Vánoce a Silvestr jsou svátky, které následují těsně po sově, ale jejich význam a podoba jsou úplně jiné. Vánoce jsou svátky rodinné, snažíme se být se svými blízkými, v klidu a pohodě si svoji rodinu užít. Dodržujeme tradice, na stůl dáváme stejná nebo podobná jídla, která jsme jedli už jako děti, na stromeček věšíme ozdoby po babičce a celkově mají ty vánoce takový intimní rodinný až trošku konzervativní ráz.

Silvestr je naopak svátek, kdy už nám tolik nevadí být mezi cizími, spíš se chceme poveselit, užít si zábavy, hudby, tance, ale taky se o dost víc pije a experimenty s exotickými dobrotami a neobvyklými chutěmi jsou příjímány daleko vstřícněji. Silvestrovské tradice nejsou tak všeobecně rozšířené, jako ty vánoční. Jedině snad ohňostroj a přípitek bublinkovým vínem o půlnoci jsou všeobecně rozšířené “zvyky”.

Když pořádáte silvestrovskou oslavu u sebe doma, určitě si dáte záležet na pohoštění. Obvyklé a normální jsou chlebíčky, jednohubky, kupované chipsy (kterým my starší stále ještě říkáme brambůrky). Nemělo by chybět něco teplého, buď jako večeře, kdy si sedneme kolem stolu a jíme hromadně, nebo naložit na stůl do velké mísy a každý si vezme, kdy chce a kolik chce. Naposled jsem takto uspěla s malými kuřecími řízečky. Měly velikost asi tak jako větší jednohubka, vedle nich bylo připravené pečivo a bral si každý kdy chtěl a kolik chtěl.

Silvestrovské pohoštění je hodně o mase, o slaných a tučných pokrmech, což má jeden velmi dobrý důvod: pomáhá to našemu tělu zvládnout větší množství alkoholu, které tuto noc obvykle vypijeme.

Připravované dobroty také bývají chuťově výraznější, hodně se používá česnek, sýry nebo rybí produkty.    

Vánoce jsou za námi, což je taková docela dobrá chvíle na to uvědomit si, jaké byly a jestli jsem mohla něco udělat jinak a lépe. Problém je v tom, že to, co vím teď – např. že salátu bylo hodně a lineckého málo – to už si za rok pamatovat nebudu. Proto jsem se rozhodla, že to napíšu někam, kde to za ten necelý rok před příštími vánocemi snadno najdu. Napíšu si to do kalendáře. Dostala jsem takový, který má vzadu pár stránek na poznámky, takže si tam ty svoje postřehy napíšu. S kalendářem pracuju každý den, není pravděpodobné, že bych ho někam založila a zapomněla na něj.

A co všechno si tam chci napsat? Neboli co bych chtěla příští rok udělat jinak?

Jídlo: kolik jsem čeho udělala a jestli to bylo málo nebo hodně.

Letos stejně jako loni jsme udělali o dost víc salátu, než kolik jsme byli schopni sníst. Takže první záznam je o tom, z kolika brambor ho máme udělat, aby to bylo tak nějak akorát.

Cukroví – je zvláštní, že recepty v kuchařkách i na mých vlastních poznámkách jsou pokaždé na různé množství. Takže dvojitá dávka pracen byla opravdu velké množství, dvojitá dávka lineckého byla málo a snědlo se velmi rychle. Rozhodla jsem se také, že si vánoční recepty shromáždím do jedné obálky, abych příště zase nemusela uvažovat, který recept na pracny jsem vlastně použila a kam jsem založila svůj oblíbený recept na perníčky. Pomůže mi to při předvánočním plánování toho, co je třeba nakoupit a napéct.

Další důležitý poznatek byl, že mám včas vyprázdnit mrazák. Mám jen poměrně malý v ledničce a kdybych tam chtěla dát něco z vánočních přebytků (např. polévku nebo přebytečné cukroví), už by se to nevešlo. Občas tam také dávám chleba, protože o vánocích je docela nevyzpytatelné, kolik ho rodina sní, a když jsme letos vyhazovali skoro celý pecen, protože zplesnivěl, bylo mi to hodně nepříjemné. Když si nadělám balíčky krájeného chleba do mrazáku, bude pořád k dispozici a nezkazí se.

Nákupní seznamy.

Každý rok si píšu seznamy a každý rok jsou podobné nebo stejné. A obvykle také ještě na štědrý den běžím dokoupit vánoční papír, brambůrky nebo nějakou zapomenutou surovinu do štědrovečerní večeře. Takže letos si ten seznam připravím už teď, protože mám v čerstvé paměti, co je potřeba.

Těch seznamů by asi mělo být víc. Původně jsem je chtěla rozčlenit podle toho, co je jídlo a co ostatní věci. Ale nejdůležitější hledisko je vlastně čas. Co se dá koupit s předstihem a co se musí kupovat na poslední chvíli. Takže mi z toho vychází asi tak tři seznamy. Měsíc i déle před vánoci se dají koupit opravdu trvanlivé suroviny, nakládaná zelenina, olej, brambůrky a džusy (pokud vám je rodina do vánoc nezlikviduje), ale také třeba balicí papíry a stužky. A samozřejmě suroviny na cukroví. Týden až dva před vánoci je čas na brambory, majonézu nebo tatarku, vajíčka. Na poslední chvíli je potřeba koupit čerstvé pečivo, mléko, sýry, salámy, pomazánky.

I když znám svoje tradiční recepty nazpaměť, stejně si ty seznamy připravím, protože je hloupé, když na štědrý den v poledne zjistím, že mi chybí majoránka do černého kuby nebo citrón na kapra. Zbyteščně to přispívá ke stresu, kterého je i bez toho kolem vánoc spousta.

Seznam úkolů. Sepsat si, co a kdy je potřeba udělat. Podobné seznamy se před vánocemi objevují v časopisech nebo na inernetu, mají jen jednu nevýhodu: nejsou přizpůsobené vašim podmínkám. Přípravte si proto svůj vlastní seznam. Zase bych ho členila podle času. Když se pak náhodou najde nějaký ten pomocník, máte alespoň přehled o tom, co je před vámi a s čím vám vaše rodina může pomoci. Muži a děti se obvykle dají zapojit do vánočních příprav, ale musí se jim říct, co mají dělat. Když budete jen (z jejich pohledu chaoticky) poletovat z místa na místo a stěžovat si na únavu, nevědí si s tím rady. Když řeknete, prosim tě, přines brambory, obal řízky, pověs mi záclony, je to daleko jednodušší. Ti naši máloočkové jsou sice úžasní, ale nejspíš nám neumí číst myšlenky, takže je lepší říct, co chceme. Není to zárukou, že to dostaneme, ale rozhodně máme větší šanci.

Nápady na dárky. Nejvíc nápadů na dárky mívám těsně po vánocích. Jenže během roku se mi z hlavy vykouří a další rok zase přemýšlím, co úžasného bych komu mohla nadělit. Takže si ty nápady napíšu raději včas, dokud jsou v hlavě. Ostatně, nejsou tu jenom vánoce, lidé mívají narozeniny a svátky, takže seznam možných dárků vůbec není zbytečná záležitost.

Napadá mě ještě jeden úkol, který jsem si dala: vyfotit fotku, kterou bych mohla příští rok použít jako PF. Nejspíš nějakou zimní náladovku, možná nějaký hezký záběr našeho města pod sněhem, nebo děti (vlastní), které si hrají na sněhu, rozbalují dárky, nebo třeba vlastnoručně vyrobená vánoční ozdoba. Něco osobního, něco ze sebe.

Cukroví

Vánoce bez cukroví, to by asi nebylo ono, zvlášť když ho máte rádi a jste na ně zvyklí. Ale napéct, to zabere spoustu času a kdo ho dneska má nadbytek?

Jsem na tom stejně. Něco mám, něco nepečeného ještě vyrobím, ale pořád ve mně zůstává ten pocit, že by ho mělo být víc. Mohla bych si ho koupit, ale jednak je dost drahé, jednak ani nemusí být příliš dobré. Nejlepší by bylo, kdybych mohla koupit cukroví od někoho, koho znám, vím, že to nešidí a že mi jeho/její cukroví chutná. Kdysi jsem takhle třeba kupovala vynikající cukroví od maminky své kamarádky. Sama bych je tak dobré nikdy neudělala. Možná máte ve svém okolí někoho, kdo skvěle peče a kdo by za nějakou tu korunu napekl i pro vás. Třeba maminku na mateřské, schopnou důchodkyni nebo kamarádku, o které vím, že pečení cukroví miluje.

Když o tom tak přemýšlím, nevadí mi tolik cena kupovaného cukroví, ale spíš ta nejistá kvalita, kdy nevím, jestli bude dobré, jestli byl použitý tuk kvalitní, totéž s oříšky apod.

Další možnost je napéct sama, ale ne úplně sama. Zapojit do toho i rodinu. Obvykle dávám chlapům na starost vypracování těsta. Přece jen to chce trochu síly a oni jí mají víc, než já. Navíc mi připadá, že jim to i docela lichotí, když dávám najevo, že je v tomto směru oceňuju.

Děti jsou zase dobré na vykrajování a přendavání na plech. A to už i dost malé děti, třeba tříleté. Navíc je máte pod dozorem a ony jsou šťastné, že jsou ve vaší společnosti a že je necháte dělat tak „dospělou“ činnost.

Další možnost je péct s kamarádkami. Čas to sice asi moc neušetří, ale zato ho to dost zkvalitní. Když se sejdete v kuchyni, při práci si můžete popovídat, otevřít si k tomu třeba i lahvinku vína a místo nudného pečení se z toho stane příjemný večer.

Když to nevyjde s kamarádkami nebo se s nimi neshodnete a chcete si píci po svém, pak ještě pořád můžete najít šikovnou dívku třeba v sousedství, která vám za nějaký ten peníz při pečení pomůže. Budete to mít rychleji, podle svého a přitom vás to vyjde levněji, než cukroví kupované.

Největší problém, který totiž – podle mého názoru – je při pečení cukroví i dalších pracnějších kuchařských činnostech,  je nuda. Ruce jsou zaměstnané, ale hlava ne. Když jste v kuchyni samy, nemáte si ani s kým popovídat. Proto má spousta žen v kuchyni televizi nebo aspoň rádio. Alternativou je počítač, na kterém si pustíte hudbu, film nebo video.

