Vtipy o jídle a pití

Vodka s ledem poškozuje ledviny,
rum s ledem poškozuje játra,
gin s ledem poškozuje srdce,
whisky s ledem poškozuje mozek.
Je to vůbec možné, že je led tak škodlivý?

 

 

Při přednášce o škodlivosti alkoholu se přihlásil muž do diskuze:
"To je pořád řečí kvůli alkoholu!
A přitom většina epidemií je z vody!"

 

 

"Pepíčku, řekni nám, co se dává do jitrnic!"
"Nevím!"
"Jak to, vždyť tvůj otec je řezník?"
"No právě, kdybych to řekl, nařeže mi!"

 

 

Za lordem Bobym přišla malá delegace: "Přispějte, sire na asyl pro alkoholiky, na domov pro nevyléčitelné a alkoholiky a pijany!"
"Um Gotteswillen, pánové, ale já mám jen už dvě bedničky whisky a pár bedýnek vína, bude to stačit?"

 

 

Recept na vánočního krocana

Koupíme pětikilového krocana (pro šest osob) a láhev whisky. K tomu sůl, pepř, olivový olej a proužky špeku. Krocana poklademe špekem, zavážeme, osolíme, opepříme a potřeme olivovým olejem. Předehřejeme troubu na 200°C. Nalejeme si sklenku whisky a připijeme na úspěch díla. Poté uložíme krocana na pekáč a vložíme do trouby. Nalejeme si dva bleskové panáky whisky a připijeme opět na úspěch díla. Po dvaceti minutách nastavíme termostat na 250 °C, až trouba pořádně bručí. Dame si další tři whisky. Po půl hodině ptáka otočíme a nadále bedlive hlídáme. Občas se chopíme flašky ffiskie a nalejem si do řepy. Po další bůlhodince se uopatrně vydáme k lince a krocanou prodočíme. Přidom dáuáme bacha, abyzme se neupálili uo ty pojebaný dvéře vod trouby. Si dalších pěét nebo zedm fixki vevnitř sklenice si a pak a tak. Kurvacana pečem další dři hodinkýý (ale je to vcelku fuk) a každých deset minud dem čúlat. Je-li to aáspoň drožku možný, dolezem ke sforákua úytáhnem troubu z grozana. Dofřejem si ješdě jedoóo loka a znoúua se pokuzíme tu mrchu dostad uen. Zúédnem tóo prokladýo ffóógla z éé zeměéa prrrrrrrrdnemho na boddnos. Dáúuúáme uéélkýho majzla na uk! louznutí na zamaštěěnýým liinoúlluélu. Néllsze-li tomu zabránid, szskuszszsimesze zsznoúúa póószszsdááuitna nohýýýáááaúú uonojetostejnějedno !!!!!! Tošku se plospíme.

 

 

Manželé se zastaví před stánkem s teplými párky a klobásami. Prodavač se hned zdvořile ptá: „Co si dáte prosím?" Žena nosem natáhne vůni teplých uzenin a řekne: „Já bych si dala párek s hořčicí." Prodavač úslužně kývne a upřesňuje objednávku: „A křen taky?" Paní odpoví: „Křen si taky dá párek s hořčicí!"

 

Přijde zákazník do baru a poručí si: 3x vodku a jedno deci sody.
Barman ho obslouží, chlapík vypije sodu a ty tři půldecáky všechny naleje doté decové sklenice.
Barman s údivem povídá: Jeeej, vy jste kouzelník?
Zákazníkvytahuje průkaz: Ne, Česká obchodní inspekce...

 

Seděl jsem s manželkou u stolu na jejím srazu ze střední školy. Neustále sledovala opilce, který seděl sám u vedlejšího stolu a pohrával si se skleničkou.
Zeptal jsem se jí: „Znáš ho?"
„Ano," vzdychla si. „Je to moje stará láska. Pokud vím, tak se dal na chlast hned po našem rozchodu před mnoha lety a slyšela jsem, že od té doby nevystřízlivěl."
Já na to: „Kdo by si pomyslel, že někdo může tak dlouho oslavovat?"

 

"Nejsem si moc jistý diagnózou, pane Nováku, ale pravděpodobně to bude z nadměrného požívání alkoholu."
"Dobrá, pane doktore. Já přijdu zítra, až se z té opice vyspíte."

