Zahrádka na balkóně - vyhodnocení experimentu

Na jaře jsem se rozhodla, že proměním náš balkón v užitkovou zahrádku a vyzkouším si, co a jak se tam dá vypěstovat. Teď už je podzim a je na čase tento experiment vyhodnotit.


Balkón se otevírá na jih, takže je tam dost teplo, taky to vyžaduje hodně zalévání. Když jsem se rozhodovala, co budu pěstovat, neřídila jsem se ani tak tím, co jednotlivé druhy vyžadují, jako spíš vlastní chutí.

Rozhodně jsem chtěla mít rajčata. Ale ne ty malinkaté keříky, které se prodávají pod názvem balkónová rajčata. I když je na balkóně člověk limitován místem, stejně se tam to zahradní rajče v pohodě vejde. Jenom chce mít dost velkou nádobu. Obzvlášť mi chutnají takové ty malé žluté hruštičky, takže ty jsem také chtěla.

Celkově mi tam vyrostlo 47 rajčátek, některá docela malá, ale zato byla chuťově výborná. Asi to chtělo víc hnojit, přece jen v květináčích té výživy moc není.

Papriky, ty mám ráda, takže i ty jsem si pořídila. Měla jsem pálivé kozí rohy, feferonky – sama je sice moc nemusím, ale má je rád můj syn. A také tři keříky nepálivých, ale asi by potřebovaly větší květináč.

Úroda byla 17 pálivých paprik a kozích rohů a 12 paprik nepálivých. Myslím, že platí totéž, co o rajčatech – víc hnojit. I když nejsem zastáncem umělých hnojiv, nějakou výživu by to asi chtělo.

Okolo paprik a rajčat jsem napíchala zbytek sadbových cibulek. Prý chrání před plísněmi a co taky s nimi, když už jsme je na zahrádce vysázené měli. Vyrostlo mi šest malých cibulek. Jo a plíseň jsem neměla, i když jsem nepoužila žádný postřik. To ale nemusí být díky cibulkám, to může být i tím, že nejbližší zahrádka s rajčaty bude pár set metrů od našeho paneláku a na takovou vzdálenost se ty nemoce taky hůř šíří.
Bylinky jsem taky měla, ale využila jsem z nich nejvíc jen majoránku. Čertsvá majoránka je mnohem voňavější, než ta sušená, takže jsem ji používala dost často. Takže té chci mít příští rok víc rostlin. Rozmarýn, tymián nebo saturejka jsou bylinky, které používám jen výjimečně, ale zase krásně voní, takže bylinky asi budu mít znova.
V obchodě jsem viděla houbovou zahrádku – substrát pro pěstování žampiónů. Pro náš teplý balkón se moc nehodí, ale stejně jsem se nechala zlákat. Tak trochu jsem ignorovala návod k použití, který byl na obalu. Prostě jsem tu kostku země posadila do starého pekáče, aby mi voda netekla po celém balkóně, rozřízla igelit a začala vlhčit. Aby mi substrát nevysychal, tak jsem ho překryla volným igelitových „stanem“. Za týden začaly růst houby. Sklidili jsme 44 žampionů, některé byly docela velké. Chuťově se mi zdály lepší, než ty kupované. Zahrádka stála něco kolem 160 Kč, takže finančně to byla spíš ztráta. Možná, že kdybych se držela toho návodu, tak bych vypěstovala víc. Ale i tak to stálo za tu radost, kterou jsem z každé té houby měla. Odplozený substrát se pak dá použít jako velmi výživná zemina pro pokojové nebo balkonové rostliny.
Neúspěchem skončil pokus o pěstování hrášku a fazolí. Fazole se ani nepokusily vykvést a na hrášku se urodilo několik málo lusků.
Můj experiment s pěstováním na balkóně považuju za úspěšný. Sice jsem nedosáhla nějakých obrovských výnosů, ale vyzkoušela jsem si, že to jde a že mi to dělá radost.