Na poslední chvíli se dá dělat cukroví nepečené, které je navíc dost rychlé, protože nemusíte hlídat troubu. Různé ty čokoládové nebo kokosové kuličky, vosí hnízda a podobně.

Abych měla cukroví pestřejší a barevnější, přidávám do něj i kupované sušenky a bonbóny. Když koupím kilovou krabici želé bonbónů a nasypu je mezi cukroví, můžu si být jistá, že zmizí nejrychleji. Přitom neobsahují cukr a stojí cca 70 Kč za kilogram.

Sušené ovoce, třeba i namočené v rozpuštěné čokoládě, to je taky řešení.  Ořechy jsou zdravé, k vánocům patří, ale asi málokoho napadne nasypat je (vyloupané!) na mísu společně s cukrovím. Když jsou ve skořápce na míse s ovoce, tak si jich nikdo skoro nevšimne, ale z tácu s cukrovím mizí docela rychle.

Občas přisypu k cukroví i kupované sušenky, ty, které máme rádi. Obvykle jsou levnější, než kupované cukroví,navíc je znám a kupuju jen ty, které nám chutnají. Je to takové řešení na poslední chvíli.

Aby na stole nebylo jen samé sladké, kupuju taky slané pečivo. Brambůrky nebo křupky naštěstí můžeme koupit bez toho, že bychom dostali nálepku „špatné hospodyně“, která na vánoce nepeče. Naopak, obvykle s nimi uděláme rodině radost. A vyrovnáme tak to velké množství sladkého něčím slaným.

Jak na alkohol

Jako na to, abychom zvládli větší dávku alkoholu

V první řadě bychom měli znát svoje meze a s alkoholem to nepřehnat. To se vždycky nepovede, protože po dvou třech skleničkách už jsme mnohem lehkomyslnější a snáz se necháme zlákat k dalšímu pití.

Co můžeme udělat předem, aby ta následná kocovina byla o malinko lehčí?

Existují léky proti kocovině, pokud předpokládáte větší konzumaci alkoholu, je dobré se po nich předem poptat v lékárně. Dokonce i když vy sami toho moc nevypijete, možná váš partner nebo kamarád je druhý den uvítá.

Dobře se najíst. Mastná jídla, slanina, maso, to je dobrý základ. Jíst je dobré i mezi pitím.

Vitamíny a minerály, i v tabletách.

Být odpočinutý a dobře se vyspat, klidně třeba i těsně před mejdanem.

Co při samotném flámu?

Střídat alkoholické nápoje s nealkoholickými. Případně ředit. Místo vína vinný střik, becherovku radši s tonikem než samotnou apod. Jeden z problémů, který alkohol způsobuje, je dehydratace, takže pitím nealko nápojů řešíme i toto.

Nemíchat různé druhy alkoholu. Když piju víno, tak se ho držet a nemíchat ho s pivem nebo tvrdým alkoholem.

Pít pomalu. Neházet do sebe jednu skleničku za druhou. Čím rychleji pijeme, tím víc toho vypijeme a tím hůř nám pak bude. K tomu pomáhá, když něco děláte, třeba tanec, díky tomu vypijete méně.

Skleničku s pitím si dejte trochu dál od ruky, aby nebylo tak jednoduché a automatické po ní sáhnout. Pomůže vám to vypít méně.

Omezit cukr, zhoršuje účinky alkoholu (ale pomůže třeba ráno, po flámu).

Čím míň cigaret, tím lépe.

Co udělat po flámu ještě před usnutím?

Vypít hodně vody, může být i něco sladkého nebo multivitamín, i to tělu pomůže.

Co ráno?

Sprcha, studený obklad, procházka na čerstvém vzduchu, nejlépe ale funguje prostě se z toho vyspat.

Možná nějaký lék, ale měl by to být jen lék přímo na kocovinu. Účinky brufenu, acylpyrinu apod. se můžou nežádoucím způsobem sčítat s účinky alkoholu.

Česnečka.

Zázvorový čaj.

Něco sladkého, třeba med do čaje.

Studená kokakola, možná po lžičkách, pokud se vám obrací žaludek.

Když se vám chce zvracet, tak i to může pomoci.

A co nedělat?

Žádný aspirin ani brufen. Spojení s alkoholem je škodlivé.

Žádná káva ani silný čaj. Odvodňuje, takže zase odebírají tekutiny.

Žádný další alkohol.

Nechat své dítě bez mikulášské nadílky? To přece nejde. Jenže když dostane nadílku od babiček, tetiček, na besídce ve škole, tak už je těch sladkostí docela dost. Co s tím? Zkuste je nahradit něčím zdravějším tak, aby mikulášský balíček vypadl dostatečně velký, ale nebyl plný sladkostí. Co tam tedy dát, aby děti nebyly zklamané a abychom je zbytečně nepřecpávali sladkostmi?

Ovoce – mandarinky, jablíčko, banán, ořechy, je to zdravé a nestojí to tolik.

Rozinky nebo sušené ovoce. A takové věci jako jsou kakaové boby nebo sušená kustovnice jsou vyloženě zdravé věci. Jen se obtížněji schánějí, ale na internetu se koupit dají.

Oříšky. Ty bych ale nedávala dětem do čtyřech nebo pěti let, špatně se jim koušou, protože ještě nemají dobře vyvinuté stoličky. A zkuste rozkousat oříšky jen předními zuby.

Pitíčko v krabičce. Spíš dražší,  protože platí, že v tom levném moc kvality nenajdete.

Když čokoládu, tak kvalitní. Figurka Mikuláše nebo čerta zabalená v lesklém papíře vypadá efektně, ale ta čokoláda nejspíš nebude příliš kvalitní a vyjde to i dráž, než tabulková čokoláda. Můj synovec na to měl zajímavou rozlišovací pomůcku: když měla figurka vytvarovaný obličej, tak byla dobrá, když ne, tak nebyla dobrá. A samozřejmě i na zadní straně obalu najdeme informace o složení a obsahu kakaa.

Perníčky. Zvlášť když budou pěkně nazdobené.

Drobná hračka – autíčko, plyšák, notýsek s tužkou – i to může být v mikulášském balíčku.

Adventní trhy

Se začátkem prosince a adventu se roztrhl pytel s různými adventními akcemi. I u nás v Kadani je tradiční akcí rozsvěcení vánočního stromku spolu s adventními trhy. Mám takové akce ráda, takže jsem se těšila. Obvykle tam chodím se sestrou, přítel tentokrát měl nějakou pracvoní záležitost a moji synové jsou dospělí a už mají svoje vlastní plány.

Kadaňské adventní trhy se konají na Mírovém náměstí, začínají od deseti hodin dopoledne a trvají až do páté hodiny odpoledne, kdy začíná slavnostní rozsvěcení vánočního stromečku.

Stánky jsou z velké části s jídlem a pitím, většinou známé věci – langoše, medovina, klobásy, koření, perník, sýry. Nakonec to odpovídá člověčímu naturelu – pokud jde o jídlo, býváme docela konzervativní. Sem tam vyzkoušíme něco nového, ale je to výjimečné a častěji sáhneme po něčem, co už známe. Vánoce jsou spíš o tradicích a zvycích než o tom vymýšlet stále něco nového.

Mojí oblíbenou zastávkou je stánek dobročinného sdružení Egeria, které získává prostředky na bohulibé účely tak, že prodává doma vyrobené dobroty. Výtěžek pak putuje na podporu nějakého konkrétního člověka. Letos to byl 2,5 letý postižený chlapec, který potřebuje speciální kočárek a zádržný systém do auta. Dala jsem si jablečný štrůdl, který miluju, a nepečené vosí hnízdo.

Nepsaným pravidlem je, že si vždycky se sestrou dáme horkou medovinu. Snažím se najít stánek s Dolskou medovinou, protože ji znám a její chuť mi vyhovuje. Poté, co jsem párkrát ochutnala medovinu buď příliš nebo naopak málo sladkou, tak už raději neexperimentuju a sáhnu po tom, co znám.

Další pochoutkou, kterou jsem ochutnala poprvé, byly smažené bramborové spirálky. Brambory mám ráda a ty dokřupava opečené nejvíc, takže jsem si pochutnala i na těch spirálkách. Jen si říkám, že to asi musí být docela výnosné, protože za padesát korun dostanete sice na pohled slušnou hromadu brambor, ale ve skutečnosti jich zas tolik není. Pořizovací cena brambor není až tak vysoká. Něco stojí samozřejmě i olej (a toho bylo na spirálkách dost) a zařízení stánku, ale i tak mi to připadá jako ekonomicky zajímavá záležitost. Ne snad, že bych se do toho chtěla sama pustit. Přece jen stát celý den u stánku, bez ohledu na počasí (dneska zrovna mrzlo, v létě zase může být příšerné vedro), to není to, po čem toužím.

Z nejedlých věcí tu byly hodně zastoupeny vánoční dekorace – jmelí a adventní věnce. A pak samozřejmě věci, které se hodí jako vánoční dárky: keramika, hračky, šperky.

Příjemné bylo „vytápění“ – poblíž pódia stály železné koše s živým ohněm, u kterých se člověk mohl ohřát. S potěšením jsme toho využili, ale doma jsem pak zjistila, že z toho stání v teplém kouři voním jako uzená klobása.  No, myslím, že tahle vůně mému chlapovi určitě vadit nebude.

Kromě stánků bylo na náměstí ještě pódium, kde celý den probíhají vystoupení. Viděla jsem jen to první, vystoupení dětí z umělecké školy. Jisté nedokonalosti bych dětem odpustila, nakonec teprve se učí a veřejné vystupování k tomu patří. Jen mi trochu vadilo, že zpívali koledy a vánoční písně, které ale k období adventu podle mě nepatří. I když nejsem věřící, tak mi ale přijde nelogické oslavovat narození Ježíška, když to bude až 24. prosince. Slavili byste narození dítěte měsíc předtím, než skutečně přijde na svět? Asi je to dáno hodně tím, že světská necírkevní tradice adventu prakticky neexistuje. Pokud ovšem nepovažujete za tradici uklízení, nakupování a pečení. 

Vyvrcholením celé slavnosti je večerní rozsvícení vánočního stromu, který pak každou celou hodinu až do vánoc hraje jednu melodii. V tédobě je na náměstí nejvíc lidí za celý den, ve stáncích se pořád vesele prodává (rozumní stánkaři totiž mají osvětlení), zvlášť medovina a svařené víno se v tom studeném počasí musely prodávat skvěle.

