Klub cestovatelů, etnická restaurace a čajovna v jednom

Při svém vyhledávání nových čajoven jsem měla jeden “restík”, věděla jsem o čajovně Karavana na nábřeží Vltavy jen kousek od Národního divadla, ale ještě jsem tam nebyla. Musela jsem to napravit. Nebyla jsem ovšem sama, měla jsem s sebou patnáctiměsíčního chlapečka , syna mojí kamarádky a taky jsme měli jen asi hodinu času, takže to moje zkoumání trochu omezovalo.

Chodit s malými dětmi do čajovny mi připadá jako dobrý nápad. Nekouří se tam a skoro vždycky je tam prostor na to, kde mohou lézt nebo se povalovat, což je pro mě daleko příjemnější, než způsobné sezení na židli. V této čajovně mají velké a vysoké dvoustupňové pódium, což bylo pro chlapečka výzvou a pořád lezl nahoru a dolu. Takže zatímco já odpočívala, on se docela nadřel J

Jen je potřeba dohlédnout, aby na sebe dítě čaj nezvrhlo. V tomto věku už dokáže pochopit, co znamená, když řeknu, že je to horké, navíc si čaj odkládám tak, aby na něj chlapec nedosáhl. Čaj mu nikdy nedávám, protože často bývá dost povzbudivý a pro tak malé dítě se podle mě rozhodně nehodí. Mohl by dostat leda tak ovocný čaj, ale ten zase nemám ráda já.

Čaj jsem si nevybírala z lístku, ale rovnou jsem se zeptala muže u baru, co mají nejčerstvějšího. U čajů – hlavně u těch kvalitních – je čerstvost dost důležitá. Navíc si myslím, že když tam ten člověk pracuje, tak nejlépe ví, co mají nejlepšího. Pak jsem si ještě vzala čajově-jídelní lístek, protože jsem chtěla něco malého k zakousnutí a samozřejmě něco, co bych mohla dát i svému malému společníkovi.

Výběr jídel mě dost překvapil. Jednak svou pestrostí, jednak docela roumnými cenami. Vybrala jsem si sladkou rýži s rozinkami a kardamomem, ale bohužel ji neměli připravenou. Takže jsem nakonec zvolila obyčejnou pitu – placku, se kterou byl chlapeček naprosto spokojen. Pita je vlastně orientální chleba, často se podává nějak ochucená nebo jako příloha k jídlu, ale pokud je samotná, můžete ji dát i malému dítěti bez obav z neznámých ingrediencí.

Odcházela jsem s pocitem, že se sem určitě ještě musím vrátit a to hlavně na jídlo. Láká mě hlavně jejich nabídka ochutnávky malých porcí několika jídel za 119 Kč. A také bych ráda navštívila nějakou přednášku nebo představení orientálních tanečnic.

Takže návštěvu v této čajovně určitě doporučuju.

Polévka proti zimě a nachlazení

Tuhle polévku vařím obvykle v zimě, protože zahřeje a také prý pomáhá proti nachlazení. Do osolené vody dám vařit kuřecí kostry nebo mraženou směs na polévku.

Přidám česnek a cibuli, obojí prý pomáhá proti nachlazení. Asi spíš za syrova, ale to by chuti polévky neprospělo.

Dál používám chilli a práškový zázvor. Je to ostré koření, takže přidávám po troškách a ochutnávám, aby polévka byla jen lehce pikantní.

Polévková zelenina (mrkev, celer, petržel) a sušený libeček jsou další nepovinné, ale velmi vhodné přísady.

Vařím na malém plameni cca hodinu.

Pro nemocného, kterého bolí v krku a špatně se mu polyká nebo nemá chuť k jídlu, nalijeme samotný vývar do hrnečku. Pro zdravé hladovce přidáme na konci vaření zavářku (krupicové knedlíčky, těstoviny, rýže) a můžeme přidat i trochu mražené zeleniny. Mojí oblíbenou přísadou je mořská řasa, taková ta tmavě zelená, co se z ní dělá suši. Nastříhám ji nůžkami na kousky, dám do talíře (jen do svého, ostatní členové rodiny to odmítají) a zaliju hotovou polévkou.

Výhoda této léčivé polévky je v tom, že ji můžou zdraví i nemocní, nemá nežádoucí vedlejší účinky jako mívají chemické léky, můžete ji dát i dětem a dá se používat i preventivně.

