Je to štěstí, mít kolem sebe tolik blízkých lidí. Je to i starost, chci je všechny nakrmit, udělat jim radost nějakým tím dárkem. Docela chápu, že pro některé lidi jsou vánoce víc stresem než radostí. U mě naštěstí ta radost pořád ještě převažuje.
Taky si každý rok říkám, že příští rok bych chtěla některé věci udělat jinak. Třeba připravit zdravější cukroví. Všechna ta česká klasika, vanilkové rohlíčky, pracny, linecké, plněné ořechy, to je jen spousta bílé mouky, cukru a tuku. Zkoušela jsem rozinkovo-fazolové nepečené kuličky, ty byly dobré i zdravé. Ale chtělo by to víc inspirace.
Vůbec toho jídla děláme nějak moc. Tři dny po vánocích dojídáme zbytky a už nám to ani tolik nechutná. Něco si dávám do mrazáku, ale stejně mi připadá, že to s tou vánoční hojností trochu přeháním.
Vadí mi taky ta spousta balicích papírů a všech těch plastů, které se při rozbalování dárků nakupí. Snažím se balit do papírových tašek, které se dají používat znovu a znovu. Připadaly mi drahé, ale když jsem si uvědomila, kolikrát poslouží (a jak rychle a snadno se do nich balí), uvědomila jsem si, že je to vlastně úspora, a každý rok jich pár přikoupím. Dokonce jsem si kdysi chtěla ušít textilní tašky a pytlíky, ale k tomu se odhodlávám už několik let a ještě na to nedošlo. Japonci balí dárky do čtvercových kusů látky, říkají tomu furoshiki. Možná je to dobrý nápad pro sbírku šátků, které už nikdo nenosí. Ale taky se to musí umět.
Teď ještě zvládnout ten konec roku. Vždycky mám pocit, že bych měla bilancovat, co se povedlo, co už méně. Letos se ale chci soustředit hlavně na to povedené. On toho ten rok 2016 přinesl docela hodně a i výhledy do roku 2017 jsou docela fajn.