 

Zahrádka na balkóně - vyhodnocení experimentu

Na jaře jsem se rozhodla, že proměním náš balkón v užitkovou zahrádku a vyzkouším si, co a jak se tam dá vypěstovat. Teď už je podzim a je na čase tento experiment vyhodnotit.


Balkón se otevírá na jih, takže je tam dost teplo, taky to vyžaduje hodně zalévání. Když jsem se rozhodovala, co budu pěstovat, neřídila jsem se ani tak tím, co jednotlivé druhy vyžadují, jako spíš vlastní chutí.

Rozhodně jsem chtěla mít rajčata. Ale ne ty malinkaté keříky, které se prodávají pod názvem balkónová rajčata. I když je na balkóně člověk limitován místem, stejně se tam to zahradní rajče v pohodě vejde. Jenom chce mít dost velkou nádobu. Obzvlášť mi chutnají takové ty malé žluté hruštičky, takže ty jsem také chtěla.

Celkově mi tam vyrostlo 47 rajčátek, některá docela malá, ale zato byla chuťově výborná. Asi to chtělo víc hnojit, přece jen v květináčích té výživy moc není.

Papriky, ty mám ráda, takže i ty jsem si pořídila. Měla jsem pálivé kozí rohy, feferonky – sama je sice moc nemusím, ale má je rád můj syn. A také tři keříky nepálivých, ale asi by potřebovaly větší květináč.

Úroda byla 17 pálivých paprik a kozích rohů a 12 paprik nepálivých. Myslím, že platí totéž, co o rajčatech – víc hnojit. I když nejsem zastáncem umělých hnojiv, nějakou výživu by to asi chtělo.

Okolo paprik a rajčat jsem napíchala zbytek sadbových cibulek. Prý chrání před plísněmi a co taky s nimi, když už jsme je na zahrádce vysázené měli. Vyrostlo mi šest malých cibulek. Jo a plíseň jsem neměla, i když jsem nepoužila žádný postřik. To ale nemusí být díky cibulkám, to může být i tím, že nejbližší zahrádka s rajčaty bude pár set metrů od našeho paneláku a na takovou vzdálenost se ty nemoce taky hůř šíří.
Bylinky jsem taky měla, ale využila jsem z nich nejvíc jen majoránku. Čertsvá majoránka je mnohem voňavější, než ta sušená, takže jsem ji používala dost často. Takže té chci mít příští rok víc rostlin. Rozmarýn, tymián nebo saturejka jsou bylinky, které používám jen výjimečně, ale zase krásně voní, takže bylinky asi budu mít znova.
V obchodě jsem viděla houbovou zahrádku – substrát pro pěstování žampiónů. Pro náš teplý balkón se moc nehodí, ale stejně jsem se nechala zlákat. Tak trochu jsem ignorovala návod k použití, který byl na obalu. Prostě jsem tu kostku země posadila do starého pekáče, aby mi voda netekla po celém balkóně, rozřízla igelit a začala vlhčit. Aby mi substrát nevysychal, tak jsem ho překryla volným igelitových „stanem“. Za týden začaly růst houby. Sklidili jsme 44 žampionů, některé byly docela velké. Chuťově se mi zdály lepší, než ty kupované. Zahrádka stála něco kolem 160 Kč, takže finančně to byla spíš ztráta. Možná, že kdybych se držela toho návodu, tak bych vypěstovala víc. Ale i tak to stálo za tu radost, kterou jsem z každé té houby měla. Odplozený substrát se pak dá použít jako velmi výživná zemina pro pokojové nebo balkonové rostliny.
Neúspěchem skončil pokus o pěstování hrášku a fazolí. Fazole se ani nepokusily vykvést a na hrášku se urodilo několik málo lusků.
Můj experiment s pěstováním na balkóně považuju za úspěšný. Sice jsem nedosáhla nějakých obrovských výnosů, ale vyzkoušela jsem si, že to jde a že mi to dělá radost.

Ochutnávka puerů v čajovně Kašmír v Kadani

Puer je speciální druh čaje, který se lisuje do bloků nebo plochých disků a na rozdíl od obvyklých čajů se u neoceňuje čerstvost, ale stáří. Čím starší, tím lepší chuť a je také možné připravit více nálevů.

Puer může být ze zeleného i černého čaje, zelený je tradiční, černý je záležitostí posledních cca 50 let.

Chuť bývá intenzivní a výrazná, zvlášť u toho černého je zemitá (od slova země, hlína) a nemusí vyhovovat každému.

Tento čaj má povzbudivé účinky. Na mě osobně působí stejně nebo i více než káva. Dokonce jsem slyšela, že pomáhá při hubnutí. Nevím, kolik je na tom pravdy, ale pokud jakýkoliv slazený nápoj nahradíte neslazeným puerem, mohlo by to fungovat.

Ochutnávku pro nás připravil člověk, který dováží čaje z Číny i dalších asijských zemí. Bohužel si už nepamatuju jeho jméno.

Nejdřív nám připravil osm druhů zelených puerů stejným způsobem, který se používá při degustaci čajů. Čaj se zalije vodou v malé nádobce a pak se slévá do misky. Poklička se otočí a na ni se nasypou použité čajové lístky, aby bylo možné posoudit jejich vůni a vzhled. I jako laici jsme poznali, jak velký rozdíl mezi čaji může být.

Stejným způsobem jsme ochutnali osm druhů černého pueru. Další dva druhy už byly připravovány do konviček, protože ty daleko lépe umožní uchovat a vychutnat chuť a vůni čaje.

Nakonec jsme ochutnali ještě zajímavou specialitu: kukichu s matchou. Kukicha je čaj z řapíků (nikoliv z listů) a matcha je práškový čaj, který se používá při japonském čajovém obřadu. Směs byla velmi zajímavá, při prvních nálevech převažovala chuť a jasně zelená barva matchy, pak začala převažovat kukicha. Velmi zajímavý čaj.

Ke kvalitnímu čaji patří i kvalitní nádobí, měli jsme možnost obdivovat krásné čínské konvičky. Nejvíc mě zaujala hnědá leštěná konvička, která uvnitř krásně voněla hlínou a s vůní zemitého puerhu se to tak krásně spojovalo. Je leštěná, nikoliv glazovaná a doporučuje se do ní dělat stále jen jeden druh čaje, protože ten pronikne do pórů v keramice. V Číně jsou prý velmi ceněné konvičky, ze kterých se roky či desítky let pil stále stejný druh čaje a konvička je jím „nasáklá“.

Originální článek o vánocích?

Originální článek o vánocích?Na všech blozích se teď objevují články o adventu, vánocích, pečení, úklidu a nakupování dárků. Až z toho mám divný pocit, že jsem pozadu, když netvořím podobné články. Jenže o čem psát? Nabídnout stopadesátý recept na linecké? Psát o vánočních tradicích, které jsou tak známé? Nápady na vánoční dárky? To už spíš. Jenže já bych spíš sama nějaké tipy uvítala. Obdivuju ženy, které mají už dva nebo tři týdny před vánoci nakoupeno a zabaleno. Vánoce mají své kouzlo mimo jiné proto, že jsou stále stejné. Že se na nich mění jen málo. je to tradice a zvyk, který nás pojí s minulostí. Alespoň u nás to tak je. Používáme desítky le staré ozdoby, které jsme mívali na stromečku ještě jako děti (a některé pamatují ještě mojí babičku nebo prababičku). Porcelán a příbory jsou po partnerově babičce, taky už jsou hodně staré, i když stále v bezvadném stavu. Vytahujeme je jen na vánoce, takže je to opravdu výjimečné, ale pokaždé se nám uleví, když porcelán bezpečně uložíme zpátky bez toho, aby se něco rozbilo. Další tradicí, kterou bych jen nerada měnila, jsou vánoční a předvánoční návštěvy. Moje nejbližší rodina bydlí v jednom městě, takže se vídáme často, přesto je to o svátcích jiné. Také pohodovější.Napadá mě jeden vánoční zvyk, bez kterého bych se klidně obešla a to je vánoční úklid. Nikdy mě to zvlášť nebavilo, navíc v zimě, když člověk přijde z práce a venku už je šero, tak se tím spíš do ničeho nechce. Naštěstí můj partner netrvá na přehnaném úklidu, to bych totiž mohla začít uklízet i jeho věci a to by ho určitě nenadchlo. Takže úklid ano, ale nic přehnaného. Ani se zdobením to nepřeháníme. Když byly děti malé, vyráběli jsme ozdoby a zdobili, ale dnes už tolik ne. tím spíš, že jsou to kluci a ti si na dekorace zrovna moc nepotrpí.Jídlo! To je to pravé, co u nás tvoří vánoční atmosféru. Jak jinak, mám doma tři velké chlapy. Tak jak úklid mě nijak zvlášť nebaví, tak vaření naopak. Vaření je pro mě příjemná činnost s bezva výsledkem. Ráda vymýšlím i nové věci, i když na ty vánoce se držím osvědčené klasiky. Kapr, salát, rybí polévka, k obědu černý kuba. Těším se i na ty volné dny potom. Budeme doma, nebudeme nikam spěchat a užijeme si jeden druhého. V posledních měsících si vážím toho, když jsou moje děti s námi, protože už jsou dospělé, jeden studuje v Praze, druhý dojíždí do práce a těch dnů, kdy se všichni sejdeme u večeře, těch už je dost málo. Občas vidím třeba na internetu pokusy o to, jak dodat vánocům originální a moderní šmrnc. Třeba umělý vánoční stromeček růžový (místo zelené). Nebo losos místo kapra. Proč ne, když se to někomu líbí. Naše rodina je o vánocích spíš konzervativní, i když se jinak považujeme za moderní lidi.

Ochutnávka puerů v čajovně Kašmír v Kadani

Puer je speciální druh čaje, který se lisuje do bloků nebo plochých disků a na rozdíl od obvyklých čajů se u neoceňuje čerstvost, ale stáří. Čím starší, tím lepší chuť a je také možné připravit více nálevů.

Puer může být ze zeleného i černého čaje, zelený je tradiční, černý je záležitostí posledních cca 50 let.

