Kompost

Kompost je pro užitkovou zahradu něco jako kuchyně pro byt. Připravuje se tam výživa.
Pro kompost i pro kuchyň platí, že pokud to páchne, nejspíš něco nebude v pořádku. Správný kompost totiž nesmrdí, ale voní jako čerstvá zemina nebo tlející listí.
Když máte dost místa, stačí ukládat organický odpad na hromadu a čas od času přehodit.
Když je místa málo, osvědčují se černé kompostovací bedny, které se dají koupit v obchodě za méně než tisícovku.
Několikrát jsem využili ke kompostování černé igelitové pytle – to bylo tehdy, když nám ty umělohmotné bedny nestačily – a výsledek byl naprosto uspokojivý.
Jako variantu kompostu bych označila vyvýšený záhon, který je vyplněný organickou hmotou, a zatímco se rozkládá, poskytuje výživu rostoucím rostlinám.
Co se do kompostu může dát?
Plevel – pokud už nemá semena, ta by v něm totiž mohla přežít.
Posekaná tráva a listí. Pokud trávy máte větší množství, je lepší promíchat ji s ostatním organickým odpadem. Naopak listí se dá kompostovat i samotné, což jsme taky vyzkoušeli. Vznikla z toho krásná voňavá tmavá zem.
Rostlinný odpad z kuchyně – slupky od brambor, od ovoce, použitý čaj, vylouhovaná káva, hnijící zelenina a ovoce. Nehodí se kosti, maso, olej a zbytky hotových jídel (chleba, knedlíky atd.), které lákají hlodavce.
Skořápky od vajíček.
Dávám tam i papírové ubrousky a kapesníky, protože ty jsou také organického původu.
Teoreticky by se rozložil i textil přírodního původu (bavlna, len, hedvábí, vlna), ale nevím, jak dlouho by to trvalo. Dnešní oblečení – i když je z čistě přírodní látky – může mít nitě, zipy, knoflíky, podšívky ze syntetiky a ta se nerozloží.

Návštěva v Mamacoffee

Mamacoffee je síť pražských kaváren, která se hlásí k férovému podnikání – tedy nešidit ani zákazníka ani dodavatele.

Spousta zemědělců a výrobců v chudých zemích je totiž obchodníky odtlačena k nesmyslně nízkým cenám, které je nutí tvrdě pracovat i s celou rodinou včetně dětí a přitom si vydělají sotva na holé živobytí. To, že děti budou chodit do školy a budou mít šanci na lepší budoucnost, zdaleka není samozřejmé. V podstatě naše příjemné a dostupné ceny jsou vykoupeny nouzí a chudobou těchto lidí. Připadá vám to fér? Mně tedy ne. Proto je mi sympatické, když se někdo snaží ty ceny narovnat a zaplatit svým dodavatelům přiměřenou cenu. I když to znamená, že mě káva nebo čaj bude stát dvakrát nebo víckrát tolik. V mém měsíčním rozpočtu to neudělá tak velkou částku a přitom a jako odměnu mám pocit, že dělám dobrou věc, že se nějak podílím na tom, aby byl svět o něco lepší.

Když jsem přišla v pátek dopoledne do Mamacoffee v pražské Vodičkově ulici, převapilo mě, kolik je tam lidí. Kavárna je dvoupatrová, v přízemí už jsem nísto nenašla a musela jsem jít do horního patra, odkud je mimochodem hezký pohled na protější Novoměstskou radnici. Spousta lidí sem chodí potkávat se s ostatními, najíst, napít, ale bylo tu taky dost lidí s notebooky. Sluchátka na uších a mohli klidně pracovat. Mají tady totiž wifi připojení. Heslo k němu bývá napsané křídou nahoře na tabuli, kam píšou aktuální nabídku.

Dala jsem si zelený čaj a zelenou sušenku. Tak říkám pistáciovým sušenkám, které mi velmi chutnají. Určitě bych si vybrala i z jídel, měli mrkvovou polévku s koriandrem, bulgur, pečené brambory, rattatouille a pár dalších jídel, ale měli jsme s partnerem v úmyslu obědvat v cestovatelském klubu, takže jsem se spokojila jen s tou malou sladkostí.

