Vánoce a Silvestr jsou svátky, které následují těsně po sově, ale jejich význam a podoba jsou úplně jiné. Vánoce jsou svátky rodinné, snažíme se být se svými blízkými, v klidu a pohodě si svoji rodinu užít. Dodržujeme tradice, na stůl dáváme stejná nebo podobná jídla, která jsme jedli už jako děti, na stromeček věšíme ozdoby po babičce a celkově mají ty vánoce takový intimní rodinný až trošku konzervativní ráz.

Silvestr je naopak svátek, kdy už nám tolik nevadí být mezi cizími, spíš se chceme poveselit, užít si zábavy, hudby, tance, ale taky se o dost víc pije a experimenty s exotickými dobrotami a neobvyklými chutěmi jsou příjímány daleko vstřícněji. Silvestrovské tradice nejsou tak všeobecně rozšířené, jako ty vánoční. Jedině snad ohňostroj a přípitek bublinkovým vínem o půlnoci jsou všeobecně rozšířené “zvyky”.

Když pořádáte silvestrovskou oslavu u sebe doma, určitě si dáte záležet na pohoštění. Obvyklé a normální jsou chlebíčky, jednohubky, kupované chipsy (kterým my starší stále ještě říkáme brambůrky). Nemělo by chybět něco teplého, buď jako večeře, kdy si sedneme kolem stolu a jíme hromadně, nebo naložit na stůl do velké mísy a každý si vezme, kdy chce a kolik chce. Naposled jsem takto uspěla s malými kuřecími řízečky. Měly velikost asi tak jako větší jednohubka, vedle nich bylo připravené pečivo a bral si každý kdy chtěl a kolik chtěl.

Silvestrovské pohoštění je hodně o mase, o slaných a tučných pokrmech, což má jeden velmi dobrý důvod: pomáhá to našemu tělu zvládnout větší množství alkoholu, které tuto noc obvykle vypijeme.

Připravované dobroty také bývají chuťově výraznější, hodně se používá česnek, sýry nebo rybí produkty.    

Vánoce jsou za námi, což je taková docela dobrá chvíle na to uvědomit si, jaké byly a jestli jsem mohla něco udělat jinak a lépe. Problém je v tom, že to, co vím teď – např. že salátu bylo hodně a lineckého málo – to už si za rok pamatovat nebudu. Proto jsem se rozhodla, že to napíšu někam, kde to za ten necelý rok před příštími vánocemi snadno najdu. Napíšu si to do kalendáře. Dostala jsem takový, který má vzadu pár stránek na poznámky, takže si tam ty svoje postřehy napíšu. S kalendářem pracuju každý den, není pravděpodobné, že bych ho někam založila a zapomněla na něj.

A co všechno si tam chci napsat? Neboli co bych chtěla příští rok udělat jinak?

Jídlo: kolik jsem čeho udělala a jestli to bylo málo nebo hodně.

Letos stejně jako loni jsme udělali o dost víc salátu, než kolik jsme byli schopni sníst. Takže první záznam je o tom, z kolika brambor ho máme udělat, aby to bylo tak nějak akorát.

Cukroví – je zvláštní, že recepty v kuchařkách i na mých vlastních poznámkách jsou pokaždé na různé množství. Takže dvojitá dávka pracen byla opravdu velké množství, dvojitá dávka lineckého byla málo a snědlo se velmi rychle. Rozhodla jsem se také, že si vánoční recepty shromáždím do jedné obálky, abych příště zase nemusela uvažovat, který recept na pracny jsem vlastně použila a kam jsem založila svůj oblíbený recept na perníčky. Pomůže mi to při předvánočním plánování toho, co je třeba nakoupit a napéct.

Další důležitý poznatek byl, že mám včas vyprázdnit mrazák. Mám jen poměrně malý v ledničce a kdybych tam chtěla dát něco z vánočních přebytků (např. polévku nebo přebytečné cukroví), už by se to nevešlo. Občas tam také dávám chleba, protože o vánocích je docela nevyzpytatelné, kolik ho rodina sní, a když jsme letos vyhazovali skoro celý pecen, protože zplesnivěl, bylo mi to hodně nepříjemné. Když si nadělám balíčky krájeného chleba do mrazáku, bude pořád k dispozici a nezkazí se.