Chuť bývá intenzivní a výrazná, zvlášť u toho černého je zemitá (od slova země, hlína) a nemusí vyhovovat každému.

Tento čaj má povzbudivé účinky. Na mě osobně působí stejně nebo i více než káva. Dokonce jsem slyšela, že pomáhá při hubnutí. Nevím, kolik je na tom pravdy, ale pokud jakýkoliv slazený nápoj nahradíte neslazeným puerem, mohlo by to fungovat.

Ochutnávku pro nás připravil člověk, který dováží čaje z Číny i dalších asijských zemí. Bohužel si už nepamatuju jeho jméno.

Nejdřív nám připravil osm druhů zelených puerů stejným způsobem, který se používá při degustaci čajů. Čaj se zalije vodou v malé nádobce a pak se slévá do misky. Poklička se otočí a na ni se nasypou použité čajové lístky, aby bylo možné posoudit jejich vůni a vzhled. I jako laici jsme poznali, jak velký rozdíl mezi čaji může být.

Stejným způsobem jsme ochutnali osm druhů černého pueru. Další dva druhy už byly připravovány do konviček, protože ty daleko lépe umožní uchovat a vychutnat chuť a vůni čaje.

Nakonec jsme ochutnali ještě zajímavou specialitu: kukichu s matchou. Kukicha je čaj z řapíků (nikoliv z listů) a matcha je práškový čaj, který se používá při japonském čajovém obřadu. Směs byla velmi zajímavá, při prvních nálevech převažovala chuť a jasně zelená barva matchy, pak začala převažovat kukicha. Velmi zajímavý čaj.

Ke kvalitnímu čaji patří i kvalitní nádobí, měli jsme možnost obdivovat krásné čínské konvičky. Nejvíc mě zaujala hnědá leštěná konvička, která uvnitř krásně voněla hlínou a s vůní zemitého puerhu se to tak krásně spojovalo.

Krmě - jídlo - žrádlo

Krmě - jídlo - žrádlo, takový hezký název má výstava, kterou jsem navštívila v letohrádku Kinských v Praze. Výstava představuje způsob, jakým se vyvíjel jídelníček a příprava jídla v českých zemích v době monarchie, což byla doba, kdy se začínal rozvíjet průmysl a spousta lidí odcházela z venkova do měst a s tím se měnil celý jejich životní avování. i st

Jídlo je všobecně velmi oblíbené téma a je spojené nejen s tím, že se potřebujeme nasytit, ale má i symbolický a společenský charakter.

Potraviny se špatně uchovávají, takže ty vystaveny nebyly (jen nějaké atrapy), ale bohatá byla kolekce nádobí, které zajímavě dokládá vývoj společnosti. Třeba to, jak se v té době rozvíjel průmysl, objevovalo se třeba smaltované nádobí nebo železné sporáky. Pro mě osobně je zajímavější spíš hrubé nádobí prostých lidí než přezdobené věci z bohatých domácností, ale i mezi nimi jsem objevila některé velmi krásné kousky.

Zaujalo mě, že už v té době lidé věděli o tom, že stříbro má antiseptické vlastnosti a z toho důvodu ho používali k servírování pokrmů. Tedy aspoň tam, kde si to mohli dovolit.

Další věc, která mě docela překvapila, je, že pšeničná mouka byla často luxusem. Místo ní se používal oves, luštěniny a podobně. Dnes je to spíš naopak. Pšeničná mouka je za pár korun, ale zkuste sehnat třeba ovesnou mouku. Pokud se vám to povede, tak určitě nebude levná. Dokonce i samotné ovesné vločky jsou dražší než pšeničná mouka.

Nejobvyklejším základem vcelku chudé stravy prostých lidí bývaly vždy kaše nebo chleba (přesněji cosi pečeného z těsta, vždycky se to našemu chlebu nepodobalo). Obojí má svůj základ v nějakých obilovinách. To se až tak nezměnilo. Pro nás hlavním obilí, v Asii mají svoji rýži, američtí Indiáni měli kukuřici. A všude se tyto základní plodiny naučili zpracovávat na širokou škálu rozmanitých potravin.

Kaše bývaly dříve daleko častější než dnes. A možná se to tak trochu vrací, vždyť co jiného než kaše jsou oblíbené cereálie s mlékem? Až na to, že ty obyčejné kaše by byly o hodně levnější. Když koupíte hotové müsli z ovesných vloček, vyjde vás mnohem dráž, než obyčejné vločky a nemyslím, že ten rozdíl vysvětluje přídavek rozinek, oříšků, sušeného ovoce, navíc tam těchto přísad nebývá zrovna moc.

Výstava ukazuje i symbolický a společenský význam jídla. Třeba chleba byl vždy považován za potravinu posvátnou, muselo se s ním zacházet s úctou a nesmělo se s ním plýtvat. Nevím, jak by se tehdejší hospodyně dívaly na dnešní nehospodárné zacházení s potravinami a zvláště s chlebem. Asi by z toho moc nadšené nebyly a možná by - vzdor všemu relativnímu bohatství a nadbytku - považovaly naši civilizaci za zkaženou.

Jedna věc mi tam chyběla, i když chápu, že by bylo dost nereálné něco takového požadovat. Ale hrozně ráda bych nějaké z těch dobových jídel ochutnala. Nejspíš bych si pochutnala na obyčejných plackách, občas je doma děláme a mám je moc ráda.

Návštěvu výstavy rozhodně doporučuju a nezapomeňte se podívat i do prvního patra muzea, kde je stálá expozice, zahrnující předměty, které dokládají život hlavně prostých a chudších vrstev.

Zahradnické začátky

Je to už pár let, kdy jsme se se sestrou rozhodly pronajmout si zahrádku. Sice jsme měly zkušenost leda tak s pokojovými rostlinami a ani ty občas naši péči nepřežily, ale lákalo nás to zkusit. Měly jsme v sobě příklad naší babičky, která zahrádkou žila. Dodneška si na ní vzpomenu, když ucítím vůni rajčatové natě nebo když vidím její oblíbené gladioly.

Roční pronájem zahrady se jevil jako dobrý způsob, jak si zahradničení vyzkoušet.

Po několika letech už víme, že nás to baví a udělá nám radost všechno, co se povede úspěšně vypěstovat. A co teprve když vařím a používám naše brambory, naši cibuli, naše rajčata...

A co teprve když se nám podařilo vypěstovat melouny!

Dalším úspěchem, ze kterého jsme měli velkou radost, byla úroda hrušek ze stromu, který dlouhé roky nerodil.

Naše zahrádka je hlavně užitková, ale místo na relaxaci je tu taky. Nejsme přece stroje, abychom pořád jenom pracovali.

Takže nejdřív kousek práce, pak si uděláme kafíčko, posadíme se pod jabloň a koukáme, jak nám to krásně roste. Bylo to tehdy šťastné rozhodnutí začít zahradničit.

Oběd po anglicku nebo po francouzsku nebo po česku

Když jsem byla s neteří a synovcem v Anglii, trochu zvláštní nám připadalo, jak malé jsou tam obědy. Oběd byla vlastně spíš větší svačina a teprve večer bylo hlavní jídlo dne. Zvlášť pro děti to bylo dost nezvyklé, ještě to nezažily. Souvisí to s pracovním dnem, kdy přes den je člověk v práci a odbyde se jen nějakým tím sendvičem nebo obloženou bagetou. Je to samozřejmě praktické, neztrácí se tolik času, prostě se jen něco rychlé sní a rychle zase zpátky do pracovního procesu.
Hlavní teplé jídlo dne se tak posouvá do večerních hodin. Když se pak sejde celá rodina a pojme se to i jako společenské setkání lidí, kteří se celý den neviděli, je to fajn.
Takový rychlý oběd preferuju tehdy, když jím sama. Když jsem byla na mateřské s miminkem, sestával můj oběd z bílé kávy s rohlíkem. Ani dnes mě nebaví vyvářet složitá jídla jen sama pro sebe. U nás vlastně praktikujeme anglický styl, kdy oběd je něco rychlého, často studeného, teprve večer se sejdeme u teplé večeře, máme čas u ní posedět a popovídat si. Takové stolování mám moc ráda. Snažím se také, aby se mluvilo o příjemných věcech, aby se u stolu nevytahovaly problémy, kritika a vůbec jakékoliv téma, které by mohlo pokazit náladu.
Vzpomněla jsem si na to, co jsem slyšela (ale bohužel ještě nezažila) o francouzských obědech. Prý jsou dlouhé, o několika chodech, spojené se setkáním a povídáním. To by se mi líbilo. Hlavně to povídání a nespěchání. Ne snad, že bych jedla až tak pomalu. Dělala jsem to spíš jako dítě. Tehdy bych ocenila, kdyby mě nenutili spěchat a dali mi na jídlo dost času. Představte si, že takovou příjemnou věc, jako je jídlo, vám někdo zprotiví tím, že vás pořád popohání a kárá, že jste pomalí loudové. Nebo s vámi dokonce chce závodit, kdo se nají rychleji. Chápete to? Někdo si dá práci s tím, aby připravil dobré jídlo a někdo druhý pak to úsilí zneváží tím, že do sebe všechno nahází a ani si to nevychutná. Jako kuchaře by se mě to tedy dotklo.
Naše tradice teplých obědů je fajn, hlavně se mi líbí to, že děti mívají teplý oběd ve škole. Když jsem viděla televizní záběry z amerických škol, kde si děti dávají k obědu brambůrky a barevné sladké limonády, byla jsem z toho docela zděšená. A byla jsem vděčná za naši tradici školních jídelen. Ne každé jídlo je tam dokonalé, ale za nevelké peníze máme jistotu, že se dítě v poledne slušně nají. Pro zaměstnanou maminku je skvělé, když pak může k večeři připravit jen něco jednoduchého, třeba i studeného - obložený chleba a podobně. Velké vaření se pak přesouvá na víkendy, kdy je víc času si s jídlem trochu pohrát, udělat i něco pracnějšího, na co přes týden nezbývá čas.

Vegetariánská zabijačka aneb dýně jako prase

Název tohoto textíku mě napadl, když jsem stála s dlouhým kuchyňským nožem nad obrovskou dýní, která nám vyrostla na zahrádce. A rozhodně jsme neměli v úmyslu udělat z ní hallowenskou dekoraci. Osudem naší dýně bylo skončit na talíři. Ale když jsem viděla ten obrovský plod, pochybovala jsem, jestli to vůbec jsme schopni sníst.

