Dva vtipy na víkend

Po roce se vrátí manžel z montáže a žena ho přivítá v náručí s malým černouškem. Manžel se ptá, co že to má. Manželka říká: "No, když jsi byl posledně doma, tak jsem otěhotněla a narodilo se nám miminko. Jelikož jsem měla málo mléka ke kojení a vedle mne v porodnici ležela černoška a ta ho měla dost, tak kojila naše malé a ono zčernalo."
Manžel radostnou událost sděluje své matce a vysvětluje ji jak miminko zčernalo. Matka mu odpoví: "Víš synu, když jsi se narodil, tak jsem měla taky málo mléka a tak jsem ti dávala kravské mléko. Ale že z tebe bude jednou takový vůl, to jsem netušila."

Na ostrově kanibalů ztroskotá Rus, Číňan a Čech.
Příjde za nima šaman a říká: "Jsme kanibalové, ušetřím váš život jen pod jednou podmínkou. Na měsíc vás zavřu do chýše se dvěma skleněnými koulemi a když mi s těma koulema ukážete něco, co jsem ješte neviděl, tak vás nesežerem."
Za týden příjde šaman do chýše k Rusovi. Ten sedí v prostřed a nad hlavou se mu ty koule vznášejí. A šaman rekne: "To jsem viděl, do kotle!"
Tak jde do chýše za Číňanem, ten sedí a sklenené koule létají po celé chýši a šaman řekne: "To jsem taky viděl, do kotle!"
A tak dojde do chýše k Čechovi, otevře dveře a říká: "Ty vole, tak to jsem ješte v životě neviděl, ten debil jednu ztratil a druhou rozbil..."

Jak uvařit kroupy (a taky proč)

Ječné kroupy se sice prodávají úplně běžně, ale kupuje a vaří je jen málokdo. Přitom je to velmi vhodná příloha k různým jídlům, jsou zdravé a taky dost levné.

Kroupy existují v různých velikostech, při vaření platí, že čím jsou větší, tím více času potřebují na uvaření. Trhané krupky, těm stačí třeba deset minut, ty velké kroupy vyžadují třeba hodinu.

Když koupíte půlkilový balíček krup asi tak za 20 Kč, navaří se vám přibližně na pětinásobek. Takže za dvacku máte přes dvě kila přílohy.

Takže jak je uvařit? Nasypeme je do hrnce, propláchneme vodou a pak zalijeme tak, aby byl nejméně čtyřnásobek až pětinásobek vody. Přivedeme k varu. Pak můžeme nechat vařit na malém plameni a občas zkontrolovat a zamíchat. Když nabydou a jsou měkké, máme uvařeno, může to trvat tak třičtvrtě hodiny až hodinu. Tento postup platí pro velké kroupy, menší se vaří kratší dobu.

Většinou ale používám způsob, který je delší, ale šetří se při něm energie: kroupy přivedu k varu, pak je vypnu a nechám půl hodiny pod pokličkou. Ještě dvakrát přivedu k varu a pak už bývají kroupy hotové.

Samotné kroupy vám zřejmě asi chutnat nebudou, takže je musíte nějak ochutit. Osvědčila se mi kombinace česneku a majoránky. Samozřejmě taky sůl a možná i pepř. Kroupy se taky dobře snáší s houbami, uzeným nebo smaženou cibulkou.

Hodí se k ním i brambory, moje maminka dělávala z brambor a krupek nastavovanou kaši, dávala na ni smaženou cibulku a byla to výborná příloha k sekané nebo klobáse.

Můj syn je schopen jíst kroupy i nasladko s cukrem, skořicí a máslem.

Šetříme v kuchyni

Pár nápadů na to, jak ušetřit v kuchyni:

Zbylé potraviny zamražovat. Nebo dokonce uvařit víc a dát si další porce do mrazáku. Například  luštěniny, rýži,  knedlíky, omáčku na těstoviny. Zmrazit se dá i pečivo. U mého přítele bylo zvykem mít v mrazáku půlku chleba. Taková železná zásoba, aby člověk nemusel běžet do obchodu, když chleba dojde.

Polotovary vycházejí dráž, než suroviny, ze kterých jsou vyrobené, navíc často obsahují přídavné konzervační a ochucovaní látky. Vařit domácí jídlo je tak nejen levnější, ale i zdravější.

Luštěniny a obiloviny (kroupy) před vařením namáčíme aspoň několik hodin, raději přes noc. Zkrátí se tak doba vaření.

Svačina z domova je obvykle mnohem levnější než kupovaná.

Voda z kohoutku je levnější než minerálky a balená voda. A je taky mnohem zdravější než sladké a barevné limonády.

