Oběd po anglicku nebo po francouzsku nebo po česku

Když jsem byla s neteří a synovcem v Anglii, trochu zvláštní nám připadalo, jak malé jsou tam obědy. Oběd byla vlastně spíš větší svačina a teprve večer bylo hlavní jídlo dne. Zvlášť pro děti to bylo dost nezvyklé, ještě to nezažily. Souvisí to s pracovním dnem, kdy přes den je člověk v práci a odbyde se jen nějakým tím sendvičem nebo obloženou bagetou. Je to samozřejmě praktické, neztrácí se tolik času, prostě se jen něco rychlé sní a rychle zase zpátky do pracovního procesu.
Hlavní teplé jídlo dne se tak posouvá do večerních hodin. Když se pak sejde celá rodina a pojme se to i jako společenské setkání lidí, kteří se celý den neviděli, je to fajn.
Takový rychlý oběd preferuju tehdy, když jím sama. Když jsem byla na mateřské s miminkem, sestával můj oběd z bílé kávy s rohlíkem. Ani dnes mě nebaví vyvářet složitá jídla jen sama pro sebe. U nás vlastně praktikujeme anglický styl, kdy oběd je něco rychlého, často studeného, teprve večer se sejdeme u teplé večeře, máme čas u ní posedět a popovídat si. Takové stolování mám moc ráda. Snažím se také, aby se mluvilo o příjemných věcech, aby se u stolu nevytahovaly problémy, kritika a vůbec jakékoliv téma, které by mohlo pokazit náladu.
Vzpomněla jsem si na to, co jsem slyšela (ale bohužel ještě nezažila) o francouzských obědech. Prý jsou dlouhé, o několika chodech, spojené se setkáním a povídáním. To by se mi líbilo. Hlavně to povídání a nespěchání. Ne snad, že bych jedla až tak pomalu. Dělala jsem to spíš jako dítě. Tehdy bych ocenila, kdyby mě nenutili spěchat a dali mi na jídlo dost času. Představte si, že takovou příjemnou věc, jako je jídlo, vám někdo zprotiví tím, že vás pořád popohání a kárá, že jste pomalí loudové. Nebo s vámi dokonce chce závodit, kdo se nají rychleji. Chápete to? Někdo si dá práci s tím, aby připravil dobré jídlo a někdo druhý pak to úsilí zneváží tím, že do sebe všechno nahází a ani si to nevychutná. Jako kuchaře by se mě to tedy dotklo.
Naše tradice teplých obědů je fajn, hlavně se mi líbí to, že děti mívají teplý oběd ve škole. Když jsem viděla televizní záběry z amerických škol, kde si děti dávají k obědu brambůrky a barevné sladké limonády, byla jsem z toho docela zděšená. A byla jsem vděčná za naši tradici školních jídelen. Ne každé jídlo je tam dokonalé, ale za nevelké peníze máme jistotu, že se dítě v poledne slušně nají. Pro zaměstnanou maminku je skvělé, když pak může k večeři připravit jen něco jednoduchého, třeba i studeného - obložený chleba a podobně. Velké vaření se pak přesouvá na víkendy, kdy je víc času si s jídlem trochu pohrát, udělat i něco pracnějšího, na co přes týden nezbývá čas.