 

Tchýně vaří v kuchyni guláš.
Malý domácí kocourek se přitulí k noze a mňoukáním si chce vyprosit kousek masa.
Tchýně ho odsune nohou.
Kocourek se opět přitulí a prosí o kousek masa.
"Vypadni!" zařve na něj tchýně a odkopne ho do kouta.
Vzápětí přichází zeť z práce. Posadí se ke stolu a tchýně se lísá:
"Uvařila jsem výborný guláš. Jen pro tebe."
A naloží mu vrchovatý talíř.
Ještě než zeť začne jíst, přitulí se k němu kocourek a prosí o kousek masa.
Zeť mu kousek hodí.
Kocourek maso zhltne, vzápětí škytne a leží bez dechu natažený na zemi.
Zeť se rozlítí a zařve na tchýni:
"Ták!!! Otrávit jsi mě chtěla, ty bestie!"
A dá jí takovou ránu, že tchýně letí do kouta.
Kocourek to sleduje pootevřeným očkem a říká si:
"A máš to, ty svině!"

 

Povídají si dva kamarádi:
"Já na zlepšení trávení piju pivo, při nechutenství piju bílé víno, při nízkém tlaku červené víno, při vysokém koňak a když jsem nachlazený, tak si dám slivovici.
"A kdy piješ vodu?"
"Tak takovou chorobu jsem ještě neměl."

 

Icik má hlad. Zajde do Hells Angels Kosher Salt Beef Baru, posadí se a hned je u něj číšník: "A čímpak by si pán přál začít? Jestlipa by pánovi nepřišla k chuti šťopička košer Jelínek slivovičky?"
Icikovy chuťové buňky jsou pro, ale Icikovy finanční buňky váhají. Nakonec Icik váhavě přikývne.
"A to pán udělal moc dobře," pokračuje číšník, "protože dnes byl vyhlášen milostivý večer a slivovička pána přijde na pouhou jednu korunu českou!"
Po páté šťopičce je Icik hotov učinit objednávku: "Hot pastrami, latkes a velkou oblohu."
Číšník kolem něj krouží, všechno si znamená, nakonec utrousí: "To už ale bude stát nějaké peníze."
Icik zbystří: "Kolik by to tak mělo být?"
Číšník: "No, asi pět korun dohromady."
V Icikovi klíčí podezření: "Ale to je absurdní! Takhle nemůžete podnikat! Takto si nevyděláte ani na slanou vodu! To budete cobydup plajte! Ví o tom majitel, jak mu to tady vedete? Zavolejte mi ho!"
Číšník se kroutí: "To asi hned tak nepůjde."
Icik: "A proč by to nešlo? Kde je?"
Číšník: "Nahoře. S mojí ženou."
Icik se už opravdu zlobí: "A co tam dělá v tuto dobu s vaší ženou?"
Číšník: "Totéž, co já tady dole s jeho podnikem."

 

Príde podnapitý študent na skúšku z chémie.
Vytiahne si otázku: Rozdelenie sacharidov.
Sadne si, napíše "Kryštáľový a práškový" a odovzdá vyučujúcej profesorke.
Tá mu na to povie:
"Keď napíšete ešte jedno hlbšie rozdelenie, tak dostanete skúšku."
Študent si sadne a napíše "Vanilkový a škoricový".

 

Přijde jeptiška do krámu a chce si koupit láhev rumu.
Prodavač jí říká: "Ale sestro, vy byste přece neměla pít alkohol."
Jeptiška: "To není pro mne, to je pro pana faráře, jako projímadlo."
Prodavač jí láhev prodá a jeptiška odejde.
Asi za půl hodiny jde prodavač zavřít krám, vyjde ven, aby stáhl roletu, a vidí jeptišku, jak se válí před krámem opilá jako motyka a vedle ní prázdná láhev od rumu.
Prodavač se vyděsí: "Ale sestro, vždyť jste říkala, že je to pro pana faráře jako projímadlo..."
Jeptiška odpoví značně huhňavě: "Až mě pan farář uvidí, tak... tak se z toho po... po... podělá!"

 

 

 

 

 

Co už mi na tom balkóně roste?

