Zahrádka je pro mě zdrojem potěšení a zeleniny, ale občas taky zdrojem úrazu.
V sobotu jsem si šlápla na hrábě, které byly otočené hřeby nahoru. Protože jsem byla bosa, jeden mi projel až do chodidla a trefil se do místa, kde je žíla. Takže krve jako z ..., no hodně krve. Což je asi spíš dobře, aspoň se z rány vyplavila špína, protože ty hrábě rozhodně nebyly sterilní. Naštěstí pak krvácení přestalo a chodit můžu i s tou dirkou v chodidle.
Bohužel to není první úraz, který jsem si na zahrádce přivodila. Když jsem před časem srpem osekávala trávu okolo stromů, povedlo se mi trefit se do malíčku na levé ruce. Zase spousta krve. Naštěstí se to zahojilo, prst funguje bez problémů, pozůstatky tohoto zranění sice jsou trošku vidět, ale jen maličko.
Dalším úrazem, který se mi na zahradě stal, byl, když jsem uklouzla na mokré trávě a plnou vahou dopadla na kostrč. Ojojoj, to to bolelo. A ještě pár dní potom. K doktorovi jsem ale nešla, pak to přešlo. (Nemám ráda doktory. Připadá mi, že hledají tak dlouho, dokud vám nějakou nemoc nenajdou. Takže dokud nemám nějaké výraznější nebo dlouhodobější potíže, raději se jim vyhnu.)
Docela slušná bilance na to, že máme zahrádku čtvrtým rokem. Zvláštní je, že moje sestra, se kterou se o zahrdku dělíme, žádnou takovou bilanci nemá. A ani nikdo jiný z rodiny, kdo tam s námi chodí. Jedním možným vysvětlením by mohlo být, že jsem nešika. Takové vysvětlení neberu. Nejsem nešika, umím spoustu věcí, jsem rozhodně spíš šika.
Ale možná je to úplně jinak. Podle statistik se na zahrádkách stává určitý počet úrazů. Já ty statistiky bohatě naplňuju a tím vlastně chráním své blízké, protože oni už úrazy mít nemusí. Všechno za ně obstarám já.
Ovšem vzhledem k tomu, že zahrádku máme čtvrtým rokem a všechny ty úrazy jsem stihla za tu dobu, tak si myslím, že naplňuju statistiku za mnohem větší území, než je ten náš malý plácek v zahrádkářské kolonii za městem.
Žádné komentáře:
Okomentovat