Pokus o vlastní kváskový chleba

O kváskovém chlebu jsem toho slyšela hodně a zvědavému experimentátorovi, jako jsem já, to nedalo a musela jsem ho zkusit. Když jsem četla o kvásku, o tom, jak se musí uchovávat při určité teplotě, pravidelně dokrmovat moukou, tak mi ten postup připadal docela komplikovaný, nicméně zkusila jsem to. První kvásek se povedl. Chleba z něj byl dobrý, jen možná o něco hutnější, než na jaký jsme zvyklí z obchodu. Druhý kvásek se mi zkazil. Pozná se to velmi snadno: zkažený kvásek smrdí po acetonu. Ani laik si nesplete nakyslou vůni správného kvásku se zápachem toho zkaženého. Tím moje první pokusy skončily.

Po čase jsem narazila na velmi jednoduchý recept, který nevyžadoval ani složitou technologii kolem kvásku, ani dlouhatánské hnětení těsta, na blogu rozinkyamandle.cz. Touha po vlastním chlebě se opět probudila a já smíchala mouku s vodou, přidala kousek chlebové kůrky a čekala, až to zkvasí. Za den a půl už jsem měla pocit, že to stačí, umíchala jsem těsto a nechala přes noc kynout. Ráno jsem z těsta vymodelovala něco jako šišku a pak jsem udělala asi největší chybu: strčila jsem to do trouby bez dalšího kynutí. Chleba se upekl, ale byl hutný a tuhý. Kůrka byla k neukrojení a k neukousnutí. Přitom chuťově byl chleba v pořádku. Navlhčila jsem šišku vodou a uložila v igeliťáku na topení, takže kůrka alespoň trochu změkla, takže to už šlo ukrojit. Vlastní chleba přece člověk nevyhodí!

Zkusím to znovu. Ale tentokrát potlačím netrpělivost a nechám ho pořádně vykynout. A když se mi povede obyčejný chleba, začnu experimentovat s různými přísadami. Lněná a slunečnicová semínka, česnek, cibule, slanina, těch možností bude určitě hodně. Určitě by to šlo taky nasladko s rozinkami, mandlemi, medem nebo sušeným ovocem.

 

Ženšenové experimentování

Že je  ženšen prospěšný pro lidské tělo, to je všeobecně známé. Využívají toho i firmy, které vyrábějí různé léčivé čaje a jiné zdraví posilující prostředky, takže ho do svých produktů přidávají. Má to jen jeden malinký háček: jak je kvalitní a kolik ho v tom produktu je.

K tomuto zamyšlení mě přivedl web adaptogeny.cz. Autorem webu je vystudovaný biolog a největší pozornost věnuje právě ženšenu. Obzvlášť mě zaujalo to, že je schopen uznat a připustit vlastní chybu nebo neznalost, což je pro mě předpokladem, že za tím, co tvrdí, si skutečně stojí.

Sehnala jsem si ženšen, šestiletý, byl dost drahý, v balení za 500 Kč bylo asi 25 plátků sušeného ženšenového kořene.  Doporučené použití je povařit kořen ve vodě do změknutí, pak vodu vypít a kořen sníst. Vařím to dvacet minut, dávám jeden plátek (to je asi 2 gramy) na jednoho člověka. Pak odstavím z ohně a z odvaru udělám obyčejný černý čaj. Naliju do skleniček, do každé přidám ten plátek a takhle to vypijeme a sníme. Ten čaj by šel i osladit, ale my ho máme rádi hořký.

Bohužel jsem si pro testování vybrala špatnou dobu – volné dny mezi vánocemi a silvestrem, kdy člověk vypadne ze svého obvyklého rytmu a navíc jsem byla nachlazená, takže bylo těžké porovnávat svůj fyzický stav s běžným každodenním provozem. Ale s ženšenem pokračujeme dál a cítím, že určitý efekt to má. Samozřejmě se z vás po vypití jednoho šálku nestane superman a pokud čekáte tak rychlé a výrazně povzbudivé účinky, jako třeba u kávy, budete zklamaní. Účinek ženšenu je povlovnější, zato trvalejší. 

Další možnost je naložit ženšen do vodky. I to jsem vyzkoušeli. Do litrové lahve vodky jsem nalámala pět plátků ženšenu a nechala stát při pokojové teplotě. Vodka se začala barvit do hněda, po několika dnech barvou připomínala čaj nebo rum. Bohužel jsem neochutnala, protože to byl dárek pro tatínka. Ten si ty účinky natolik pochvaloval, že jsem se rozhodla naložit si jednu lahev i pro sebe. Nejsem sice nějaký velký milovník vodky a jiných silných alkoholů, ale tohle chci vyzkoušet. S džusem to snad zvládnu vypít. Zajímá mě, jestli v alkoholu má ten ženšen silnější účinek, než ve vodě.