Koupila jsem si další bylinku – majoránku. Moje zahrádka na balkóně k dnešnímu dni vypadá takto:

Rajče. Koupila jsem už dost velkou sazenici a to rajče už mi začalo kvést. Ještě mám připravenou jednu nádobu, chtěla bych nějaké žluté rajče, třeba takové malé žluté hruštičky. Ochutnala jsem se loni a chutnaly mi.  

Dvě papriky, jedna z nich je prý sladký kozí roh. Znám kozí rohy jen ostré, takže jsem na ni opravdu zvědavá. Ještě tři malinké pálivé papričky si tam pěstuje můj starší syn, milovník ostrých jídel.

Čtyři cibule. Ty jsem dala do květináčů k rajčatům a paprikám, prý mají protiplísňové účinky.

Špenát a ředkvičky. Jsou docela nahusto ve velké nádobě a nějak moc se jim tam nedaří.

Hrášek. Už má asi deset centimetrů, už bych mu měla dát nějkaou oporu, po které se bude pnout.

Dvě fialové kedlubny. Sazeničky stály jen 2,50, tak jsem je na zkoušku vzala.

Salát. Koupila jsem sazeničky hodně levně. Salát mám ráda a nijak netrvám na tom, že musí vytvořit hlávky, klidně ho budu obírat po listech.

Pak už mám také docela slušnou sbírku bylinek:

Máta – tu chtěl syn, nevím, jaké s ní má záměry.

Koriandr. Nikdy jsem ho nepoužívala, tak ho chci vyzkoušet.

Pažitka. Tu mám ráda, chodím ji jen tak oždibovat.

Majoránka. Tu sem přinesla dneska. Patrně jediná bylinka, která se finančně aspoň trochu vyplatí, protože se dá nasušit a hlavně proto, že se v české kuchyni používá opravdu hodně. Když se stříhá, tak se prý rozkošatí a obrůstá ještě víc.

Květiny tam moc nemám, dávám přednost jedlým rostlinám, ale u jedné fialové macešky jsem udělala výjimku, ta se mi moc líbila. Krásně se rozrůstá a kvete ostošest.

 

Vyrostl nám chřest

Chřest je zelenina, kterou má zahrádce málokdo. My máme to štěstí, že jsme získali zahrádku, kde chřest je. Majitelka ho tedy pěstovala jako okrasnou rostlinu. Znáte asparágus? Je to druh zeleně, který se přidává do květinových vazeb. Tak to je ono. Vyrůstá do podoby takových větších keříků. Je to trvalka, ale celá nadzemní část na podzim uschne a na jaře vyraší znova. A právě ty rašící výhonky neboli prýty jsou tou chutnou zeleninou. Dokonce jednou z prvních zelenin na zahrádce, protože jeho sezóna začíná v polovině dubna a trvá až do poloviny června.

Na naší zahrádce jsem ho letos prvně objevila na velikonoční pondělí. Slavnostně jsem vytrhla první stonek a těšila se, jak mi mezi zuby příjemně zakřupe. Ale ouvej. Pamatujete se, jak o velikonočním víkendu šíleně mrzlo? Ten chřest byl přemrzlý, hadrovitý a hnusný. To bylo zklamání. Ale on vyroste, nebojím se o něj. Koření dost hluboko, takže vymrznutí mu určitě nehrozí. 

V obchodech se chřest dá koupit i mimo toto období, ale pak bych se ptala, odkud pochází, nejspíš to bude odněkud zdálky. I když mám chřest ráda, tak v obchodech ho nekupuju, protože by se nejspíš jen těžko vyrovnal tomu čerstvě utrženému. A to i přesto, že mi na zahrádce rostou jen tenké výhonky, oproti těm kupovaným jsou to takový hubená nedochůdčata. Dávám přednost čerstvým a hubeným než těm "dobře uleželým" z obchodu.

Chřest se obvykle upravuje tepelně, ale mě chutná i syrový. Má takovou lehce hráškovou příchuť. Nejlépe chutnají a nejkřehčí jsou ty hlavičky, spodní část stonku bývá tužší a doporučuje se ji oloupat. Existuje zelený a bílý chřest, chutí se trochu liší, ale upravovat se dají stejně.

