Polykultura aneb užitečný chaos na zahrádce

Polykultura znamená, že se na jedné ploše nepěstují rostliny jednoho druhu, ale míchají se různé druhy. Monokultury známe z polí –pole řepkové, pole slunečnic, pole brambor. Něco podobného si pak v menším měřítku děláme na zahrádkách. Má to svoje výhody i nevýhody. Výhoda je v tom, že to hezky vypadá, je to upravené, máme taky jednoduchý přehled o tom, co kde máme. Nevýhoda je zase ta, že je mezi rostlinami nekrytá půda, která se musí udržovat bez plevelů a hlavně když vám to napadnou škůdci, snadno se dostanou z jedné rostliny na druhou a můžou vám tu zeleninu pěkně zdecimovat.
Polykultura znamená víc druhů rostlin. Dost známé je to, že některé druhy mají rádi společnost jiných druhů, jiné dvojice rostlin se zase zrovna moc nemusí. Třeba cibule a mrkev se dají pěstovat společně, střídat jeden řádek cibule a jeden řádek mrkve.
Na internetu jsem viděla i zahradní polykulturu dovedenou skoro k dokonalosti: na jednom místě se pěstují třeba i desítky druhů a odrůd. Vznikne z toho chaos podobný tomu, jak to roste v přírodě a vy si z toho postupně vybíráte to, co už je dost velké nebo na co zrovna máte chuť. Musíte samozřejmě všechny ty rostliny znát. Úplně prý odpadá pletí, protože půda je zcela pokrytá jedlými rostlinami a plevel má málo šancí, když už se nějakému povede vyrůst, tak ho vytrhnete při sklízení zeleniny. Škůdci to mají o dost těžší, protože vyhledávat v té změti vůní právě tu svoji oblíbenou rostlinu není tak jednoduché, jako když jim je naservírujete do řádků obklopených holou zemí.
Rozhodla jsem se něco podobného vyzkoušet na zahrádce. Už jsem byla dost nervózní z toho, že na začátku dubna nemáme v zemi žádná semínka, tak jsem vzala ty různé pytlíčky se semeny salátu, špenátu, ředkvičky a dalších zelenin, smíchala jsem je dohromady a nasypala do záhonu. Bohužel jsem je ještě nemohla zalít, nemáme puštěnou vodu, ale snad porostou i tak. Moje ideální představa je, že se tím úplně zakryje plocha záhonu a my si vždycky utrhneme to, na co budeme mít chuť, prázdná místa se buď vyplní sazeničkami, nebo je zarostou ty rostliny, které jsou kolem.
Věnovala jsem tomu experimentu asi tak pět metrů čtverečních, uvidíme, co z toho bude. Napadá mě, že by tam měl být i vyšší výnos, když bude porostlá celá plocha.
Tento experiment začal  14. Dubna 2013, jsem zvědavá, jak bude můj záhon vypadat za měsíc nebo dva.

Co všechno se dá jíst

Zima se dost protáhla, pod sněhem nic neroste a tak byl problém připravit třeba tradiční velikonoční nádivku s kopřivami. Prostě ještě nebyly, pokud ano, tak byly tak mrňavé, že byste strávili hodiny tím, než byste jich našli dostatek.
Pro mě to až tak velký problém není, kopřivy nahrazuji špenátem. Není to úplně ono, ale jde to.
Kopřiva je vůbec neprávem zavrhovaná rostlina, i když se jí v posledních letech dostává jistého zadostiučinění. Používá se jako čistící čaj na pití nebo třeba i na vlasy. Sem tam se někdo odváží ji i jíst. Pálivost se dá snadno odstranit tím, že kopřivu spaříme. Pak s ní můžeme nakládat podobně jako se špenátem. Stejně tak ji můžeme nasbírat při jarních vycházkách a nandat do mrazáku, aby byla k dispozici. Možná by stálo za to vzít si na sběr laciné gumové rukavice z drogerie, abychom nebyli popálení od kopřiv.
Kromě kopřiv se dá těch jedlých planých rostlin najít mnohem víc.
Bršlice kozí noha je děsný plevel, ale teď zjara vyráží mladé výhonky s výraznou chutí, které je také možné přidat do polévky, nádivky, salátu nebo do pomazánky.
Pampelišky jsou hořké, ale s úspěchem jsem je dávala do vajíčkového salátu s pikantní hořčičnou zálivkou.
Malinké lísty sedmikrásek se dají použít podobně – zatepla i zastudena. Jednou jsem zkoušela dělat i sedmikráskový med podobně jako se dělá pampeliškový. Chuťově nebyl špatný, ale dal dost práce. Už jen nasbírat dostatek těch mrňavých sedmikráskových kvítků.
Všechny tyto rostliny jsme zvyklí považovat za plevel, ale možná by bylo lepší vidět v nich zdravou nehnojenou zeleninu zadarmo. Nejspíš jich nesníme tolik, aby nás to zasytilo, navíc na ty chutě nejsme příliš zvyklí, ale i malý přídavek obohatí náš jídelníček o nové chutě a taky o výživné látky a vitamíny, které často za drahé peníze kupujeme v lékárnách.
K tomuto příspěvku mě inspirovala stránka, na které najdete popis několika desítek planých rostlin (rostoucích v Čechách), které se dají jíst: http://fenix.savana.cz/doku.php/seznam_druhu