Vánoce a Silvestr jsou svátky, které následují těsně po sově, ale jejich význam a podoba jsou úplně jiné. Vánoce jsou svátky rodinné, snažíme se být se svými blízkými, v klidu a pohodě si svoji rodinu užít. Dodržujeme tradice, na stůl dáváme stejná nebo podobná jídla, která jsme jedli už jako děti, na stromeček věšíme ozdoby po babičce a celkově mají ty vánoce takový intimní rodinný až trošku konzervativní ráz.

Silvestr je naopak svátek, kdy už nám tolik nevadí být mezi cizími, spíš se chceme poveselit, užít si zábavy, hudby, tance, ale taky se o dost víc pije a experimenty s exotickými dobrotami a neobvyklými chutěmi jsou příjímány daleko vstřícněji. Silvestrovské tradice nejsou tak všeobecně rozšířené, jako ty vánoční. Jedině snad ohňostroj a přípitek bublinkovým vínem o půlnoci jsou všeobecně rozšířené “zvyky”.

Když pořádáte silvestrovskou oslavu u sebe doma, určitě si dáte záležet na pohoštění. Obvyklé a normální jsou chlebíčky, jednohubky, kupované chipsy (kterým my starší stále ještě říkáme brambůrky). Nemělo by chybět něco teplého, buď jako večeře, kdy si sedneme kolem stolu a jíme hromadně, nebo naložit na stůl do velké mísy a každý si vezme, kdy chce a kolik chce. Naposled jsem takto uspěla s malými kuřecími řízečky. Měly velikost asi tak jako větší jednohubka, vedle nich bylo připravené pečivo a bral si každý kdy chtěl a kolik chtěl.

Silvestrovské pohoštění je hodně o mase, o slaných a tučných pokrmech, což má jeden velmi dobrý důvod: pomáhá to našemu tělu zvládnout větší množství alkoholu, které tuto noc obvykle vypijeme.

Připravované dobroty také bývají chuťově výraznější, hodně se používá česnek, sýry nebo rybí produkty.    

Vánoce jsou za námi, což je taková docela dobrá chvíle na to uvědomit si, jaké byly a jestli jsem mohla něco udělat jinak a lépe. Problém je v tom, že to, co vím teď – např. že salátu bylo hodně a lineckého málo – to už si za rok pamatovat nebudu. Proto jsem se rozhodla, že to napíšu někam, kde to za ten necelý rok před příštími vánocemi snadno najdu. Napíšu si to do kalendáře. Dostala jsem takový, který má vzadu pár stránek na poznámky, takže si tam ty svoje postřehy napíšu. S kalendářem pracuju každý den, není pravděpodobné, že bych ho někam založila a zapomněla na něj.

A co všechno si tam chci napsat? Neboli co bych chtěla příští rok udělat jinak?

Jídlo: kolik jsem čeho udělala a jestli to bylo málo nebo hodně.

Letos stejně jako loni jsme udělali o dost víc salátu, než kolik jsme byli schopni sníst. Takže první záznam je o tom, z kolika brambor ho máme udělat, aby to bylo tak nějak akorát.

Cukroví – je zvláštní, že recepty v kuchařkách i na mých vlastních poznámkách jsou pokaždé na různé množství. Takže dvojitá dávka pracen byla opravdu velké množství, dvojitá dávka lineckého byla málo a snědlo se velmi rychle. Rozhodla jsem se také, že si vánoční recepty shromáždím do jedné obálky, abych příště zase nemusela uvažovat, který recept na pracny jsem vlastně použila a kam jsem založila svůj oblíbený recept na perníčky. Pomůže mi to při předvánočním plánování toho, co je třeba nakoupit a napéct.

Další důležitý poznatek byl, že mám včas vyprázdnit mrazák. Mám jen poměrně malý v ledničce a kdybych tam chtěla dát něco z vánočních přebytků (např. polévku nebo přebytečné cukroví), už by se to nevešlo. Občas tam také dávám chleba, protože o vánocích je docela nevyzpytatelné, kolik ho rodina sní, a když jsme letos vyhazovali skoro celý pecen, protože zplesnivěl, bylo mi to hodně nepříjemné. Když si nadělám balíčky krájeného chleba do mrazáku, bude pořád k dispozici a nezkazí se.

Nákupní seznamy.

Každý rok si píšu seznamy a každý rok jsou podobné nebo stejné. A obvykle také ještě na štědrý den běžím dokoupit vánoční papír, brambůrky nebo nějakou zapomenutou surovinu do štědrovečerní večeře. Takže letos si ten seznam připravím už teď, protože mám v čerstvé paměti, co je potřeba.