Nejjednodušší úpravou je vařený. Výhonky se dole oloupou a svážou provázkem do snopečků. Pak se dají vařit do vody nastojato tak, aby hlavičky koukaly ven. Dělá se to proto, že hlavičky potřebují kratší dobu varu, než tužší spodní část. Vaří se krátce, deset minut by mělo stačit. Rozhodně by neměl byl rozvařený do měkka a hadrova. Podává se s nějakou dobře ochucenou omáčkou.

Kromě vařeného chřestu se dá použít jako náplň do slaného koláče (např. francouzský quiche), do polévky nebo by se mohl zapéct v troubě s bešamelovou omáčkou.

Pěstování chřestu je náročné jen ze začátku. Potřebuje dobře vyhnojenou půdu a první tři roky nesklízet, aby mu zesílil kořenový systém. Je to trvalka, takže jakmile se rozroste, bude vám na jednom místě růst a plodit řadu let. Zvlášť pokud máte velkou zahradu a přemýšlíte, jakou zajímavou zeleninu ještě vyzkoušet, tak bych o založení chřestového záhonu rozhodně uvažovala. U nás je součástí okrasného květinového záhonu, což taky není špatný nápad.

Jak jsem se na zahrádce zase urazila

Zahrádka je pro mě zdrojem potěšení a zeleniny, ale občas taky zdrojem úrazu.

V sobotu jsem si šlápla na hrábě, které byly otočené hřeby nahoru. Protože jsem byla bosa, jeden mi projel až do chodidla a trefil se do místa, kde je žíla. Takže krve jako z ..., no hodně krve. Což je asi spíš dobře, aspoň se z rány vyplavila špína, protože ty hrábě rozhodně nebyly sterilní. Naštěstí pak krvácení přestalo a chodit můžu i s tou dirkou v chodidle.

Bohužel to není první úraz, který jsem si na zahrádce přivodila. Když jsem před časem  srpem osekávala trávu okolo stromů,  povedlo se mi trefit se do malíčku na levé ruce. Zase spousta krve. Naštěstí se to zahojilo, prst funguje bez problémů, pozůstatky tohoto zranění sice jsou trošku vidět, ale jen maličko.

Dalším úrazem, který se mi na zahradě stal, byl, když jsem uklouzla na mokré trávě a plnou vahou dopadla na kostrč. Ojojoj, to to bolelo. A ještě pár dní potom. K doktorovi jsem ale nešla, pak to přešlo. (Nemám ráda doktory. Připadá mi, že hledají tak dlouho, dokud vám nějakou nemoc nenajdou. Takže dokud nemám nějaké výraznější nebo dlouhodobější potíže, raději se jim vyhnu.)

Docela slušná bilance na to, že máme zahrádku čtvrtým rokem. Zvláštní je, že moje sestra, se kterou se o zahrdku dělíme, žádnou takovou bilanci nemá. A ani nikdo jiný z rodiny, kdo tam s námi chodí. Jedním možným vysvětlením by mohlo být, že jsem nešika. Takové vysvětlení neberu. Nejsem nešika, umím spoustu věcí, jsem rozhodně spíš šika.

Ale možná je to úplně jinak. Podle statistik se na zahrádkách stává určitý počet úrazů. Já ty statistiky bohatě naplňuju a tím vlastně chráním své blízké, protože oni už úrazy mít nemusí. Všechno za ně obstarám já.

Ovšem vzhledem k  tomu, že zahrádku máme čtvrtým rokem  a všechny ty úrazy jsem stihla za tu dobu, tak si myslím, že naplňuju statistiku za mnohem větší území, než je ten náš malý plácek v zahrádkářské kolonii za městem.

Vtipy o jídle a pití

Vtipy o jídle a pití

Vodka s ledem poškozuje ledviny,
rum s ledem poškozuje játra,
gin s ledem poškozuje srdce,
whisky s ledem poškozuje mozek.
Je to vůbec možné, že je led tak škodlivý?

 

 

Při přednášce o škodlivosti alkoholu se přihlásil muž do diskuze:
"To je pořád řečí kvůli alkoholu!
A přitom většina epidemií je z vody!"

 

 

"Pepíčku, řekni nám, co se dává do jitrnic!"
"Nevím!"
"Jak to, vždyť tvůj otec je řezník?"
"No právě, kdybych to řekl, nařeže mi!"