Nákupní seznamy.

Každý rok si píšu seznamy a každý rok jsou podobné nebo stejné. A obvykle také ještě na štědrý den běžím dokoupit vánoční papír, brambůrky nebo nějakou zapomenutou surovinu do štědrovečerní večeře. Takže letos si ten seznam připravím už teď, protože mám v čerstvé paměti, co je potřeba.

Těch seznamů by asi mělo být víc. Původně jsem je chtěla rozčlenit podle toho, co je jídlo a co ostatní věci. Ale nejdůležitější hledisko je vlastně čas. Co se dá koupit s předstihem a co se musí kupovat na poslední chvíli. Takže mi z toho vychází asi tak tři seznamy. Měsíc i déle před vánoci se dají koupit opravdu trvanlivé suroviny, nakládaná zelenina, olej, brambůrky a džusy (pokud vám je rodina do vánoc nezlikviduje), ale také třeba balicí papíry a stužky. A samozřejmě suroviny na cukroví. Týden až dva před vánoci je čas na brambory, majonézu nebo tatarku, vajíčka. Na poslední chvíli je potřeba koupit čerstvé pečivo, mléko, sýry, salámy, pomazánky.

I když znám svoje tradiční recepty nazpaměť, stejně si ty seznamy připravím, protože je hloupé, když na štědrý den v poledne zjistím, že mi chybí majoránka do černého kuby nebo citrón na kapra. Zbyteščně to přispívá ke stresu, kterého je i bez toho kolem vánoc spousta.

Seznam úkolů. Sepsat si, co a kdy je potřeba udělat. Podobné seznamy se před vánocemi objevují v časopisech nebo na inernetu, mají jen jednu nevýhodu: nejsou přizpůsobené vašim podmínkám. Přípravte si proto svůj vlastní seznam. Zase bych ho členila podle času. Když se pak náhodou najde nějaký ten pomocník, máte alespoň přehled o tom, co je před vámi a s čím vám vaše rodina může pomoci. Muži a děti se obvykle dají zapojit do vánočních příprav, ale musí se jim říct, co mají dělat. Když budete jen (z jejich pohledu chaoticky) poletovat z místa na místo a stěžovat si na únavu, nevědí si s tím rady. Když řeknete, prosim tě, přines brambory, obal řízky, pověs mi záclony, je to daleko jednodušší. Ti naši máloočkové jsou sice úžasní, ale nejspíš nám neumí číst myšlenky, takže je lepší říct, co chceme. Není to zárukou, že to dostaneme, ale rozhodně máme větší šanci.

Nápady na dárky. Nejvíc nápadů na dárky mívám těsně po vánocích. Jenže během roku se mi z hlavy vykouří a další rok zase přemýšlím, co úžasného bych komu mohla nadělit. Takže si ty nápady napíšu raději včas, dokud jsou v hlavě. Ostatně, nejsou tu jenom vánoce, lidé mívají narozeniny a svátky, takže seznam možných dárků vůbec není zbytečná záležitost.

Napadá mě ještě jeden úkol, který jsem si dala: vyfotit fotku, kterou bych mohla příští rok použít jako PF. Nejspíš nějakou zimní náladovku, možná nějaký hezký záběr našeho města pod sněhem, nebo děti (vlastní), které si hrají na sněhu, rozbalují dárky, nebo třeba vlastnoručně vyrobená vánoční ozdoba. Něco osobního, něco ze sebe.

Cukroví

Vánoce bez cukroví, to by asi nebylo ono, zvlášť když ho máte rádi a jste na ně zvyklí. Ale napéct, to zabere spoustu času a kdo ho dneska má nadbytek?

Jsem na tom stejně. Něco mám, něco nepečeného ještě vyrobím, ale pořád ve mně zůstává ten pocit, že by ho mělo být víc. Mohla bych si ho koupit, ale jednak je dost drahé, jednak ani nemusí být příliš dobré. Nejlepší by bylo, kdybych mohla koupit cukroví od někoho, koho znám, vím, že to nešidí a že mi jeho/její cukroví chutná. Kdysi jsem takhle třeba kupovala vynikající cukroví od maminky své kamarádky. Sama bych je tak dobré nikdy neudělala. Možná máte ve svém okolí někoho, kdo skvěle peče a kdo by za nějakou tu korunu napekl i pro vás. Třeba maminku na mateřské, schopnou důchodkyni nebo kamarádku, o které vím, že pečení cukroví miluje.