Ani jsme se nesnažili dýni někam přenášet, přímo na místě, kde vyrostla, jsme ji rozkrájeli na kusy. Bylo jich víc než na čtyři igelitky.

Dýni jsem nakrájela i se slupkou na dost velké kusy, poskládala na plech slupkou dolu a pekla cca hodinu v troubě, dokud dužina nezměkla. Pak jsem ji snadno oddělila od slupky a dýňový polotovar byl hotový. Co s tím dál?

Mým oblíbeným receptem je dýňová polévka. Jenže z tak velkého množství se nedá udělat jen samá polévka. Musela jsem vymyslet i něco dalšího. Kdysi se z dýně dělal falešný ananasový kompot. Ale to bylo v dobách předrevolučních, kdy obchody zely prázdnotou a ananasový kompot byl vzácností. Zavařovat samotnou dýni jsem nezkoušela. Nepřipadá mi, že by měla sama o sobě až tak úžasnou chuť. Ale ve směsi třeba s jablky by to mohlo být lepší. Jenže kdo se má loupat a strouhat s jablky? Vzpomněla jsem si, jak jsem kdesi četla recepty, kde vařili marmeládu zčásti z ovoce a zčásti z ovocného džusu. Připadalo mi to jako dobrý nápad a tak jsem nakoupila džusy: jablečný, ananasový a broskvový.

První dávka byla ve směsi s jablečným džusem. Chuťově dobré, ale konzistence se moc nepovedla, na marmeládu je to dost tekuté. Spíš to vypadalo jako ovocné pyré. Nakonec ale co je špatného na ovocné kaši? Můžu ji použít jako náplň do koláčů nebo nandat do misek s piškoty a bude z toho jednoduchý, rychlý a zdravý dezert. Takže místo marmelády jsem začala dělat pyré. Postup práce byl jednoduchý:

Měkkou dýňovou dužinu jsem rozmačkala (jde to i rozmixovat, pak je výsledný produkt hladší), přidala jsem džus a cukr podle chuti a krátce povařila. Pokud pyré nespotřebujete hned, tak už jen stačí naplnit do sklenic a sterilizovat, jako když děláte kompot.

S jablečným džusem to bylo dobré, stejně tak s broskvovým. Ananas mi připadal trochu málo výrazný a hruškový džus taky, ale tam to bylo tím, že jsem nepoužila 100% džus.

Hotové pyré jsem zčásti použila hned – navršila jsem to s piškoty do misek. Je to jednoduchý rychlý dezert, vhodný pro malé děti i pro dospělé. Pro ty starší by se piškoty mohly předem namočit v kávě nebo v rumu, ale i bez nich je to dobré. Dalo by se to kombinovat ještě i s jogurtem nebo s pudinkem. Další možnost je naplnit s tou hmotou koláče.

Co se nesní hned, to je třeba zakonzervovat. Něco málo se mi vešlo do mrazáku, zbytek jsem zavařila. Takže až se zima zeptá, co jsem dělala v létě (a na podzim), tak jí budu moci ukázat tu spoustu zavařených sklenic.

Příští rok budu ale pěstovat už jen dýni hokaido. Je chutnější, nemusí se loupat, ale hlavně: dorůstá jen do mnohem větší velikosti. Sice se už nebudu moci chlubit, že mi vyrostla třicetikilová dýně, ale zato její zpracování bude daleko snadnější.

Vegetariánství

První říjnový den je svátek vegetariánů, Mezinárodní den vegetariánství, oslavy u nás organizuje Česká vegetariánská společnost.

O měsíc později, 1. Listopadu, se slaví Mezinárodní den veganství.

Vegetariánství  znamená nejíst maso. Důvody, proč se lidé rozhodnou nejíst maso, jsou různé, často je to z náboženských nebo etických důvodů a někomu třeba maso nechutná. Vegetariáni se dále ještě dělí do dalších skupin:

Laktoovovegetariáni – nejedí maso ani ryby, jedí vajíčka a mléko,

Laktovegetariáni – nejedí maso, ryby ani vajíčka, ale mohou mléko a mléčné výrobky

Vegani – odmítají všechny živočišné produkty.

Frutariáni – jedí pouze ovoce, semena a zralé plody, tedy jen to, co lze sebrat bez poškození rostliny.

Zatímco u nás je vegetariánství více méně okrajovou záležitostí, v některých zemích je velmi rozšířené, například v Indii, což souvisí zejména s náboženstvím.

 Časté jsou diskuze o tom, jestli vegetariánská strava může zajistit plnohodnotnou výživu a jestli vegetariánům nechybí některé důležité živiny. Vzhledem k tomu, že i mezi vrcholovými sportovci jsou vegetariáni, tak evidentně je možné zajistit si z rostlinných zdrojů dostatečný přísun nezbytných živin.

Otázka totiž je, když vynechám maso, čím ho nahradím? Když se budu cpát moučnými jídly, tučnými sýry a sladkostmi a vynechám zeleninu, nijak tím svému zdraví neprospěju.

 

Dva vtipy na víkend

Po roce se vrátí manžel z montáže a žena ho přivítá v náručí s malým černouškem. Manžel se ptá, co že to má. Manželka říká: "No, když jsi byl posledně doma, tak jsem otěhotněla a narodilo se nám miminko. Jelikož jsem měla málo mléka ke kojení a vedle mne v porodnici ležela černoška a ta ho měla dost, tak kojila naše malé a ono zčernalo."
Manžel radostnou událost sděluje své matce a vysvětluje ji jak miminko zčernalo. Matka mu odpoví: "Víš synu, když jsi se narodil, tak jsem měla taky málo mléka a tak jsem ti dávala kravské mléko. Ale že z tebe bude jednou takový vůl, to jsem netušila."

Na ostrově kanibalů ztroskotá Rus, Číňan a Čech.
Příjde za nima šaman a říká: "Jsme kanibalové, ušetřím váš život jen pod jednou podmínkou. Na měsíc vás zavřu do chýše se dvěma skleněnými koulemi a když mi s těma koulema ukážete něco, co jsem ješte neviděl, tak vás nesežerem."
Za týden příjde šaman do chýše k Rusovi. Ten sedí v prostřed a nad hlavou se mu ty koule vznášejí. A šaman rekne: "To jsem viděl, do kotle!"
Tak jde do chýše za Číňanem, ten sedí a sklenené koule létají po celé chýši a šaman řekne: "To jsem taky viděl, do kotle!"
A tak dojde do chýše k Čechovi, otevře dveře a říká: "Ty vole, tak to jsem ješte v životě neviděl, ten debil jednu ztratil a druhou rozbil..."

Jak uvařit kroupy (a taky proč)

Ječné kroupy se sice prodávají úplně běžně, ale kupuje a vaří je jen málokdo. Přitom je to velmi vhodná příloha k různým jídlům, jsou zdravé a taky dost levné.

Kroupy existují v různých velikostech, při vaření platí, že čím jsou větší, tím více času potřebují na uvaření. Trhané krupky, těm stačí třeba deset minut, ty velké kroupy vyžadují třeba hodinu.

Když koupíte půlkilový balíček krup asi tak za 20 Kč, navaří se vám přibližně na pětinásobek. Takže za dvacku máte přes dvě kila přílohy.

Takže jak je uvařit? Nasypeme je do hrnce, propláchneme vodou a pak zalijeme tak, aby byl nejméně čtyřnásobek až pětinásobek vody. Přivedeme k varu. Pak můžeme nechat vařit na malém plameni a občas zkontrolovat a zamíchat. Když nabydou a jsou měkké, máme uvařeno, může to trvat tak třičtvrtě hodiny až hodinu. Tento postup platí pro velké kroupy, menší se vaří kratší dobu.

Většinou ale používám způsob, který je delší, ale šetří se při něm energie: kroupy přivedu k varu, pak je vypnu a nechám půl hodiny pod pokličkou. Ještě dvakrát přivedu k varu a pak už bývají kroupy hotové.

Samotné kroupy vám zřejmě asi chutnat nebudou, takže je musíte nějak ochutit. Osvědčila se mi kombinace česneku a majoránky. Samozřejmě taky sůl a možná i pepř. Kroupy se taky dobře snáší s houbami, uzeným nebo smaženou cibulkou.

Hodí se k ním i brambory, moje maminka dělávala z brambor a krupek nastavovanou kaši, dávala na ni smaženou cibulku a byla to výborná příloha k sekané nebo klobáse.

Můj syn je schopen jíst kroupy i nasladko s cukrem, skořicí a máslem.

Šetříme v kuchyni

Pár nápadů na to, jak ušetřit v kuchyni:

Zbylé potraviny zamražovat. Nebo dokonce uvařit víc a dát si další porce do mrazáku. Například  luštěniny, rýži,  knedlíky, omáčku na těstoviny. Zmrazit se dá i pečivo. U mého přítele bylo zvykem mít v mrazáku půlku chleba. Taková železná zásoba, aby člověk nemusel běžet do obchodu, když chleba dojde.

Polotovary vycházejí dráž, než suroviny, ze kterých jsou vyrobené, navíc často obsahují přídavné konzervační a ochucovaní látky. Vařit domácí jídlo je tak nejen levnější, ale i zdravější.

Luštěniny a obiloviny (kroupy) před vařením namáčíme aspoň několik hodin, raději přes noc. Zkrátí se tak doba vaření.

Svačina z domova je obvykle mnohem levnější než kupovaná.

Voda z kohoutku je levnější než minerálky a balená voda. A je taky mnohem zdravější než sladké a barevné limonády.

Připravte si předem jídelníček. Nakoupíte pak jen to, co potřebujete. Navíc vám to ušetří každodenní rozhodování, co vařit a to rozhodování a přemýšlení je často otravnější než samotné vaření. Vyhradit si na to třeba nedělní večer, vzít si k ruce pro inspiraci kuchařku. Taky je užitečné udělat si seznam svých obvyklých jídel, protože si na ně člověk nemusí vzpomenout.

Vařit v papiňáku nebo alespoň pod pokličkou. Plyn nebo teplotu elektrické plotýnky stáhnout na minimum. Tedy přesněji: přivést k varu na větším plameni, pak stáhnou. Moje zkušenost je, že i ten nejmenší plamen na mém sporáku dokáže udržet ve varu velký hrnec s polévkou.