 

 

Za lordem Bobym přišla malá delegace: "Přispějte, sire na asyl pro alkoholiky, na domov pro nevyléčitelné a alkoholiky a pijany!"
"Um Gotteswillen, pánové, ale já mám jen už dvě bedničky whisky a pár bedýnek vína, bude to stačit?"

 

 

Recept na vánočního krocana

Koupíme pětikilového krocana (pro šest osob) a láhev whisky. K tomu sůl, pepř, olivový olej a proužky špeku. Krocana poklademe špekem, zavážeme, osolíme, opepříme a potřeme olivovým olejem. Předehřejeme troubu na 200°C. Nalejeme si sklenku whisky a připijeme na úspěch díla. Poté uložíme krocana na pekáč a vložíme do trouby. Nalejeme si dva bleskové panáky whisky a připijeme opět na úspěch díla. Po dvaceti minutách nastavíme termostat na 250 °C, až trouba pořádně bručí. Dame si další tři whisky. Po půl hodině ptáka otočíme a nadále bedlive hlídáme. Občas se chopíme flašky ffiskie a nalejem si do řepy. Po další bůlhodince se uopatrně vydáme k lince a krocanou prodočíme. Přidom dáuáme bacha, abyzme se neupálili uo ty pojebaný dvéře vod trouby. Si dalších pěét nebo zedm fixki vevnitř sklenice si a pak a tak. Kurvacana pečem další dři hodinkýý (ale je to vcelku fuk) a každých deset minud dem čúlat. Je-li to aáspoň drožku možný, dolezem ke sforákua úytáhnem troubu z grozana. Dofřejem si ješdě jedoóo loka a znoúua se pokuzíme tu mrchu dostad uen. Zúédnem tóo prokladýo ffóógla z éé zeměéa prrrrrrrrdnemho na boddnos. Dáúuúáme uéélkýho majzla na uk! louznutí na zamaštěěnýým liinoúlluélu. Néllsze-li tomu zabránid, szskuszszsimesze zsznoúúa póószszsdááuitna nohýýýáááaúú uonojetostejnějedno !!!!!! Tošku se plospíme.

 

 

Manželé se zastaví před stánkem s teplými párky a klobásami. Prodavač se hned zdvořile ptá: „Co si dáte prosím?" Žena nosem natáhne vůni teplých uzenin a řekne: „Já bych si dala párek s hořčicí." Prodavač úslužně kývne a upřesňuje objednávku: „A křen taky?" Paní odpoví: „Křen si taky dá párek s hořčicí!"

 

Přijde zákazník do baru a poručí si: 3x vodku a jedno deci sody.
Barman ho obslouží, chlapík vypije sodu a ty tři půldecáky všechny naleje doté decové sklenice.
Barman s údivem povídá: Jeeej, vy jste kouzelník?
Zákazníkvytahuje průkaz: Ne, Česká obchodní inspekce...

 

Seděl jsem s manželkou u stolu na jejím srazu ze střední školy. Neustále sledovala opilce, který seděl sám u vedlejšího stolu a pohrával si se skleničkou.
Zeptal jsem se jí: „Znáš ho?"
„Ano," vzdychla si. „Je to moje stará láska. Pokud vím, tak se dal na chlast hned po našem rozchodu před mnoha lety a slyšela jsem, že od té doby nevystřízlivěl."
Já na to: „Kdo by si pomyslel, že někdo může tak dlouho oslavovat?"

 

"Nejsem si moc jistý diagnózou, pane Nováku, ale pravděpodobně to bude z nadměrného požívání alkoholu."
"Dobrá, pane doktore. Já přijdu zítra, až se z té opice vyspíte."