Když o tom tak přemýšlím, nevadí mi tolik cena kupovaného cukroví, ale spíš ta nejistá kvalita, kdy nevím, jestli bude dobré, jestli byl použitý tuk kvalitní, totéž s oříšky apod.

Další možnost je napéct sama, ale ne úplně sama. Zapojit do toho i rodinu. Obvykle dávám chlapům na starost vypracování těsta. Přece jen to chce trochu síly a oni jí mají víc, než já. Navíc mi připadá, že jim to i docela lichotí, když dávám najevo, že je v tomto směru oceňuju.

Děti jsou zase dobré na vykrajování a přendavání na plech. A to už i dost malé děti, třeba tříleté. Navíc je máte pod dozorem a ony jsou šťastné, že jsou ve vaší společnosti a že je necháte dělat tak „dospělou“ činnost.

Další možnost je péct s kamarádkami. Čas to sice asi moc neušetří, ale zato ho to dost zkvalitní. Když se sejdete v kuchyni, při práci si můžete popovídat, otevřít si k tomu třeba i lahvinku vína a místo nudného pečení se z toho stane příjemný večer.

Když to nevyjde s kamarádkami nebo se s nimi neshodnete a chcete si píci po svém, pak ještě pořád můžete najít šikovnou dívku třeba v sousedství, která vám za nějaký ten peníz při pečení pomůže. Budete to mít rychleji, podle svého a přitom vás to vyjde levněji, než cukroví kupované.

Největší problém, který totiž – podle mého názoru – je při pečení cukroví i dalších pracnějších kuchařských činnostech,  je nuda. Ruce jsou zaměstnané, ale hlava ne. Když jste v kuchyni samy, nemáte si ani s kým popovídat. Proto má spousta žen v kuchyni televizi nebo aspoň rádio. Alternativou je počítač, na kterém si pustíte hudbu, film nebo video.

Na poslední chvíli se dá dělat cukroví nepečené, které je navíc dost rychlé, protože nemusíte hlídat troubu. Různé ty čokoládové nebo kokosové kuličky, vosí hnízda a podobně.

Abych měla cukroví pestřejší a barevnější, přidávám do něj i kupované sušenky a bonbóny. Když koupím kilovou krabici želé bonbónů a nasypu je mezi cukroví, můžu si být jistá, že zmizí nejrychleji. Přitom neobsahují cukr a stojí cca 70 Kč za kilogram.

Sušené ovoce, třeba i namočené v rozpuštěné čokoládě, to je taky řešení.  Ořechy jsou zdravé, k vánocům patří, ale asi málokoho napadne nasypat je (vyloupané!) na mísu společně s cukrovím. Když jsou ve skořápce na míse s ovoce, tak si jich nikdo skoro nevšimne, ale z tácu s cukrovím mizí docela rychle.

Občas přisypu k cukroví i kupované sušenky, ty, které máme rádi. Obvykle jsou levnější, než kupované cukroví,navíc je znám a kupuju jen ty, které nám chutnají. Je to takové řešení na poslední chvíli.

Aby na stole nebylo jen samé sladké, kupuju taky slané pečivo. Brambůrky nebo křupky naštěstí můžeme koupit bez toho, že bychom dostali nálepku „špatné hospodyně“, která na vánoce nepeče. Naopak, obvykle s nimi uděláme rodině radost. A vyrovnáme tak to velké množství sladkého něčím slaným.

Jak na alkohol

Jako na to, abychom zvládli větší dávku alkoholu

V první řadě bychom měli znát svoje meze a s alkoholem to nepřehnat. To se vždycky nepovede, protože po dvou třech skleničkách už jsme mnohem lehkomyslnější a snáz se necháme zlákat k dalšímu pití.

Co můžeme udělat předem, aby ta následná kocovina byla o malinko lehčí?

Existují léky proti kocovině, pokud předpokládáte větší konzumaci alkoholu, je dobré se po nich předem poptat v lékárně. Dokonce i když vy sami toho moc nevypijete, možná váš partner nebo kamarád je druhý den uvítá.