Připravte si předem jídelníček. Nakoupíte pak jen to, co potřebujete. Navíc vám to ušetří každodenní rozhodování, co vařit a to rozhodování a přemýšlení je často otravnější než samotné vaření. Vyhradit si na to třeba nedělní večer, vzít si k ruce pro inspiraci kuchařku. Taky je užitečné udělat si seznam svých obvyklých jídel, protože si na ně člověk nemusí vzpomenout.

Vařit v papiňáku nebo alespoň pod pokličkou. Plyn nebo teplotu elektrické plotýnky stáhnout na minimum. Tedy přesněji: přivést k varu na větším plameni, pak stáhnou. Moje zkušenost je, že i ten nejmenší plamen na mém sporáku dokáže udržet ve varu velký hrnec s polévkou.

Zbylé víno se dá použít do vaření nebo i zmrazit a použít do jídla později. Výborně se hodí pod pečené maso.

Existují jídla s malým množstvím masa: čína, špízy, eintopf, dušené maso se zeleninou.

Potraviny ukládat do mělkých skříněk, aby na ně bylo dobře vidět. V hlubokém špajzu se část potravin dostává dozadu, zapomínáme na ně a často je objevíme, až když už jsou prošlé.

Bylinky ze supermarketu – rozdělit na dvě až tři části, rozsadit. Osadit truhlík několika různými druhy bylinek.

Troubu a elektrickou plotýnku vypínat několik minut před dokončením jídla – dokončí se na zbytkovém teple.

Když peču něco v troubě a vejde se mi tam ještě jedna nádoba, můžu tam zároveň také dusit rýži nebo vařit luštěniny. Jen dejte pozor na to, abyste tam nedali hrnec s umělohmotnými uchy.

 

Pár dalších vtípů o jídle a pití

Doktor prohlíží novorozence a povídá: "To dítě je dost hubené. Čím jej krmíte?"
"No mateřským mlékem."
"Ukažte mi prosím prsa."
Doktor dlouze prohmatává pěkné poprsí držící ženě a pak povídá.
"Ale vždyť vy nemáte vůbec žádné mléko."
"A měla bych? Já jsem jeho teta."

 

"Nejsem si moc jistý diagnózou, pane Nováku, ale pravděpodobně to bude z nadměrného požívání alkoholu."
"Dobrá, pane doktore. Já přijdu zítra, až se z té opice vyspíte."

 

Přijde mladá slečna k doktorovi a povídá:
"Pane doktore, já jak si dám skleničku, tak mám hned chuť padnout nějakému chlapovi do náruče. Co mám dělat?"
Doktor vyndá láhev vodky a povídá: "Nalejte si...."

 

V jedné firmě zaměstnali 5 kanibalů. Při oficiálním přivítání jim jednatel povídá: "Můžete tu pracovat, vydělat si pěkné peníze a můžete se stravovat v naší kantýně, ale naše zaměstnance necháte na pokoji!"
Kanibalové souhlasili a slíbili, že nebudou nikoho obtěžovat.
Po čtyřech týdnech přišel za nimi šéf a povídá: "Pracujete velmi dobře, ale chybí nám uklízečka, nevíte co s ní je?"
Všichni kanibalové odpověděli shodně NE a přísahali, že s tou věcí nemají nic společného.
Když jednatel odešel, zeptal se vrchní kanibal: "Kdo z vás sežral tu uklízečku?"
Zezadu se nesměle ozve: "Já jsem to byl!"
A vrchní kanibal odpoví: "Ty jsi idiot. My jsme už sežrali obchodního ředitele a polovinu finančního oddělení a nikdo nic nepoznal a ty debile sežereš zrovna uklízečku!!!!"

 

Tchýně vaří v kuchyni guláš. Malý domácí kocourek se přitulí k noze a mňoukáním si vyprošuje kousek masa. Tchýně jej odtlačí nohou. Kocourek se opět přitulí a znovu prosí.
"Vypadni!" zařve na něj tchýně a odkopne jej do kouta.
Vzápětí přichází zet' z práce, posadí se ke stolu a tchýně mu říká: "Uvařila jsem výborný guláš, jen pro Tebe" a naloží mu plný talíř.
Ještě než zeť začne jíst, přitulí se k němu kocourek a prosí o kousek masa.
Zeť mu kousek masa hodí se slovy: "Dej si mazlíku"!
Kocourek maso zhltne a vzápětí leží natažený na zemi a nedýchá....
Zeť se rozlítí a zařve na tchýni: "Tak otrávit jste mně chtěla, vy bestie!" a prásk ji jednu po rypáku. Tchýně letí do kouta.
Kocourek pootevře očko a pomysli si : "A máš to, svině jedna lakomá!"