Zbylé víno se dá použít do vaření nebo i zmrazit a použít do jídla později. Výborně se hodí pod pečené maso.

Existují jídla s malým množstvím masa: čína, špízy, eintopf, dušené maso se zeleninou.

Potraviny ukládat do mělkých skříněk, aby na ně bylo dobře vidět. V hlubokém špajzu se část potravin dostává dozadu, zapomínáme na ně a často je objevíme, až když už jsou prošlé.

Bylinky ze supermarketu – rozdělit na dvě až tři části, rozsadit. Osadit truhlík několika různými druhy bylinek.

Troubu a elektrickou plotýnku vypínat několik minut před dokončením jídla – dokončí se na zbytkovém teple.

Když peču něco v troubě a vejde se mi tam ještě jedna nádoba, můžu tam zároveň také dusit rýži nebo vařit luštěniny. Jen dejte pozor na to, abyste tam nedali hrnec s umělohmotnými uchy.

 

Pár dalších vtípů o jídle a pití

Doktor prohlíží novorozence a povídá: "To dítě je dost hubené. Čím jej krmíte?"
"No mateřským mlékem."
"Ukažte mi prosím prsa."
Doktor dlouze prohmatává pěkné poprsí držící ženě a pak povídá.
"Ale vždyť vy nemáte vůbec žádné mléko."
"A měla bych? Já jsem jeho teta."

 

"Nejsem si moc jistý diagnózou, pane Nováku, ale pravděpodobně to bude z nadměrného požívání alkoholu."
"Dobrá, pane doktore. Já přijdu zítra, až se z té opice vyspíte."

 

Přijde mladá slečna k doktorovi a povídá:
"Pane doktore, já jak si dám skleničku, tak mám hned chuť padnout nějakému chlapovi do náruče. Co mám dělat?"
Doktor vyndá láhev vodky a povídá: "Nalejte si...."

 

V jedné firmě zaměstnali 5 kanibalů. Při oficiálním přivítání jim jednatel povídá: "Můžete tu pracovat, vydělat si pěkné peníze a můžete se stravovat v naší kantýně, ale naše zaměstnance necháte na pokoji!"
Kanibalové souhlasili a slíbili, že nebudou nikoho obtěžovat.
Po čtyřech týdnech přišel za nimi šéf a povídá: "Pracujete velmi dobře, ale chybí nám uklízečka, nevíte co s ní je?"
Všichni kanibalové odpověděli shodně NE a přísahali, že s tou věcí nemají nic společného.
Když jednatel odešel, zeptal se vrchní kanibal: "Kdo z vás sežral tu uklízečku?"
Zezadu se nesměle ozve: "Já jsem to byl!"
A vrchní kanibal odpoví: "Ty jsi idiot. My jsme už sežrali obchodního ředitele a polovinu finančního oddělení a nikdo nic nepoznal a ty debile sežereš zrovna uklízečku!!!!"

 

Tchýně vaří v kuchyni guláš. Malý domácí kocourek se přitulí k noze a mňoukáním si vyprošuje kousek masa. Tchýně jej odtlačí nohou. Kocourek se opět přitulí a znovu prosí.
"Vypadni!" zařve na něj tchýně a odkopne jej do kouta.
Vzápětí přichází zet' z práce, posadí se ke stolu a tchýně mu říká: "Uvařila jsem výborný guláš, jen pro Tebe" a naloží mu plný talíř.
Ještě než zeť začne jíst, přitulí se k němu kocourek a prosí o kousek masa.
Zeť mu kousek masa hodí se slovy: "Dej si mazlíku"!
Kocourek maso zhltne a vzápětí leží natažený na zemi a nedýchá....
Zeť se rozlítí a zařve na tchýni: "Tak otrávit jste mně chtěla, vy bestie!" a prásk ji jednu po rypáku. Tchýně letí do kouta.
Kocourek pootevře očko a pomysli si : "A máš to, svině jedna lakomá!"

 

 

"Kouše ten pes?" ptá se známý majitele zvířete.
"Ne."
"Škoda, chtěl jsem mu dát klobásku!"

 

Žampióny na balkóně

V jednom zahradnictví jsem objevila kostku materiálu, určeného pro domácí pěstování žampiónů. Je to nějaká sláma či co, je to prorostlé podhoubím a zabalené v igelitu a prodávají k tomu ještě pytlík speciální zeminy. Igelit na horní straně kostky je třeba odstranit, vrchní vrstvu té prorostlé hmoty trochu rozhrabat a pokrýt zeminou. Pak se to udržuje vlhké, aby mohlo žampiónové podhoubí prorůst i do zeminy.

Žampióny máme doma rádi a v obchodě se prodávají docela draho, včera jsem je viděla za cenu více než 70 Kč za kg. Takže po chvíli váhání jsem se rozhodla tu kostku koupit. Docela jsem se pronesla, musí mít snad deset kilo. Nicméně už je umístěná u mě na balkóně, otevřená a zasypaná zeminou. Zapíchla jsem do ní dvě tyčky a navlékla přes ni velký igelitový pytel tak, jak to doporučují v návodu. Zeminu je potřeba udržovat vlhkou, k tomu využiju láhev s jemným rozstřikování, kterou už tu mám. Jsem zvědavá, jak rychle ta zemina proroste a kolik žampiónů se mi urodí. Prý plodí v pěti až sedmi vlnách. Aby se celá operace finančně vyplatila, muselo by jich být nejméně 2,5 kila. To se mi zdá docela reálné.

Odplozený substrát se prý velmi dobře hodí pro pěstování čekoholiv dalšího, prý se přímo do něj dají zasadit rajčata nebo jiné plodiny. To je už je teď docela pozdě, rajčata mám v nádobách, ale spíš mě napadlo, jestli by to dál plodilo, kdybych ho zahrabala někde na zahradě nebo na louce. Což chci taky vyzkoušet. Nebylo by špatné mít na zahradě vlastní houby.

A jak je využiju?

Samotné, jen tak osmahnuté na másle se hodí jako příloha k čemukoliv nebo třeba na špagety.

Můj partner miluje omáčku za těstoviny z nivy se žampióny.

Obalené v těstíčku a smažené – to je klasika.

Plněné a zapečené v troubě, navrch by se mohlo dát trochu sýra.

Žampiónová polévka.

Pečené brambory s cibulí, rajčaty a žampióny. Všechno se naskládá do pekáčku, okoření podle chuti. Já dávám ráda sladkou papriku a česnek. Trošku oleje, podlít vodou a nechat v troubě při 180 stupních, dokud brambory nezměknou. Pro skalní masožrouty se dají přidat i klobásy, ale spíš v menším množství.

Žampióny bych v případě opravdu velké úrody mohla i zamrazit nebo naložit. Viděla jsem i sušené. Nebo se ve směsi s ostatními houbami (když porostou) dají naložit do soli. Takové houby pak dávám třeba do vody při vaření těstovin, protože se sůl vyvaří a houby zůstanou v těch těstovinách.

Receptů na přípravu jídel ze žampiónů je určitě mnohem víc, ale zatím je ještě hledat nemusím. Zatím spíš budu sledovat, jak mi to prorůstá, zalévat a doufat, že z toho ty houby skutečně porostou.

Čajovna Daruma

O víkendu jsem navštívila další čajovnu a přidala tak další položku do mé pomyslné sbírky čajoven. Je to čajovna Daruma, která sídlí v ulici Na Moráni blízko Karlova náměstí v Praze. Vůbec jsem o ní nevěděla, ale míjela jsem ji cestou někam jinam, takže pak jsem se vrátila.

Neobvyklé jméno Daruma pochází od buddhistického mnicha, který se zasloužil o velký rozkvět buddhismu v Číně a je spojen i s chrámem Šao-lin, který dnes známe hlavně kvůli bojovému umění.

S tímto mnichem a klášterem se pojí i následující legenda:

Daruma na své pouti po Číně došel ke klášteru Šao-lin, ale mniši jej nechtěli vpustit na posvátnou půdu. Začal tedy meditovat u nedaleké skály a meditoval bez spánku devět let, ale pak usnul. Když se probudil, uřízl si oční víčka, aby ho spánek už nikdy nepřemohl. Odhodil je do trávy a z nich prý vyrostl čajovník. Nápoj z jeho listů pomáhá proti únavě a spánku.

Mniši z kláštera byli přesvědčeni jeho odhodláním a vpustili ho do kláštera. Daruma se později stal představeným kláštera, vedl mnichy k meditaci a naučil je také speciální cvičení k posílení těla, které se později stalo základem šao-linského bojového umění.

Daruma je ale taky výraz pro sošku, která dodnes hraje roli v japonské kultuře. Když chcete, aby se vám splnilo nějaké velké přání, koupíte si ji a umístíte ji na nějaké důležité místo v bytě. V japonských obydlích existují oltáříky, my nic takového většinou nemáme, takže prostě vybereme místo, které považujeme za význačné. Soška se prodává se nevybarvenýma očima. Vyslovíte svoje přání a vybarvíte mu jedno oko. Do roka by vám Daruma měl přání splnit. Pak mu vybarvíte i druhé oko a odnesete ho do chrámu, protože už svůj účel splnil, takže si zaslouží odpočinek na posvátném místě.

Čajovna je stejně příjemné místo, jako kterákoliv jiná čajovna. Zatím  jsem ani nepoznala čajovnu, kde by se mi nelíbilo. K dispozici jsou jak stoly k sezení, tak stupínek, kde si sundáte boty a můžete se povalovat na polštářích, což zejména děti jistě ocení. Nezvyklé pro mě bylo, že jsou tu i vysoké stoly, podobně jako třeba v restauraci, takže je možné na nich jíst pohodlněji než u nízkých stolků, které se obvykle v čajovnách vyskytují. Ocení to také majitelé noteboků nebo studenti, kteří chodí do čajovny pracovat nebo studovat. Čaj si můžete dát i na vnitřním dvorku, ale prý se tam neobsluhuje. To by mi tak nevadilo, ale usadila jsem se raději uvnitř.

Neobvyklé bylo dál to, že tu obsluhují dívky, ve většině čajoven jinak pracují muži.

Dala jsem si svůj oblíbený oolong s ženšenem a k němu sladkou chalvu. Obojí dobré.

