Valentýn je sice nová tradice, ale přece jen už se u nás za posledních dvacet let docela uchytil. Takže zamilované dvojice si plánují večeře a romantické víkendy, obchodníci chystají zásobu čokolád a červených růží a novináři přemýšlí nad tím, co už proboha o tom Valentýnu napsat, aby to nebylo stejně banální a otřepané, jako každý rok. Tedy aspoň si myslím, že by nad tím ti novináři měli přemýšlet.
U nás valentýn většinou proběhne tak, že dostanu čokoládu nebo kytičku a udělám nějakou lepší večeři.
Letos mě ovšem můj partner překvapil: koupil mi růžový nazdobený dort ve tvaru srdíčka. Vzhledem k tomu, že nemá rád růžovou (růžová šunka mu nevadí) a dort v tomto stylu se zcela příčí jeho vkusu, tak jsem musela ocenit, že se překonal.
Chtěla jsem také vymyslet něco zvláštního a napadla mě kachna, protože tu míváme opravdu jen výjimečně.
Kachnu jsem upekla se zelím. Pytlík kysaného zelí jsme rozložila na dně pekáče, trochu podlila a malinko posypala sladkou paprikou. Dávám ji proto, protože mi připadá, že trochu stáhne tu kyselost a zelí je chutnější. Navrch jsem dala osolenou kachnu. Všichni máme rádi tu křupavou vypečenou kůrčičku, takže aby jí bylo víc, rozřízla jsem kachnu na prsou a rozložila na plocho.
Pekla jsem tři hodiny při teplotě 150 a později 180 stupňů. Čekala jsem, že po té době už se bude rozpadat, ale ne. Klidně jsem ji tam mohla nechat ještě déle. Zelí bylo vynikající, protože do sebe nasálo tuk a chuť z kachny.
K tomu jsme měli knedlík, ten byl tedy koupený.
Uznávám, že to není jídlo, po kterém by se člověk s chutí vrhnul na postelové hrátky. Spíš si tak schrupnout. Proto jsem to taky udělala k obědu, nikoliv k večeři. A nazvala jsem to valentýnskou kachnou. Není to příjemné spojení českých a importovaných tradic?