Ochutnávka puerů v čajovně Kašmír v Kadani

Puer je speciální druh čaje, který se lisuje do bloků nebo plochých disků a na rozdíl od obvyklých čajů se u neoceňuje čerstvost, ale stáří. Čím starší, tím lepší chuť a je také možné připravit více nálevů.

Puer může být ze zeleného i černého čaje, zelený je tradiční, černý je záležitostí posledních cca 50 let.

Chuť bývá intenzivní a výrazná, zvlášť u toho černého je zemitá (od slova země, hlína) a nemusí vyhovovat každému.

Tento čaj má povzbudivé účinky. Na mě osobně působí stejně nebo i více než káva. Dokonce jsem slyšela, že pomáhá při hubnutí. Nevím, kolik je na tom pravdy, ale pokud jakýkoliv slazený nápoj nahradíte neslazeným puerem, mohlo by to fungovat.

Ochutnávku pro nás připravil člověk, který dováží čaje z Číny i dalších asijských zemí. Bohužel si už nepamatuju jeho jméno.

Nejdřív nám připravil osm druhů zelených puerů stejným způsobem, který se používá při degustaci čajů. Čaj se zalije vodou v malé nádobce a pak se slévá do misky. Poklička se otočí a na ni se nasypou použité čajové lístky, aby bylo možné posoudit jejich vůni a vzhled. I jako laici jsme poznali, jak velký rozdíl mezi čaji může být.

Stejným způsobem jsme ochutnali osm druhů černého pueru. Další dva druhy už byly připravovány do konviček, protože ty daleko lépe umožní uchovat a vychutnat chuť a vůni čaje.

Nakonec jsme ochutnali ještě zajímavou specialitu: kukichu s matchou. Kukicha je čaj z řapíků (nikoliv z listů) a matcha je práškový čaj, který se používá při japonském čajovém obřadu. Směs byla velmi zajímavá, při prvních nálevech převažovala chuť a jasně zelená barva matchy, pak začala převažovat kukicha. Velmi zajímavý čaj.

Ke kvalitnímu čaji patří i kvalitní nádobí, měli jsme možnost obdivovat krásné čínské konvičky. Nejvíc mě zaujala hnědá leštěná konvička, která uvnitř krásně voněla hlínou a s vůní zemitého puerhu se to tak krásně spojovalo. Je leštěná, nikoliv glazovaná a doporučuje se do ní dělat stále jen jeden druh čaje, protože ten pronikne do pórů v keramice. V Číně jsou prý velmi ceněné konvičky, ze kterých se roky či desítky let pil stále stejný druh čaje a konvička je jím „nasáklá“.

Originální článek o vánocích?