A k tomu jsem si vybrala z poličky plné časopisů. To je další věc, kterou mám na čajovnách ráda – většinou tam najdete místo, kde jsou buď hry nebo časopisy a knížky. Takže když tam přijdete sami, nepřipadáte si hloupě, prostě si k čaji vezmete něco ke čtení a užijete si klidnou chvíli.

Takže moje pomyslná sbírka čajoven se rozrostla o jednu další.

Jíte dostatek zeleniny?

Prý bychom měli sníst půl kg zeleniny denně. To je docela dost. I když mi zelenina – zvlášť syrová – chutná, přece jen mám někdy problém toto množství dodržet. Hlavně v zimě, kdy je zelenina drahá a navíc třeba taková rajčata dovezená bůhví odkud mají nevýraznou mdlou chuť.

Naštěstí teď jsme na prahu léta a zelenina nám roste na zahrádce nebo ji koupíme na trzích a od pěstitelů.

Ještě by to chtělo nějaký dobrý recept, abychom si na ní také pochutnali.

Jednou z prvních jarních zelenin je chřest. Existuje zelený, bílý i fialový. Při kuchyňské úpravě je třeba spodní část chřestu oloupat, protože jsou v ní nepříjemná tuhá vlákna. Nejjednodušší úpravou je krátké povaření, kdy pak chřest podáváme s nějakou jemnou omáčkou. Je možné z něj ale připravit i polévku, slaný francouzský koláč quiche nebo ho dát jako zeleninovou přílohu k masitému jídlu.

Salát se dá být obyčejný, ani nenabízí příliš rozmanité způsoby úpravy, protože se dá jíst jen za syrova. Jediná možnost, jak ho trochu ozvláštnit je připravit k němu nějakou zajímavou zálivku nebo ho zkombinovat s dalšími méně obvyklými přísadami. Co třeba míchaný salát s vajíčkem natvrdo, ředkvičkou a pikantní česnekovo-hořčicovou zálivkou, připravenou ze oleje, česneku a hořčice?

Špenát je taky trochu opomíjený. Známe tu podivnou zelenou hmotu, která se přidává k uzenému, ale špenát nabízí možností mnohem víc. Dá se jíst i zasyrova a může tak být součást oblohy na talíři nebo v salátu. Nebo ho můžeme krátce podusit, doplnit vajíčkem, česnekem, šunkou a máme docela něco jiného než obvyklou temně zelenou špenátovou kaši. A co třeba připravit z listového těsta závin se slanou náplní a proložit ji listy špenátu? Něco takového už pak můžete nabídnout i jako slavnostní pohoštění.

Mojí nejoblíbenější úpravou je prostě jen zeleninu omýt, pokrájet na sousta a dát při večeři na stůl. Každý si vezme, kolik chce a na co má chuť. Rajčata, okurky, papriky, salátové listy, mrkev nakrájená na proužky, ředvičky, možností je hodně.

 

Vtipy o jídle, pití a alkoholu

Doktor prohlíží novorozence a povídá: "To dítě je dost hubené. Čím jej krmíte?"
"No mateřským mlékem."
"Ukažte mi prosím prsa."
Doktor dlouze prohmatává pěkné poprsí držící ženě a pak povídá.
"Ale vždyť vy nemáte vůbec žádné mléko."
"A měla bych? Já jsem jeho teta."

 

"Nejsem si moc jistý diagnózou, pane Nováku, ale pravděpodobně to bude z nadměrného požívání alkoholu."
"Dobrá, pane doktore. Já přijdu zítra, až se z té opice vyspíte."

 

Přijde mladá slečna k doktorovi a povídá:
"Pane doktore, já jak si dám skleničku, tak mám hned chuť padnout nějakému chlapovi do náruče. Co mám dělat?"
Doktor vyndá láhev vodky a povídá: "Nalejte si...."

 

V jedné firmě zaměstnali 5 kanibalů. Při oficiálním přivítání jim jednatel povídá: "Můžete tu pracovat, vydělat si pěkné peníze a můžete se stravovat v naší kantýně, ale naše zaměstnance necháte na pokoji!"
Kanibalové souhlasili a slíbili, že nebudou nikoho obtěžovat.
Po čtyřech týdnech přišel za nimi šéf a povídá: "Pracujete velmi dobře, ale chybí nám uklízečka, nevíte co s ní je?"
Všichni kanibalové odpověděli shodně NE a přísahali, že s tou věcí nemají nic společného.
Když jednatel odešel, zeptal se vrchní kanibal: "Kdo z vás sežral tu uklízečku?"
Zezadu se nesměle ozve: "Já jsem to byl!"
A vrchní kanibal odpoví: "Ty jsi idiot. My jsme už sežrali obchodního ředitele a polovinu finančního oddělení a nikdo nic nepoznal a ty debile sežereš zrovna uklízečku!!!!"

 

Tchýně vaří v kuchyni guláš. Malý domácí kocourek se přitulí k noze a mňoukáním si vyprošuje kousek masa. Tchýně jej odtlačí nohou. Kocourek se opět přitulí a znovu prosí.
"Vypadni!" zařve na něj tchýně a odkopne jej do kouta.
Vzápětí přichází zet' z práce, posadí se ke stolu a tchýně mu říká: "Uvařila jsem výborný guláš, jen pro Tebe" a naloží mu plný talíř.
Ještě než zeť začne jíst, přitulí se k němu kocourek a prosí o kousek masa.
Zeť mu kousek masa hodí se slovy: "Dej si mazlíku"!
Kocourek maso zhltne a vzápětí leží natažený na zemi a nedýchá....
Zeť se rozlítí a zařve na tchýni: "Tak otrávit jste mně chtěla, vy bestie!" a prásk ji jednu po rypáku. Tchýně letí do kouta.
Kocourek pootevře očko a pomysli si : "A máš to, svině jedna lakomá!"

 

 

"Kouše ten pes?" ptá se známý majitele zvířete.
"Ne."
"Škoda, chtěl jsem mu dát klobásku!"

 

Vtipy o jídle, pití a alkoholu

Kam nejlépe investovat své úspory?

Přece do alkoholu, kde jinde byste dostali 40%?!

 

 

 

 

Učitelka vypráví dětem,že o zvířatech říkáme,kočka se okotila,kráva se otelila.Povězte mi další příklad.Pepíček se přihlásí a odpoví:

žralok se ožral.

Ožralej děda v hospodě se rozhodne, že uz má dost, že uz půjde domů. Ale když se chce postavit, spadne zpátky do židle.

"Sakra, že bych byl tak ožralej? Tak si dám kafe."

Vypije kafe a zase se pokouší vstát. Opět bezůspěšně. Tak si dá ještě jedno kafe. U čtvrtýho už ho to nebaví, tak si dá panáka na cestu a že se radši domů doplazí. Plazí se ke dveřím, potichu si odemkne, prevleče se, lehne do postele a spí. Ráno ho budí žena:

"Tys byl včera zas pekně sťatej, co?"

"Jak's to poznala? Vždyť jsem byl tak potichu..."

"Ale, ráno tady byla hostinská, že sis v hospodě zapomněl svůj invalidní vozejk!"

 

 

 

 

 

 

Fidel Castro má proslov na náměstí v Havaně:

"...skládám poklonu i stomilionovému Česku."

Poradce se k němu nakloní a říká:

"ale pane, je jich jenom 10 milionů."

A Fidel na to: "Nekecej, přece vim, kolik rumu tam vyvážíme!"

 

 

 

 

 

 

CO JE TO HOSPODA??

.

.

.

Jediné místo na světě, kde se savci mění v plazy

 

 

 

 

 

 

Dva notoři zjistili, že mají hroznou žízeň a jsou téměř bez peněz.

Po chvíli přemýšlení dostal Bill napad.

Za drobné koupil na rohu párek v rohlíku v rohliku a odtáhl kolegu do nejbližší hospody.

Tam si vesele popíjeli a když došlo na placení, Bill rozepnul Rickovi poklopec, vrazil mu do něj párek v rohlíku a začal předstírat, že mu kouří péro.

Čišník začal řvát: "Táhněte odsud, vy smradlaví buzíci!"

Chlapi se kvapne sebrali a zmizeli, samozřejme bez nutnosti platit.

Takhle obešli několik barů, až se večer dotrmáceli uplně zpití k jejich karavanu.

Bill povidá: "Vidíš, co se dá podniknout s jedním hotdogem!"

"Jakej hotdog?" směje se Rick, "ten jsme ztratili v druhý hospodě."

 

 

 

 

 

 

Potkají se dva opilí před vchodem u baráku:

"Nazdar! Já sem Pepa Novák."

"To není možný! Já sem taky Pepa Novák!"

"Ale já tady bydlím."

No, ja tady taky bydlím!

"Tak jdem dovnitř, ať nám to někdo vysvětlí."

Zazvoní, otevřou se dveře, vyjde žena a začne řvát:

"No to je nádhera. Otec a syn a sežraní jak prasata!"

 

 

 

 

 

Přijde chlápek do hospody, zamíří si to k pultu. Vytáhne pistoli, namíří na hlavu a praví:

"Ty dát prachy, jinak já zastřelit."

Hospodskej na něj koukne, chvíli přemýšlí a pak řekne NE.

Chlápek zmáčkne spoušť a zastřelí se.

Hospodskej zavrtí hlavou a křikne do kuchyně:

"Ty, Pepo, už jsi byl pro maso?"

"Ne."

"Tak vem míň hovězího, jeden vůl se nám donesl až sem."

 

 

 

 

 

Plazi se takhle 2 opilci po kolejich a ten jeden povida : " To je ale schodu co ???"

A ten druhej na to: " Copak schody, ale zabradli je proklate nizko !!"

 

 

 

Chlápek se vrací po půlnoci domů, táhne z něj, v břiše mu šplouchá. Překoná šťastně práh u vchodu a tam už na něj čeká žena a spustí, kde že to sakra byl místo večeře. "V perfektním novém baru!" říká manžel. "Zlatý Bar se to jmenuje, a mají tam všechno zlaté!" "Nesmysl, žádné takové místo není, ty ožralo!" "Jasně, že je! Mají zlaté vchodové dveře, zlaté podlahy, dokonce i mušle na záchodě mají zlaté!" Nato se chlap doválí do ložnice a usne. Ženě to nedá a druhý den hledá v telefonním seznamu, a opravdu, na druhém konci města je Zlatý Bar. Tak tam zavolá: "To je Zlatý Bar?" "Ano, madam, přejete si?" "Máte zlaté dveře?! "Ano, samozrejmě máme!" "Máte zlaté podlahy?! "Jistě, madam!" "A co zlaté mušle?!" Chvíli je na druhém konci ticho, a pak žena slyší barmana, jak na kohosi volá: "Hej, Tome, mám pocit, že mám stopu na toho chlapa, co ti včera načůral do saxofonu!"