Zaujaly mě také fotografie v zadní části kavárny. Jejich autorkou je Pavlina Schultz. Fotky reálných míst, ale nafocené natolik neobvykle, že z dálky mi připadaly spíš jako abstrace.

Návštěvu v Mamacoffee rozhodně doporučuju. Když vám káva bude chutnat, můžete si ji také odnést domů, umelou vám ji přesně tak, jak si budete přát.

Provozovny Mamacoffee jsou v Praze na několika místech:

Vodičkova – to je ulice, která spojuje Václavské a Karlovo náměstí, kavárna je skoro na konci naproti Novoměstské radnici. Je to právě ta kavárna, kterou popisuju ve tomto svém článku.

Náměstí Jiřího z Poděbrad. Když stojíte před kostelem uprostřed náměstí, najdete ji po levé straně náměstí.

Nově je otevřená provozovna v Karlíně, ještě jsem tam nebyla, takže nemůžu poskytnout žádné informace.

V Londýnské blízko náměstí Míru je další kavárna, ta má i krásné posezení venku.

Na Letné sídlí Mamacoffee v Čechově ulici číslo 1, i ta má venkovní zahrádku.

A jedna další je v Korunní ulici na Vinohradech, tam jsem taky ještě nebyla.

Kde jsou bílkoviny?

Bílkoviny jsou nezbytnou součástí naší stravy, slouží k výstavbě svalů a nedají se jinak nahradit. Na rozdíl od tuků nebo sacharidů, bez kterých se tělo nějak obejít dokáže, i když to není ideální.
Vyrostla jsem v době, kdy se za zvlášť výživné považovalo maso, mléko, sýry a vajíčka. Tyto potraviny se prezentovaly jako nezbytné zejména pro růst dětí. Rýže, brambory nebo těstoviny jsou označované i na talíři jako „příloha“, čili něco vedlejšího, méně důležitého.
Maso pořád ještě považujeme za jakousi lepší potravinu, kupujeme ho, i když je poměrně drahé a o velkém zájmu svědčí i fronty na farmářských trzích, které bývají u masa nejdelší. Ale zároveň se k nám také dostávají informace o tom, jak špatná je kvalita masa, jak se maso šidí, napouští vodou a podobně. Navíc obsahuje živočišné tuky, což taky není pro zdraví příliš dobré.
Sýry nebo vajíčka jsou také zdrojem bílkovin, ale cena vajec vzrostla a sýr sice můžete koupit levný, ale chutí vás neoslní, nebo výborný sýr, jen si na něj musíte připlatit.
Další nevýhodou živočišných zdrojů bílkovin je ten fakt, že obsahují tuk, který bychom – hlavně při hubnutí – měli omezovat. Ty bílkoviny jsou ale právě při hubnutí potřebné, protože si potřebujeme zachovat svalovou hmotu.
Ale kde jinde tedy brát bílkoviny, když ne z masa, sýrů a vajíček?
Luštěniny se často označují jako zdroj bílkovin, ale jak často jste schopni jíst čočku nebo fazole? A ten jejich známý nadýmavý účinek od jejich konzumace taky odrazuje. Jinak je to ale zdroj dobrý, jsou levné a dají se zpracovat na spoustu způsobů, rozhodně to nemusí být jen kašovitá příloha k jídlu. Dají se použít jakou zavářka do polévky, dají se klíčit (kromě fazolí, z těch se dají klíčit jen fazole mungo), zastudena z nich uděláte salát nebo pomazánku.
Když jsem se setkala s obilovinami jako je quinoa nebo amaranth, zaujalo mě, že je označují také jako zdroj bílkovin. A zajímalo mě, jaký je v nich obsah bílkovin a jestli je to s masem nějak srovnatelné. Takže jsem si udělala tabulku a zjistila jsem, že jsou skutečně srovnatelné s masem. Alespoň pokud jde o procentuální obsah bílkovin. Druhá věc je, jaké je složení těch bílkovin a nakolik jsou tělem využitelné. Dočetla jsem se, že je dobré kombinovat obiloviny a luštěniny,  protože jejich složení se navzájem doplňuje. V našem jídelníčku je to kombinace dost nezvyklá.
Další faktor, který ovlivní množství bílkovin v jídle, je způsob přípravy. Když pečete maso, tak se zmenší. Vyduší, vypeče, prostě je o něco menší. Zřejmě je to tím, že se z něj vypeče tuk, ale my si ho stejně dáme navrch jídla, abychom o žádnou chuť nepřišli. Naopak když vaříte obiloviny, přidáváte k nim vodu, takže procentuální podíl bílkovin tím dost klesne. I tak jsem musela přehodnotit svůj dřívější názor, že obiloviny nejsou zdrojem bílkovin. Jsou a můžou být dost významným zdrojem.

