WWOOF je mezinárodní organizace, která spojuje farmy a zvědavce, kteří se chtějí přijet podívat a získat nějaké zkušenosti s fungováním na farmě.
Pro lidi, kteří takto přijíždějí na farmy, je to skvělá příležitost se něco naučit, poznat nové lidi, vyzkoušet si venkovský život a získat zkušenosti s chovem, pěstováním a spoustou dalších činností, které se na farmách dějí.
Farmáři svým hostům poskytují ubytování a stravu, za to se očekává, že návštěvníci se framářům odvděčí pomocí při chodu hospodářství. Nakonec prací se člověk naučí rozhodně víc než jen koukáním.
Tahle mezinárodní organizace má svoji pobočku i v Čechách a překvapivě nesídlí v Praze, ale ve Valči, malé obči poblíž Karlových Varů.
Minulý víkend se konalo setkání farmářů a já - ač nefarmařím - jsem se tam dostala taky. Byla to skvělá zkušenost. Nejvíc mě překvapila rozmanitost farem a farmářů, od malé nekomerční usedlosti, přes komunitu věřících až po velké hospodářství, kde už je třeba skutečně hledět na peníze, aby byla farma ekonomicky udržitelná.
Společné ale mají všechny jedno: snaží se hospodařit s maximálním ohledem vůči přírodě a jsou ochotni přijmout na farmy dobrovolníky.
Láká vás taková představa? Chtěli byste si vyzkoušet, jaké to je žít a pracovat na farmě? Můžete to vyzkoušet. Stačí se zaregistrovat na webu
www.wwoof.cz jako dobrovolník a najít si farmu, která je vám sympatická. Registrace v tomto případě není bezplatná, protože nějakým způsobem je třeba zaplatit chod systému. Stojí to 15 dolarů za rok. Za to získáte konktakty na několik desítek farem, které už jsou nějakým způsobem prověřené, většinou už nějakou zkušenost s dobrovolníky mají, takže na vás nebudou koukat jak na exota.
Stránky jsou z větší části v angličtině, protože WWOOF je mezinárodní záležitost, to znamená, že můžete jet i na farmu do zahraničí, stejně tak, jako cizinci můžou přijet k nám. Skvělá příležitost, jak oprášit angličtinu nebo jiný jazyk a poznat se s lidmi z jiného prostředí.
To setkání se konalo na farmě Uchované semínko v Mšeckých Žehrovicích. Není to klasická farma, je to náboženská komunita, proto také mají prostory pro pořádání podobných akcí. Musím říct, že přijetí se nám dostalo velmi vlídného. Nejvíc jsem byla zvědavá na to, jak tam praktikují permakulturu. V zimě toho moc vidět není, ale procházku po farmě jsme absolvovali a z jejich fóliáku jsem byla nadšená, protože v něm i v zimě produkují polníček a salát.
Výborné bylo i jídlo, které nám servírovali, vesměs z vlastních surovin. Nejvíc mi chutnaly lupínky z kukuřičné a špaldové mouky. Pěstují si tady vlastní kukuřici, odrůdu Malované hory, zajímavě se o ní píše na webu
potravinovezahrady.cz.
