Jídlo je všobecně velmi oblíbené
téma a je spojené nejen s tím, že se potřebujeme nasytit, ale má
i symbolický a společenský charakter.
Potraviny se špatně uchovávají,
takže ty vystaveny nebyly (jen nějaké atrapy), ale bohatá byla
kolekce nádobí, které zajímavě dokládá vývoj společnosti.
Třeba to, jak se v té době rozvíjel průmysl, objevovalo se třeba
smaltované nádobí nebo železné sporáky. Pro mě osobně je
zajímavější spíš hrubé nádobí prostých lidí než
přezdobené věci z bohatých domácností, ale i mezi nimi jsem
objevila některé velmi krásné kousky.
Zaujalo mě, že už v té době lidé
věděli o tom, že stříbro má antiseptické vlastnosti a z toho
důvodu ho používali k servírování pokrmů. Tedy aspoň tam, kde
si to mohli dovolit.
Další věc, která mě docela
překvapila, je, že pšeničná mouka byla často luxusem. Místo ní
se používal oves, luštěniny a podobně. Dnes je to spíš naopak.
Pšeničná mouka je za pár korun, ale zkuste sehnat třeba ovesnou
mouku. Pokud se vám to povede, tak určitě nebude levná. Dokonce i
samotné ovesné vločky jsou dražší než pšeničná mouka.
Nejobvyklejším základem vcelku chudé
stravy prostých lidí bývaly vždy kaše nebo chleba (přesněji
cosi pečeného z těsta, vždycky se to našemu chlebu nepodobalo).
Obojí má svůj základ v nějakých obilovinách. To se až tak
nezměnilo. Pro nás hlavním obilí, v Asii mají svoji rýži,
američtí Indiáni měli kukuřici. A všude se tyto základní
plodiny naučili zpracovávat na širokou škálu rozmanitých
potravin.
Kaše bývaly dříve daleko častější
než dnes. A možná se to tak trochu vrací, vždyť co jiného než
kaše jsou oblíbené cereálie s mlékem? Až na to, že ty obyčejné
kaše by byly o hodně levnější. Když koupíte hotové müsli z
ovesných vloček, vyjde vás mnohem dráž, než obyčejné vločky
a nemyslím, že ten rozdíl vysvětluje přídavek rozinek, oříšků,
sušeného ovoce, navíc tam těchto přísad nebývá zrovna moc.
Výstava ukazuje i symbolický a
společenský význam jídla. Třeba chleba byl vždy považován za
potravinu posvátnou, muselo se s ním zacházet s úctou a nesmělo
se s ním plýtvat. Nevím, jak by se tehdejší hospodyně dívaly
na dnešní nehospodárné zacházení s potravinami a zvláště s
chlebem. Asi by z toho moc nadšené nebyly a možná by - vzdor
všemu relativnímu bohatství a nadbytku - považovaly naši
civilizaci za zkaženou.
Jedna věc mi tam chyběla, i když
chápu, že by bylo dost nereálné něco takového požadovat. Ale
hrozně ráda bych nějaké z těch dobových jídel ochutnala.
Nejspíš bych si pochutnala na obyčejných plackách, občas je
doma děláme a mám je moc ráda.
Návštěvu výstavy rozhodně
doporučuju a nezapomeňte se podívat i do prvního patra muzea, kde
je stálá expozice, zahrnující předměty, které dokládají
život hlavně prostých a chudších vrstev.
Žádné komentáře:
Okomentovat