V srpnu jsem byla na pětidenním kurzu pro budoucí učitele permakultury , který připravila naše česká permakulturní organizace.
Cílem kurzu bylo pomoci lidem, kteří už mají základní 72-hodinový PDC a chtějí permakulturu učit.
Kurz byl na Toulcově dvoře v Praze, kde to známe, už jsme tu pár akcí pořádali. Je tu výborné zázemí - přednáškové místnosti, ubytovna a také jídelna, kde uměli vařit i vegetariánsky. Program byl dost nabitý, naštěstí zkušený lektor věděl, kdy dělat přestávky a jak nás trochu rozhýbat, když už energie ve skupině klesala. Objevil se ale i názor, že to bylo málo intenzivní, že jsme se měli naučit víc.
Lektorem byl George Sobol, britský lektor s ruskými kořeny. A také s obrovskými zkušenostmi. Sešlo se nás 12 lidí nejen z Čech, ale i ze Slovenska, Velké Británie, Itálie a Bulharska. Kurz byl veden v angličtině, do češtiny překládala Katka s Adélkou a mají za to můj obdiv, protože to byla pořádná dřina. Denně bylo na programu deset lekcí o délce 45 minut, k tomu ještě občas překládání v tom neformálním čase okolo. Klobouk dolů před takovým výkonem.
Umění lektora je i v tom, stmelit skupinu různých lidí do jednoho týmu, který je schopen spolupracovat. Tady se to podařilo na výbornou. Na začátku jsme byli skupina cizích lidí, na konci skupina přátel připravených podpořit kohokoliv druhého ze skupiny. Kdyby pro nic jiného, tak už jen pro tento úžasný zážitek sdílení by taková akce stála za to. Když si nyní prohlížím svoje zápisky z lekcí, vidím, že jsme se toho naučili hodně a velká část z toho byly zkušenosti George Sobola, tedy praktické věci, které vám žádná učebnice ani příručka neřekne. Musím ale uznat, že některé informace mi tam chyběly. Třeba pokud jde o stanovení ceny, propagace kurzů a podobně. Ale to bych možná chtěla od George moc, přece jen české prostředí nezná.
A co jsem si z kurzu odnesla?
Znalosti, kvůli těm jsem na ten kurz jela.
Zkušenost s tím, jak ze skupiny neznámých lidí vznikne spolupracující skupina.
Kontakty na lidi, se kterými se mi fajn spolupracovalo a doufám, že se ještě sejdeme.
Pocit naděje z toho, že když se sejde parta lidí se společným cílem a dobrou vůlí, tak dokážou opravdu hodně, víc, než by sami čekali.
Žádné komentáře:
Okomentovat