 

Tchýně vaří v kuchyni guláš.
Malý domácí kocourek se přitulí k noze a mňoukáním si chce vyprosit kousek masa.
Tchýně ho odsune nohou.
Kocourek se opět přitulí a prosí o kousek masa.
"Vypadni!" zařve na něj tchýně a odkopne ho do kouta.
Vzápětí přichází zeť z práce. Posadí se ke stolu a tchýně se lísá:
"Uvařila jsem výborný guláš. Jen pro tebe."
A naloží mu vrchovatý talíř.
Ještě než zeť začne jíst, přitulí se k němu kocourek a prosí o kousek masa.
Zeť mu kousek hodí.
Kocourek maso zhltne, vzápětí škytne a leží bez dechu natažený na zemi.
Zeť se rozlítí a zařve na tchýni:
"Ták!!! Otrávit jsi mě chtěla, ty bestie!"
A dá jí takovou ránu, že tchýně letí do kouta.
Kocourek to sleduje pootevřeným očkem a říká si:
"A máš to, ty svině!"

 

Povídají si dva kamarádi:
"Já na zlepšení trávení piju pivo, při nechutenství piju bílé víno, při nízkém tlaku červené víno, při vysokém koňak a když jsem nachlazený, tak si dám slivovici.
"A kdy piješ vodu?"
"Tak takovou chorobu jsem ještě neměl."

 

Icik má hlad. Zajde do Hells Angels Kosher Salt Beef Baru, posadí se a hned je u něj číšník: "A čímpak by si pán přál začít? Jestlipa by pánovi nepřišla k chuti šťopička košer Jelínek slivovičky?"
Icikovy chuťové buňky jsou pro, ale Icikovy finanční buňky váhají. Nakonec Icik váhavě přikývne.
"A to pán udělal moc dobře," pokračuje číšník, "protože dnes byl vyhlášen milostivý večer a slivovička pána přijde na pouhou jednu korunu českou!"
Po páté šťopičce je Icik hotov učinit objednávku: "Hot pastrami, latkes a velkou oblohu."
Číšník kolem něj krouží, všechno si znamená, nakonec utrousí: "To už ale bude stát nějaké peníze."
Icik zbystří: "Kolik by to tak mělo být?"
Číšník: "No, asi pět korun dohromady."
V Icikovi klíčí podezření: "Ale to je absurdní! Takhle nemůžete podnikat! Takto si nevyděláte ani na slanou vodu! To budete cobydup plajte! Ví o tom majitel, jak mu to tady vedete? Zavolejte mi ho!"
Číšník se kroutí: "To asi hned tak nepůjde."
Icik: "A proč by to nešlo? Kde je?"
Číšník: "Nahoře. S mojí ženou."
Icik se už opravdu zlobí: "A co tam dělá v tuto dobu s vaší ženou?"
Číšník: "Totéž, co já tady dole s jeho podnikem."

 

Príde podnapitý študent na skúšku z chémie.
Vytiahne si otázku: Rozdelenie sacharidov.
Sadne si, napíše "Kryštáľový a práškový" a odovzdá vyučujúcej profesorke.
Tá mu na to povie:
"Keď napíšete ešte jedno hlbšie rozdelenie, tak dostanete skúšku."
Študent si sadne a napíše "Vanilkový a škoricový".

 

Přijde jeptiška do krámu a chce si koupit láhev rumu.
Prodavač jí říká: "Ale sestro, vy byste přece neměla pít alkohol."
Jeptiška: "To není pro mne, to je pro pana faráře, jako projímadlo."
Prodavač jí láhev prodá a jeptiška odejde.
Asi za půl hodiny jde prodavač zavřít krám, vyjde ven, aby stáhl roletu, a vidí jeptišku, jak se válí před krámem opilá jako motyka a vedle ní prázdná láhev od rumu.
Prodavač se vyděsí: "Ale sestro, vždyť jste říkala, že je to pro pana faráře jako projímadlo..."
Jeptiška odpoví značně huhňavě: "Až mě pan farář uvidí, tak... tak se z toho po... po... podělá!"

 

 

 

 

 

Vyplatí se pěstování na balkóně?

Koupila jsem sazenice rajčat (9 Kč), paprik (15 Kč), plastové nádoby, misky, zeminu, bambusovou oporu. Jedna rostlina se vším všudy mě přišla odhadem na 70 Kč. Vyplatí se to vůbec?

Myslím, že ano. Jednak to šlo levněji, zemina a rovné klacky se dají přnést z přírody. Květináče a misky se používají opakovaně, vydrží několik let, takže se ta cena taky rozloží. Šlo by snížit i náklady na sazenice, kdybych si je vypěstovala sama, ale když jsem viděla ty krásné vzrostlé rostliny v zahradnictví, tak mi to připadá jako zbytečné. Tak pěkné bych je stejně asi neměla, nemám na ně příliš dobré podmínky. V bytě by byly nejspíš vytáhlé a skleník nevlastním.