 

 

"Kouše ten pes?" ptá se známý majitele zvířete.
"Ne."
"Škoda, chtěl jsem mu dát klobásku!"

 

Žampióny na balkóně

V jednom zahradnictví jsem objevila kostku materiálu, určeného pro domácí pěstování žampiónů. Je to nějaká sláma či co, je to prorostlé podhoubím a zabalené v igelitu a prodávají k tomu ještě pytlík speciální zeminy. Igelit na horní straně kostky je třeba odstranit, vrchní vrstvu té prorostlé hmoty trochu rozhrabat a pokrýt zeminou. Pak se to udržuje vlhké, aby mohlo žampiónové podhoubí prorůst i do zeminy.

Žampióny máme doma rádi a v obchodě se prodávají docela draho, včera jsem je viděla za cenu více než 70 Kč za kg. Takže po chvíli váhání jsem se rozhodla tu kostku koupit. Docela jsem se pronesla, musí mít snad deset kilo. Nicméně už je umístěná u mě na balkóně, otevřená a zasypaná zeminou. Zapíchla jsem do ní dvě tyčky a navlékla přes ni velký igelitový pytel tak, jak to doporučují v návodu. Zeminu je potřeba udržovat vlhkou, k tomu využiju láhev s jemným rozstřikování, kterou už tu mám. Jsem zvědavá, jak rychle ta zemina proroste a kolik žampiónů se mi urodí. Prý plodí v pěti až sedmi vlnách. Aby se celá operace finančně vyplatila, muselo by jich být nejméně 2,5 kila. To se mi zdá docela reálné.

Odplozený substrát se prý velmi dobře hodí pro pěstování čekoholiv dalšího, prý se přímo do něj dají zasadit rajčata nebo jiné plodiny. To je už je teď docela pozdě, rajčata mám v nádobách, ale spíš mě napadlo, jestli by to dál plodilo, kdybych ho zahrabala někde na zahradě nebo na louce. Což chci taky vyzkoušet. Nebylo by špatné mít na zahradě vlastní houby.

A jak je využiju?

Samotné, jen tak osmahnuté na másle se hodí jako příloha k čemukoliv nebo třeba na špagety.

Můj partner miluje omáčku za těstoviny z nivy se žampióny.

Obalené v těstíčku a smažené – to je klasika.

Plněné a zapečené v troubě, navrch by se mohlo dát trochu sýra.

Žampiónová polévka.

Pečené brambory s cibulí, rajčaty a žampióny. Všechno se naskládá do pekáčku, okoření podle chuti. Já dávám ráda sladkou papriku a česnek. Trošku oleje, podlít vodou a nechat v troubě při 180 stupních, dokud brambory nezměknou. Pro skalní masožrouty se dají přidat i klobásy, ale spíš v menším množství.

Žampióny bych v případě opravdu velké úrody mohla i zamrazit nebo naložit. Viděla jsem i sušené. Nebo se ve směsi s ostatními houbami (když porostou) dají naložit do soli. Takové houby pak dávám třeba do vody při vaření těstovin, protože se sůl vyvaří a houby zůstanou v těch těstovinách.

Receptů na přípravu jídel ze žampiónů je určitě mnohem víc, ale zatím je ještě hledat nemusím. Zatím spíš budu sledovat, jak mi to prorůstá, zalévat a doufat, že z toho ty houby skutečně porostou.

Čajovna Daruma

O víkendu jsem navštívila další čajovnu a přidala tak další položku do mé pomyslné sbírky čajoven. Je to čajovna Daruma, která sídlí v ulici Na Moráni blízko Karlova náměstí v Praze. Vůbec jsem o ní nevěděla, ale míjela jsem ji cestou někam jinam, takže pak jsem se vrátila.

Neobvyklé jméno Daruma pochází od buddhistického mnicha, který se zasloužil o velký rozkvět buddhismu v Číně a je spojen i s chrámem Šao-lin, který dnes známe hlavně kvůli bojovému umění.

S tímto mnichem a klášterem se pojí i následující legenda:

Daruma na své pouti po Číně došel ke klášteru Šao-lin, ale mniši jej nechtěli vpustit na posvátnou půdu. Začal tedy meditovat u nedaleké skály a meditoval bez spánku devět let, ale pak usnul. Když se probudil, uřízl si oční víčka, aby ho spánek už nikdy nepřemohl. Odhodil je do trávy a z nich prý vyrostl čajovník. Nápoj z jeho listů pomáhá proti únavě a spánku.

Mniši z kláštera byli přesvědčeni jeho odhodláním a vpustili ho do kláštera. Daruma se později stal představeným kláštera, vedl mnichy k meditaci a naučil je také speciální cvičení k posílení těla, které se později stalo základem šao-linského bojového umění.