Originální článek o vánocích?Na všech blozích se teď objevují články o adventu, vánocích, pečení, úklidu a nakupování dárků. Až z toho mám divný pocit, že jsem pozadu, když netvořím podobné články. Jenže o čem psát? Nabídnout stopadesátý recept na linecké? Psát o vánočních tradicích, které jsou tak známé? Nápady na vánoční dárky? To už spíš. Jenže já bych spíš sama nějaké tipy uvítala. Obdivuju ženy, které mají už dva nebo tři týdny před vánoci nakoupeno a zabaleno. Vánoce mají své kouzlo mimo jiné proto, že jsou stále stejné. Že se na nich mění jen málo. je to tradice a zvyk, který nás pojí s minulostí. Alespoň u nás to tak je. Používáme desítky le staré ozdoby, které jsme mívali na stromečku ještě jako děti (a některé pamatují ještě mojí babičku nebo prababičku). Porcelán a příbory jsou po partnerově babičce, taky už jsou hodně staré, i když stále v bezvadném stavu. Vytahujeme je jen na vánoce, takže je to opravdu výjimečné, ale pokaždé se nám uleví, když porcelán bezpečně uložíme zpátky bez toho, aby se něco rozbilo. Další tradicí, kterou bych jen nerada měnila, jsou vánoční a předvánoční návštěvy. Moje nejbližší rodina bydlí v jednom městě, takže se vídáme často, přesto je to o svátcích jiné. Také pohodovější.Napadá mě jeden vánoční zvyk, bez kterého bych se klidně obešla a to je vánoční úklid. Nikdy mě to zvlášť nebavilo, navíc v zimě, když člověk přijde z práce a venku už je šero, tak se tím spíš do ničeho nechce. Naštěstí můj partner netrvá na přehnaném úklidu, to bych totiž mohla začít uklízet i jeho věci a to by ho určitě nenadchlo. Takže úklid ano, ale nic přehnaného. Ani se zdobením to nepřeháníme. Když byly děti malé, vyráběli jsme ozdoby a zdobili, ale dnes už tolik ne. tím spíš, že jsou to kluci a ti si na dekorace zrovna moc nepotrpí.Jídlo! To je to pravé, co u nás tvoří vánoční atmosféru. Jak jinak, mám doma tři velké chlapy. Tak jak úklid mě nijak zvlášť nebaví, tak vaření naopak. Vaření je pro mě příjemná činnost s bezva výsledkem. Ráda vymýšlím i nové věci, i když na ty vánoce se držím osvědčené klasiky. Kapr, salát, rybí polévka, k obědu černý kuba. Těším se i na ty volné dny potom. Budeme doma, nebudeme nikam spěchat a užijeme si jeden druhého. V posledních měsících si vážím toho, když jsou moje děti s námi, protože už jsou dospělé, jeden studuje v Praze, druhý dojíždí do práce a těch dnů, kdy se všichni sejdeme u večeře, těch už je dost málo. Občas vidím třeba na internetu pokusy o to, jak dodat vánocům originální a moderní šmrnc. Třeba umělý vánoční stromeček růžový (místo zelené). Nebo losos místo kapra. Proč ne, když se to někomu líbí. Naše rodina je o vánocích spíš konzervativní, i když se jinak považujeme za moderní lidi.

Ochutnávka puerů v čajovně Kašmír v Kadani

Puer je speciální druh čaje, který se lisuje do bloků nebo plochých disků a na rozdíl od obvyklých čajů se u neoceňuje čerstvost, ale stáří. Čím starší, tím lepší chuť a je také možné připravit více nálevů.

Puer může být ze zeleného i černého čaje, zelený je tradiční, černý je záležitostí posledních cca 50 let.

Chuť bývá intenzivní a výrazná, zvlášť u toho černého je zemitá (od slova země, hlína) a nemusí vyhovovat každému.

Tento čaj má povzbudivé účinky. Na mě osobně působí stejně nebo i více než káva. Dokonce jsem slyšela, že pomáhá při hubnutí. Nevím, kolik je na tom pravdy, ale pokud jakýkoliv slazený nápoj nahradíte neslazeným puerem, mohlo by to fungovat.

Ochutnávku pro nás připravil člověk, který dováží čaje z Číny i dalších asijských zemí. Bohužel si už nepamatuju jeho jméno.

Nejdřív nám připravil osm druhů zelených puerů stejným způsobem, který se používá při degustaci čajů. Čaj se zalije vodou v malé nádobce a pak se slévá do misky. Poklička se otočí a na ni se nasypou použité čajové lístky, aby bylo možné posoudit jejich vůni a vzhled. I jako laici jsme poznali, jak velký rozdíl mezi čaji může být.

Stejným způsobem jsme ochutnali osm druhů černého pueru. Další dva druhy už byly připravovány do konviček, protože ty daleko lépe umožní uchovat a vychutnat chuť a vůni čaje.

Nakonec jsme ochutnali ještě zajímavou specialitu: kukichu s matchou. Kukicha je čaj z řapíků (nikoliv z listů) a matcha je práškový čaj, který se používá při japonském čajovém obřadu. Směs byla velmi zajímavá, při prvních nálevech převažovala chuť a jasně zelená barva matchy, pak začala převažovat kukicha. Velmi zajímavý čaj.

Ke kvalitnímu čaji patří i kvalitní nádobí, měli jsme možnost obdivovat krásné čínské konvičky. Nejvíc mě zaujala hnědá leštěná konvička, která uvnitř krásně voněla hlínou a s vůní zemitého puerhu se to tak krásně spojovalo.