Další otázka je, jakou úrodu můžu čekat. Rajčata v nádobě nejspíš nebudou mít tolik živin, kolik by měly na zahradě, zase jim ale nehrozí tolik zima, protože na balkóně jsou v závětří a je tam tepleji, než na volném záhoně. Loni jsem měla malé keříkové rajče, vyrostlo mi sedm malých žlutých rajčátek a bylo po úrodě. Proto jsem si letos koupila ty obyčejné zahradní. Na balkón se snadno vejdou, zas tak vysoká nejsou, navíc se rajčata zaštipují, takže je nechám vyrůst jen tak, jak budu chtít.

S bylinkami jsou ty počty trochu jiné. Nepěstuju je ze zemínek, ale koupím si rostlinky v supermarketu. Mívají je v oddělení zeleniny a jsou určené k přímé spotřebě. Když je přesadíte do větší nádoby, můžete je pěstovat třeba celé léto. A celé léto mít přísun čerstvých bylinek na vaření. Dají se i nasušit nebo zmrazit.  Přes zimu ale asi nevydrží. Ty bylinky bývají v nádobě dost nahusto, takže je možné je i rozdělit na dvě nebo tři části, takže se můžete podělit s kamarádkou nebo kolegyní.

Farmářské trhy

V posledních dvou letech se velmi rozmohly farmářské trhy a já tomu trendu fandím. Farmářské trhy jsou podle mě výrazem toho, že je mezi námi dost lidí, kteří už se nespokojují s mizernou kvalitou potravin ze supermarketů, ale chtějí si aspoň občas koupit taky kvalitní jídlo. Druhá věc je, že nákupem na farmářském trhu podporujete nějakého českého producenta, výrobce nebo zemědělce.
Nedávno se u nás objevil nedostatek vajec. Ukázalo se, že jsme vlastně na dovozu vajec závislí, že nejsme schopni jich vyprodukovat dostatek. Takže taková základní potravina, bez které se česká kuchyně neobejde a my je dovážíme. Předpokládám, že pro mnoho chovatelů, i těch, kteří mají slepice jen pro svou potřebu, zvýší počet slepic a že se produkce vajec – českých vajec z českých chovů – zase zvýší.
Spíš mě napadá, v čem ještě jsme nesoběstační. Loni nebo předloni to byl česnek. Vozilo se cosi bez chuti a zápachu z Číny. Chápu, že banány nebo citróny se u nás pěstovat nedají, ale u plodin, které jsou v našich klimatických podmínkách doma, u těch mi to přijde divné a nelíbí se mi to.
Jsou mi sympatické snahy vypěstovat si svoje jídlo u nás a také podpořit někoho, kdo to dělá poctivě. Když chodíte na farmářské trhy pravidelně, najdete si tam ty svoje oblíbené prodejce. A ti si přece jen rozmyslí šidit svoje zákazníky, když se s nimi setkávají osobně.

Kopřivové omeletky

radičním velikonočním jídlem je velikonoční nádivka, do které se mají přidávat také mladé kopřivy. Nabízím vám receptík na jednodušší jídlo a to jsou kopřivové omeletky.

Potřebujeme samozřejmě kopřivy, buď listy nebo celé špičky rostlin, nabírané někde v relativně čisté přírodě, nikoliv u silnice nebo v parku, kam se chodí venčit pejskové. Abych se od kopřiv nepopálila, stříhám je malými nůžkami, těmi je pak i vezmu jakoby to byla pinzeta a vložím do plátěného pytlíku. Doma je pak spařím vřelou vodou a tím přestanou pálit úplně.

Spařené a pokrájené kopřivy rozkvedlám s vajíčkem, osolím, opepřím, a na pánvičce nebo v lívanečníku smažím malé placičky. Jedí se ještě teplé.

Kopřivy se dají nahradit i listovým špenátem( ten se spařovat nemusí). Pokud máte rádi barevné jídlo, přidejte do vajíček ještě na malé kostičky nakrájenou červenou papriku.