Dobře se najíst. Mastná jídla, slanina, maso, to je dobrý základ. Jíst je dobré i mezi pitím.

Vitamíny a minerály, i v tabletách.

Být odpočinutý a dobře se vyspat, klidně třeba i těsně před mejdanem.

Co při samotném flámu?

Střídat alkoholické nápoje s nealkoholickými. Případně ředit. Místo vína vinný střik, becherovku radši s tonikem než samotnou apod. Jeden z problémů, který alkohol způsobuje, je dehydratace, takže pitím nealko nápojů řešíme i toto.

Nemíchat různé druhy alkoholu. Když piju víno, tak se ho držet a nemíchat ho s pivem nebo tvrdým alkoholem.

Pít pomalu. Neházet do sebe jednu skleničku za druhou. Čím rychleji pijeme, tím víc toho vypijeme a tím hůř nám pak bude. K tomu pomáhá, když něco děláte, třeba tanec, díky tomu vypijete méně.

Skleničku s pitím si dejte trochu dál od ruky, aby nebylo tak jednoduché a automatické po ní sáhnout. Pomůže vám to vypít méně.

Omezit cukr, zhoršuje účinky alkoholu (ale pomůže třeba ráno, po flámu).

Čím míň cigaret, tím lépe.

Co udělat po flámu ještě před usnutím?

Vypít hodně vody, může být i něco sladkého nebo multivitamín, i to tělu pomůže.

Co ráno?

Sprcha, studený obklad, procházka na čerstvém vzduchu, nejlépe ale funguje prostě se z toho vyspat.

Možná nějaký lék, ale měl by to být jen lék přímo na kocovinu. Účinky brufenu, acylpyrinu apod. se můžou nežádoucím způsobem sčítat s účinky alkoholu.

Česnečka.

Zázvorový čaj.

Něco sladkého, třeba med do čaje.

Studená kokakola, možná po lžičkách, pokud se vám obrací žaludek.

Když se vám chce zvracet, tak i to může pomoci.

A co nedělat?

Žádný aspirin ani brufen. Spojení s alkoholem je škodlivé.

Žádná káva ani silný čaj. Odvodňuje, takže zase odebírají tekutiny.

Žádný další alkohol.

Nechat své dítě bez mikulášské nadílky? To přece nejde. Jenže když dostane nadílku od babiček, tetiček, na besídce ve škole, tak už je těch sladkostí docela dost. Co s tím? Zkuste je nahradit něčím zdravějším tak, aby mikulášský balíček vypadl dostatečně velký, ale nebyl plný sladkostí. Co tam tedy dát, aby děti nebyly zklamané a abychom je zbytečně nepřecpávali sladkostmi?

Ovoce – mandarinky, jablíčko, banán, ořechy, je to zdravé a nestojí to tolik.

Rozinky nebo sušené ovoce. A takové věci jako jsou kakaové boby nebo sušená kustovnice jsou vyloženě zdravé věci. Jen se obtížněji schánějí, ale na internetu se koupit dají.

Oříšky. Ty bych ale nedávala dětem do čtyřech nebo pěti let, špatně se jim koušou, protože ještě nemají dobře vyvinuté stoličky. A zkuste rozkousat oříšky jen předními zuby.

Pitíčko v krabičce. Spíš dražší,  protože platí, že v tom levném moc kvality nenajdete.

Když čokoládu, tak kvalitní. Figurka Mikuláše nebo čerta zabalená v lesklém papíře vypadá efektně, ale ta čokoláda nejspíš nebude příliš kvalitní a vyjde to i dráž, než tabulková čokoláda. Můj synovec na to měl zajímavou rozlišovací pomůcku: když měla figurka vytvarovaný obličej, tak byla dobrá, když ne, tak nebyla dobrá. A samozřejmě i na zadní straně obalu najdeme informace o složení a obsahu kakaa.

Perníčky. Zvlášť když budou pěkně nazdobené.

Drobná hračka – autíčko, plyšák, notýsek s tužkou – i to může být v mikulášském balíčku.

Adventní trhy

Se začátkem prosince a adventu se roztrhl pytel s různými adventními akcemi. I u nás v Kadani je tradiční akcí rozsvěcení vánočního stromku spolu s adventními trhy. Mám takové akce ráda, takže jsem se těšila. Obvykle tam chodím se sestrou, přítel tentokrát měl nějakou pracvoní záležitost a moji synové jsou dospělí a už mají svoje vlastní plány.