Daruma je ale taky výraz pro sošku, která dodnes hraje roli v japonské kultuře. Když chcete, aby se vám splnilo nějaké velké přání, koupíte si ji a umístíte ji na nějaké důležité místo v bytě. V japonských obydlích existují oltáříky, my nic takového většinou nemáme, takže prostě vybereme místo, které považujeme za význačné. Soška se prodává se nevybarvenýma očima. Vyslovíte svoje přání a vybarvíte mu jedno oko. Do roka by vám Daruma měl přání splnit. Pak mu vybarvíte i druhé oko a odnesete ho do chrámu, protože už svůj účel splnil, takže si zaslouží odpočinek na posvátném místě.

Čajovna je stejně příjemné místo, jako kterákoliv jiná čajovna. Zatím  jsem ani nepoznala čajovnu, kde by se mi nelíbilo. K dispozici jsou jak stoly k sezení, tak stupínek, kde si sundáte boty a můžete se povalovat na polštářích, což zejména děti jistě ocení. Nezvyklé pro mě bylo, že jsou tu i vysoké stoly, podobně jako třeba v restauraci, takže je možné na nich jíst pohodlněji než u nízkých stolků, které se obvykle v čajovnách vyskytují. Ocení to také majitelé noteboků nebo studenti, kteří chodí do čajovny pracovat nebo studovat. Čaj si můžete dát i na vnitřním dvorku, ale prý se tam neobsluhuje. To by mi tak nevadilo, ale usadila jsem se raději uvnitř.

Neobvyklé bylo dál to, že tu obsluhují dívky, ve většině čajoven jinak pracují muži.

Dala jsem si svůj oblíbený oolong s ženšenem a k němu sladkou chalvu. Obojí dobré.

A k tomu jsem si vybrala z poličky plné časopisů. To je další věc, kterou mám na čajovnách ráda – většinou tam najdete místo, kde jsou buď hry nebo časopisy a knížky. Takže když tam přijdete sami, nepřipadáte si hloupě, prostě si k čaji vezmete něco ke čtení a užijete si klidnou chvíli.

Takže moje pomyslná sbírka čajoven se rozrostla o jednu další.

Jíte dostatek zeleniny?

Prý bychom měli sníst půl kg zeleniny denně. To je docela dost. I když mi zelenina – zvlášť syrová – chutná, přece jen mám někdy problém toto množství dodržet. Hlavně v zimě, kdy je zelenina drahá a navíc třeba taková rajčata dovezená bůhví odkud mají nevýraznou mdlou chuť.

Naštěstí teď jsme na prahu léta a zelenina nám roste na zahrádce nebo ji koupíme na trzích a od pěstitelů.

Ještě by to chtělo nějaký dobrý recept, abychom si na ní také pochutnali.

Jednou z prvních jarních zelenin je chřest. Existuje zelený, bílý i fialový. Při kuchyňské úpravě je třeba spodní část chřestu oloupat, protože jsou v ní nepříjemná tuhá vlákna. Nejjednodušší úpravou je krátké povaření, kdy pak chřest podáváme s nějakou jemnou omáčkou. Je možné z něj ale připravit i polévku, slaný francouzský koláč quiche nebo ho dát jako zeleninovou přílohu k masitému jídlu.

Salát se dá být obyčejný, ani nenabízí příliš rozmanité způsoby úpravy, protože se dá jíst jen za syrova. Jediná možnost, jak ho trochu ozvláštnit je připravit k němu nějakou zajímavou zálivku nebo ho zkombinovat s dalšími méně obvyklými přísadami. Co třeba míchaný salát s vajíčkem natvrdo, ředkvičkou a pikantní česnekovo-hořčicovou zálivkou, připravenou ze oleje, česneku a hořčice?

Špenát je taky trochu opomíjený. Známe tu podivnou zelenou hmotu, která se přidává k uzenému, ale špenát nabízí možností mnohem víc. Dá se jíst i zasyrova a může tak být součást oblohy na talíři nebo v salátu. Nebo ho můžeme krátce podusit, doplnit vajíčkem, česnekem, šunkou a máme docela něco jiného než obvyklou temně zelenou špenátovou kaši. A co třeba připravit z listového těsta závin se slanou náplní a proložit ji listy špenátu? Něco takového už pak můžete nabídnout i jako slavnostní pohoštění.

Mojí nejoblíbenější úpravou je prostě jen zeleninu omýt, pokrájet na sousta a dát při večeři na stůl. Každý si vezme, kolik chce a na co má chuť. Rajčata, okurky, papriky, salátové listy, mrkev nakrájená na proužky, ředvičky, možností je hodně.