Prodejna zdravé výživy na Smíchově

V Praze na Smíchově jsem objevila prodejnu zdravé výživy a ekologické drogerie. Přesnější by bylo říct, že jsou to dvě prodejny, v ulici je prodejna s potravinami, ve dvoře s drogerií. Do té druhé si chodím pro ženšen, dnes jsem se rozhodla nakouknout i do té druhé, s potravinami.
V poslední době jsem se doslechla o plodině zvané quinoa, která je prý mimořádně výživná. Chtěla jsem ji vyzkoušet. Kromě toho jsem koupila ještě amaranth, další druh obiloviny, která prý má velkou budoucnost. Třeba proto, že je bezlepková nebo pro vysoký obsah bílkovin.
Pak jsem se rozhlížela ještě dál. Měli i čerstvou zeleninu, mléčné výrobky a pečivo. 
Nejvíc mě ale okouzlily čokolády. Miluju čokoládu, i když je to ta obyčejná ze supermarketu. Tady měli čokolády s různými příchutěmi, vybrala jsem si čokoládu s chilli. Zdánlivě nesourodá kombinace. Přiznám se, že když jsem ji ochutnala, nebyla jsem z ní tak nadšená.
Mám slabost pro čaje, těch tu taky mají spoustu, vybrala jsem jeden na dobrou náladu, i když jinak bylinkové čaje moc nepiju. Obsahuje řadu bylinek běžně roustoucích i u nás, některé dokonce máme na zahrádce. Chutnal příjemně a to i bez cukru.
Nakonec jsem objevila ještě semínka. Většinou běžná zelenina, ale byla tam i vodnice, což je zelenina málo známá, tudíž vhodná k experimentování. Takže ta putovala do košíku taky.
Ještě se vrátím k tomu ženšenu, který prodávají v prodejně ve dvoře. Náhodou jsem na internetu narazila na stránku, která ženšen velmi chválila. Byla to stránka jednoho přírodovědce, který mě zaujla tím, jak všechno zkoumal, ke všemu si hledat už publikované práce a pečlivě se snažil o objektivní vědecký přístup. Pro ženšen má takovou slabost, že ho dováží z Tchajwanu do Čech a prodává ho jako po internetu, tak i v obchodech. Mimo jiné i v tom smíchovském. Mají dva druhy, mladý a starý (šestiletý). Ten starší stojí cca 500 Kč za balení, hodí se tehdy, když je třeba vylepšit zdravotní stav. Ten mladý stojí asi tak polovičku, je vhodný pro zdravého člověka.
Ženšen skutečně funguje. Na mě působí tak, že se cítím tak nějak soustředěnější, přitom ale nejsem přehnaně nabuzená. I když i to už se mi stalo, když jsem to se ženšenem přehnala. Na obalu doporučují dávkování někde kolem jednoho gramu, což je tak plátek nebo dva. Je třeba je povařit nebo vylouhovat ve vodě, dá se z něj pak udělat čaj, přidá se do polévky nebo se nakládá do alkoholu.