Kadaňské adventní trhy se konají na Mírovém náměstí, začínají od deseti hodin dopoledne a trvají až do páté hodiny odpoledne, kdy začíná slavnostní rozsvěcení vánočního stromečku.

Stánky jsou z velké části s jídlem a pitím, většinou známé věci – langoše, medovina, klobásy, koření, perník, sýry. Nakonec to odpovídá člověčímu naturelu – pokud jde o jídlo, býváme docela konzervativní. Sem tam vyzkoušíme něco nového, ale je to výjimečné a častěji sáhneme po něčem, co už známe. Vánoce jsou spíš o tradicích a zvycích než o tom vymýšlet stále něco nového.

Mojí oblíbenou zastávkou je stánek dobročinného sdružení Egeria, které získává prostředky na bohulibé účely tak, že prodává doma vyrobené dobroty. Výtěžek pak putuje na podporu nějakého konkrétního člověka. Letos to byl 2,5 letý postižený chlapec, který potřebuje speciální kočárek a zádržný systém do auta. Dala jsem si jablečný štrůdl, který miluju, a nepečené vosí hnízdo.

Nepsaným pravidlem je, že si vždycky se sestrou dáme horkou medovinu. Snažím se najít stánek s Dolskou medovinou, protože ji znám a její chuť mi vyhovuje. Poté, co jsem párkrát ochutnala medovinu buď příliš nebo naopak málo sladkou, tak už raději neexperimentuju a sáhnu po tom, co znám.

Další pochoutkou, kterou jsem ochutnala poprvé, byly smažené bramborové spirálky. Brambory mám ráda a ty dokřupava opečené nejvíc, takže jsem si pochutnala i na těch spirálkách. Jen si říkám, že to asi musí být docela výnosné, protože za padesát korun dostanete sice na pohled slušnou hromadu brambor, ale ve skutečnosti jich zas tolik není. Pořizovací cena brambor není až tak vysoká. Něco stojí samozřejmě i olej (a toho bylo na spirálkách dost) a zařízení stánku, ale i tak mi to připadá jako ekonomicky zajímavá záležitost. Ne snad, že bych se do toho chtěla sama pustit. Přece jen stát celý den u stánku, bez ohledu na počasí (dneska zrovna mrzlo, v létě zase může být příšerné vedro), to není to, po čem toužím.

Z nejedlých věcí tu byly hodně zastoupeny vánoční dekorace – jmelí a adventní věnce. A pak samozřejmě věci, které se hodí jako vánoční dárky: keramika, hračky, šperky.

Příjemné bylo „vytápění“ – poblíž pódia stály železné koše s živým ohněm, u kterých se člověk mohl ohřát. S potěšením jsme toho využili, ale doma jsem pak zjistila, že z toho stání v teplém kouři voním jako uzená klobása.  No, myslím, že tahle vůně mému chlapovi určitě vadit nebude.

Kromě stánků bylo na náměstí ještě pódium, kde celý den probíhají vystoupení. Viděla jsem jen to první, vystoupení dětí z umělecké školy. Jisté nedokonalosti bych dětem odpustila, nakonec teprve se učí a veřejné vystupování k tomu patří. Jen mi trochu vadilo, že zpívali koledy a vánoční písně, které ale k období adventu podle mě nepatří. I když nejsem věřící, tak mi ale přijde nelogické oslavovat narození Ježíška, když to bude až 24. prosince. Slavili byste narození dítěte měsíc předtím, než skutečně přijde na svět? Asi je to dáno hodně tím, že světská necírkevní tradice adventu prakticky neexistuje. Pokud ovšem nepovažujete za tradici uklízení, nakupování a pečení. 

Vyvrcholením celé slavnosti je večerní rozsvícení vánočního stromu, který pak každou celou hodinu až do vánoc hraje jednu melodii. V tédobě je na náměstí nejvíc lidí za celý den, ve stáncích se pořád vesele prodává (rozumní stánkaři totiž mají osvětlení), zvlášť medovina a svařené víno se v tom studeném počasí musely prodávat skvěle.