Naše zahrádka

Naši zahrádku máme v zahrádkářské kolonii, není nikterak velká, plocha k pěstování zeleniny je jen o málo větší než 100 m2. Pak je tu trávník, pár stromů a chatka. Pozemek je na mírném severním svahu. Elektřina a pitná voda tu chybí, zato máme zadarmo vodu na zalévání. A těch pár litrů vody na kafe si sem snadno přineseme. Zahrádka není tak úplně naše, máme ji už několik let pronajatou. To trochu omezuje naše možnosti. Pracujeme na ní dvě, já a moje sestra. Můj manžel má spoustu dobrých vlastností, ale láska k polním pracem mezi ně nepatří, takže od něj žádné výkony v tomto směru nečekám. Taky by se mi nelíbilo, kdyby mě nutil do něčeho, co mě nebaví (třeba do domácích prací :-)). Se sestrou máme velmi dobré vztahy, dokážeme se na všem domluvit a nehádáme se. Vím, že to není samozřejmost, a moc si toho vážím. Pěstujeme běžnou zeleninu, rajčata, brambory, okurky, cibuli nebo mrkev. Jahody, ty snad nesmí chybět na žádné zahrádce, k tomu pár keřů rybízu, angreštu a dokonce muchovník, který má plody chuťově podobné borůvkám, ale nevyžaduje kyselou půdu. Občas zkusíme něco méně obvyklého jako je kadeřávek, ačokča nebo pohanka. Někdy expandujeme i mimo zahradu, chodíme na bylinky a podobně. V okolí roste hojně třezalka, kterou nakládáme do lihu nebo do oleje. Heřmánek se nám vysemeňuje na záhonech, ale ráda bych ho viděla růst i kolem zahrady. Ráda bych tu měla i diviznu, ale nějak na ni zapomínám. Můj přístup k zahradě je docela experimentátorský. Ráda zkouším nové rostliny a nové metody. Kdyby mi záleželo jen a jen na výnosech, pak bych se držela osvědčených postupů, ale mě baví experimentovat a jsem smířená i s tím, že někdy experiment nevyjde a úroda se nepodaří.