Olej nalít nebo rozprášit

Před řadou let jsem u jedné kamarádky v Anglii viděla zajímavou věc: olej ve spreji. Díky tomu se velmi dobře dávkoval, zvlášť třeba na pánev ho stačilo dát velmi málo. Pro někoho, kdo se snaží zhubnout, je to skvělá věc. U nás jsem to sice neviděla, ale nepochybuju o tom, že s trochou snahy bych podobný olejový sprej v obchodech našla.
Otázka ovšem je, kolik bude stát a jestli si můžu vybrat, jaký olej uvnitř bude. Nehledě na to, že ekologicky uvědomělý spotřebitel (=já) se na spreje dívá s podezřením, přece jen mají špatnou pověst – freony a podobně.
Trochu jsem zabrouzdala na internetu a našla jsem ho, ale cena je dost vysoká, nejméně 125 Kč za 300 ml.
Napadlo mě, jestli by šlo olej rozpračovat pomocí takového zařízení, které se používá třeba na květiny. Jestli se olej bude chovat stejně jako voda, jestli tu trysku třeba neucpe. Rozhodla jsem se to vyzkoušet. Vzala jsem láhev, kterou používám na rosení květin, dala jsem do ní trošku oleje a ono to fungovalo!
Takže teď se chystám pořídit si lahev a rozprašovač, který budu používat právě a pouze jen na ten olej. Využiju ho při dušení na pánvi, kam díky němu dám méně tuku, ale i když peču brambory a potřebuju je rovnoměrně omastit. Další možnost je vysprejování formy na bábovku nebo pánve na palačinky. Nebo při grilování, tam by se taky hodilo dát jen malinko oleje, ale pěkně rovnoměrně ho rozprostřít po mase nebo po grilovacím roštu.

Country Life – prodejna zdravé výživy

Prodejna Country Life sídlí v Praze v Jungmannově ulici 1 v Praze jen malý kousek od Václavského náměstí. V přízemí je obchod, kde si můžete koupit potraviny s sebou domů nebo si vyšplháte po schodech do mezipatra, kde je posezení a tam si můžete odpošinout a najíst se. Country Life na této adrese je už hodně dlouho, určitě už nejméně patnáct let, aspoň co se pamatuju, ale dlouho jsem tu nebyla. Zajímalo mě, o co se to tu změnilo.
Nabídka zahrnuje všechny možné potraviny, hlavně takové, které se spojují se zdravou výživou. Namátkou, co mě teď napadá: obiloviny -  bulgur, kuskus, luštěniny – cizrna, fazole, čočka, mléčné výrobky i náhražky mléčných výrobků pro alergiky, bezlepkové výrobky, mořské řasy, sušené ovoce, pečivo, čaje, koření nebo semínka. Jako doplněk je ekologická drogerie Ecover.
V poledne tu mívají i teplé jídlo, já jsem sem přišla po čtvrté hodině odpoledne, to už bylo snědeno. Ještě bylo nějaké pečivo, k tomu jsem si dala čaj, sušená rajčata (docela příjemná chuťovka) a ořechovou tyčinku. Samozřejmě jsem si s tím šla sednout nahoru na pódium, kde je pár stolků se židlemi a také WC. Není tam obsluha, takže si všechno musíte koupit dole a donést nahoru. Možná by stálo za to dát tam alespoň horkou vodu s tím, že čaj a kelímek si člověk koupí dole, ale nosit kalíšek s horkou tekutinou po strmých schodech – zvlášť když má člověk ještě tašku nebo vede dítě – je docela nešikovné.
Spousta ze surovin, které tady prodávají, má v Čechách malou tradici a málokdo je umí připravovat, takže podobné prodejny plní do jisté míry i vzdělávací účely, protože lidé se samozřejmě ptají, jak a k čemu se to či ono hodí. Když jsem objevila letáčky s recepty, udělalo mi to radost a hned jsem začala probírat a hledat, co vyzkouším. Zaujal mě recept na falafel, což jsou placičky z cizrny, pečené nebo smažené. Neobsahují vajíčko ani maso, hlavní surovinou je cizrna a pak zelenina a koření. Cizrna stojí (podle letáčku, je možné, že v něm byla nižší akční cena) 33 Kč za půlkilové balení, recept na falafel vyžaduje 200 g pr čtyři osoby, to je asi tak 13-14 korun. K tomu cibule, koření a trochu oleje. Ať počítám, jak počítám, tak mi to připadá jako mimořádně levný recept.
Většinou považujeme potraviny z podobných prodejen za drahé ve srovnání s běžným jídlem v běžných potravinách, ale zdá se, že při troše přemýšlení se dají najít i velmi levné varianty. Ještě ten falafel musím vyzkoušet, abych zjistila, jestli je to také dobré, protože i to nejlevnější jídlo je příliš drahé, pokud nám nebude chutnat.