Číšník počítá útratu:

˝Gulášovka 9.20, dva rohlíčky 3.50 no a když to vyjde tak 7.30...˝

˝Prosím vás, co bylo to poslední?˝

˝Takže škrtám 7.30, zase to nevyšlo ...˝

 

 

 

˝Franto, tobě už nenaleju! Játra už máš tvrdý, ledviny máš taky hýn, v žaludku vředy...˝

˝Jen nalej hostinskej! - Teď ať slezina ukáže, co umí!˝

 

 

 

Grilování je jediný druh vaření jakého je opravdový muž schopen. Když muž

prohlásí že bude grilovat následuje tento řetěz reakcí.

 

1. Žena jde do obchodu a nakoupí všechno potřebné.

2. Žena udělá salát, zeleninu a desert.

3. Žena připraví maso, dá na tácek zároveň s potřebným náčiním, omáčkama a

pak to přinese manželovi, který mezitím okukuje kolem grilu s pivem v

ruce.

4. Muž naklade maso na gril.

5. Žena jde dovnitř, připraví talíře a příbory.

6. Žena vyjde ven a řekne manželovi že maso se pálí. On ji poděkuje a požádá, aby mu přinesla další pivo.

7. Muž vyndá maso z grilu a podá to ženě.

8. Žena dá jídlo na talíře a přinese ke stolu.

9. Po jídle žena uklidí stůl a umyje nádobí.

10. Všichni pějí chválu na mužovo vaření a děkují mu za jeho snahu.

11. Muž se zeptá ženy jak se jí líbil její "den bez vaření" a když uvidí

její naštvanou reakci, usoudí že nic neudělá ženskou šťastnou.

 

 

 

Proč je šokoláda lepší než chlap:

1. Čokoláda se především velmi snadno sežene...

2. Čokoláda uspokojí, i když je měkká.

3. Po čokoládě neotěhotníte.

4. Čokoládě ani vám vlastně vůbec nevadí, když jemně kousnete do oříšků.

5. Můžete ji jist bez problémů i za jízdy autem.

6. Čokoládu můžete vychutnávat i v přítomnosti maminky.

7. Před čokoládou nemusíte nikdy nic předstírat.

8. Čokoládu můžete mít v každou denní i noční hodinu.

9. Čokolády můžete mít tolik, kolik jen chcete.

10. Na čokoládu nejste nikdy příliš mladá ani stará.

11. Čokoláda může ležet na psacím stole, aniž by rozčilovala kolegy.

12. S čokoládou se vám do úst nedostane žádný chlup.

13. Můžete mít tolik druhu čokolády, kolik jen chcete.

14. S čokoládou neprobudíte sousedy.

15. Tabulku čokolády nemusíte mýt, než ji začnete jist.

16. Pojídání čokolády trvá tak dlouho, jak jen chcete.

17. Čokoládě nemusíte stále říkat, jak byla dobrá.

18. U čokolády je velikost lhostejná, protože je skvělá vždycky.

 

 

 

 

Aby brambory neklícily, je potreba vlozit do pytle s brambory jablko.

Ne, správné je: Kupte ocistené brambory nebo hranolky, dejte je do mraznicky a mejte je tam i celý rok.

 

Nez vlijete testo do formy, vymazte ji tukem a vysypte máslem nebo strouhankou.

Ne, správné je: V obchode za rohem prodávají hotové zákusky. Není to daleko a je to bez práce.

 

Kdyz se vám podarí presolit polévku, hodte do ní, jeste behem varení, kousek brambory.

Ne, správné je: Vase rodina má být ráda, ze jste vubec neco uvarila a je jedno, jestli je to k jídlu.

 

Bolí vás hlava? Vezmete citrón, rozrezte jej na polovinu a potrete si jím celo. Bolest ustoupí.

Ne, správné je: Vezmete citrón, rozrezte jej na polovinu, hodte jej do sklenice s tequilou a vypijte. Hlava vás bude bolet dál, ale budete prílis opilá na to, aby vám to vadilo.

 

Aby vám láhev vína pri otevírání neklouzala, zabalte ji do uterky.

Ne, správné je: Oblecte si neco sexy a zaklepejte na dvere souseda.

 

Zustalo vám víno? Zmrazte jej do kostek ledu a pouzijte na ochucení masa a omácek.

Ne, správné je: Coze, zbytky vína? Neco takového neznám!

 

 

 

 

 

Recept na ovocný koláč:

1 hrnek vody, 1 hrnek másla, 1 hrnek cukru, 4 vejce, 2 hrnky sušeného ovoce, 1 lžička prášku do pečiva, 1 lžička soli, citrónový džus, oříšky, 1 láhev kvalitní whisky

Postup:

1. otestujeme whisku, zda je-li kvalitní

2. připravíme si hlubokou misku

3. otestujeme whisku, je-li skutečně kvalitni

4. ještě jednou otestujte whisku, pro jistotu

5. do připravené misky vložte máslo, jedno vejce, zapněte mixer a rozšlehejte

6. ujistěte se, zda-li whiska je stále dostatečně kvalitní

7. vypněte mixer spínačem off?

8. bude-li stále vrčet, vytrhněte připojovací kabel (šňůru) ze zásuvky

9. otestujte whisku

10. mimo misku si rozmačkejte vejce

11. prubněte whisku, je-li dostatečně ...... ehm .... tekutá

12. přidejte do misky hrnek soli, vlasntně tři, nejsme troškaři

13. dolejte přiměřeně džus

14. přidejte lžíci, třeba cukru nebo co to je

15. zkontrolujte whisku

16. zapalte troubu

17. vypněte misku a vyhoďte hořící troubu oknem

18. otestujte zbytek whisky

19. a vůbec, kdo vás sakra nutí do toho blbého ovocného koláče

20. jděte spát.

 

 

 

 

Pepíček zavolá do řeznictví a ptá se:

"Máte prasečí ouška?"

"Ano, máme."

"A máte prasečí nos?"

"Ano, máme."

"A prasečí ocásek?"

"Ano, máme."

"A máte taky telecí kopýtka?"

"Ano, ta také máme."

"Pepíček: "No, vy ale musíte vypadat!"

 

 

 

 

Profesor chemie chtěl v osmé třídě žákům demonstrovat negativní vlivy alkoholu. Přinesl sklenici vody, sklenici whisky a dva červíky. "Teď pozorně sledujte," řekl a do sklenice s vodou vložil jednoho červa. Ten se čile pohyboval, spokojený, jak jen může červ ve vodě být. Do druhé sklenice vložil druhého červa. Ten se začal zuřivě kroutit a po pár vteřinách klesl na dno nehybný. "Tak, co nám z tohoto pokusu vyplývá?"

Pepíček se hlásí: "Pijte whisky, nebudete mít červíky."

 

 

 

 

Na zahradě jsme si udělali oheň a pozvali přátele na opékání. Manžel jim rozdal opékací jehly a špekáčky. Hned poté jsme slyšeli sirény požárních vozů. Proto sme všichni vyběhli na ulici a posunuli se o dva domy dál, kde hořel sousedův dům. Nechápali sme, proč na nás soused se svou rodinou tak znechuceně čumí. Až pak jsem si uvědomila, že tam všichni stojíme a držíme jehly se špekáčky...

 

 

 

 

Když Michail Gorbačov zahájil své tažení proti alkoholu, pravil prý jeden soudruh ředitel soudružce sekretářce, zda by si s ním nechtěla zašpásovat.

Mladá komsomolka souhlasila s podmínkou:

"Musíme ale nechat otevřené dveře."

"Proč, v tak choulostivé situaci?"

"Aby si někdo nemyslel, že tady chlastáme!"

 

 

 

Na Sibiří chytí děda zlatou rybku a ta mu říká, že když ji pustí, tak mu splní 3 přání a on na to: "Kdepak, já tobě splním přání - na pepři nebo nebo na víně?"

 

 

 

 

V metru:

Starší paní, nad ní stojí výrostek, drží se tyče a zívá, až mu lupe v čelistech, aniž by před ně dal ruku. Babka na něj: - "No, no, abyste mě nespolk!" Mladík klidným hlasem odvětí: - "Nemusíte se bát, hovězí nežeru."

 

 

 

 

"Nevíte, co se stalo doktoru Rathovi, že neordinuje?"

-"Ále, otrava alkoholem."

-"Tak to vidíte, takovej chytrej člověk a pije otrávenej alkohol!"

 

 

 

 

Ptá se jeden druhého: -"Piješ?"

 

 

 

 

-"Jestli je to otázka, tak ne. Ale jestli je to návrh, tak ano!"

Pan Novák má narozeniny a tak v hospodě uspořádá pořádnou párty.

Trochu to s oslavami přežene a usne.

Za pár hodin ho probudí hlas: "Tak budeme účtovat, pane Novák, dělá to 1500 korun."

Novák je evidentně překvapen: "Cože, jenom patnáct stovek, vždyť to byla megaparty? Tolik jídla a pití....?"

Chlápek se na něj podívá a povídá: "Ale pozor, pane Novák, tady nejste Na Růžku, tady je záchytka."

 

 

 

 

Králíček jde do cukrárny a ptá se: "Máte mrkvovou zmrzlinu?" "Nemáme králíčku." Druhý den jde králíček opět do cukrárny a ptá se: "Máte mrkvovou zmrzlinu?" "Nemáme, králíčku." Třetí den jde králíček zase do cukrárny a ptá se: "Máte mrkvovou zmrzlinu?" "Ano, králíčku." "Taje ale hnusná,co?"

 

 

 

 

Ve třídě se děti baví o svých prarodičích. Děti si povídají o tom jak žili, co dělali, kde byli. Na řadě je Pepíček, a říká: "Paní učitelko můj dědeček měl strašnou smrt, on zemřel v koncentračním táboře." Učitelka říká: "To je strašný Pepíčku, tvůj dědeček byl opravdu hrdina a jak se to stalo?" - "No on se ožral a spadl ze strážní věže."