Těch seznamů by asi mělo být víc. Původně jsem je chtěla rozčlenit podle toho, co je jídlo a co ostatní věci. Ale nejdůležitější hledisko je vlastně čas. Co se dá koupit s předstihem a co se musí kupovat na poslední chvíli. Takže mi z toho vychází asi tak tři seznamy. Měsíc i déle před vánoci se dají koupit opravdu trvanlivé suroviny, nakládaná zelenina, olej, brambůrky a džusy (pokud vám je rodina do vánoc nezlikviduje), ale také třeba balicí papíry a stužky. A samozřejmě suroviny na cukroví. Týden až dva před vánoci je čas na brambory, majonézu nebo tatarku, vajíčka. Na poslední chvíli je potřeba koupit čerstvé pečivo, mléko, sýry, salámy, pomazánky.

I když znám svoje tradiční recepty nazpaměť, stejně si ty seznamy připravím, protože je hloupé, když na štědrý den v poledne zjistím, že mi chybí majoránka do černého kuby nebo citrón na kapra. Zbyteščně to přispívá ke stresu, kterého je i bez toho kolem vánoc spousta.

Seznam úkolů. Sepsat si, co a kdy je potřeba udělat. Podobné seznamy se před vánocemi objevují v časopisech nebo na inernetu, mají jen jednu nevýhodu: nejsou přizpůsobené vašim podmínkám. Přípravte si proto svůj vlastní seznam. Zase bych ho členila podle času. Když se pak náhodou najde nějaký ten pomocník, máte alespoň přehled o tom, co je před vámi a s čím vám vaše rodina může pomoci. Muži a děti se obvykle dají zapojit do vánočních příprav, ale musí se jim říct, co mají dělat. Když budete jen (z jejich pohledu chaoticky) poletovat z místa na místo a stěžovat si na únavu, nevědí si s tím rady. Když řeknete, prosim tě, přines brambory, obal řízky, pověs mi záclony, je to daleko jednodušší. Ti naši máloočkové jsou sice úžasní, ale nejspíš nám neumí číst myšlenky, takže je lepší říct, co chceme. Není to zárukou, že to dostaneme, ale rozhodně máme větší šanci.

Nápady na dárky. Nejvíc nápadů na dárky mívám těsně po vánocích. Jenže během roku se mi z hlavy vykouří a další rok zase přemýšlím, co úžasného bych komu mohla nadělit. Takže si ty nápady napíšu raději včas, dokud jsou v hlavě. Ostatně, nejsou tu jenom vánoce, lidé mívají narozeniny a svátky, takže seznam možných dárků vůbec není zbytečná záležitost.

Napadá mě ještě jeden úkol, který jsem si dala: vyfotit fotku, kterou bych mohla příští rok použít jako PF. Nejspíš nějakou zimní náladovku, možná nějaký hezký záběr našeho města pod sněhem, nebo děti (vlastní), které si hrají na sněhu, rozbalují dárky, nebo třeba vlastnoručně vyrobená vánoční ozdoba. Něco osobního, něco ze sebe.

Cukroví

Vánoce bez cukroví, to by asi nebylo ono, zvlášť když ho máte rádi a jste na ně zvyklí. Ale napéct, to zabere spoustu času a kdo ho dneska má nadbytek?

Jsem na tom stejně. Něco mám, něco nepečeného ještě vyrobím, ale pořád ve mně zůstává ten pocit, že by ho mělo být víc. Mohla bych si ho koupit, ale jednak je dost drahé, jednak ani nemusí být příliš dobré. Nejlepší by bylo, kdybych mohla koupit cukroví od někoho, koho znám, vím, že to nešidí a že mi jeho/její cukroví chutná. Kdysi jsem takhle třeba kupovala vynikající cukroví od maminky své kamarádky. Sama bych je tak dobré nikdy neudělala. Možná máte ve svém okolí někoho, kdo skvěle peče a kdo by za nějakou tu korunu napekl i pro vás. Třeba maminku na mateřské, schopnou důchodkyni nebo kamarádku, o které vím, že pečení cukroví miluje.

Když o tom tak přemýšlím, nevadí mi tolik cena kupovaného cukroví, ale spíš ta nejistá kvalita, kdy nevím, jestli bude dobré, jestli byl použitý tuk kvalitní, totéž s oříšky apod.

Další možnost je napéct sama, ale ne úplně sama. Zapojit do toho i rodinu. Obvykle dávám chlapům na starost vypracování těsta. Přece jen to chce trochu síly a oni jí mají víc, než já. Navíc mi připadá, že jim to i docela lichotí, když dávám najevo, že je v tomto směru oceňuju.

Děti jsou zase dobré na vykrajování a přendavání na plech. A to už i dost malé děti, třeba tříleté. Navíc je máte pod dozorem a ony jsou šťastné, že jsou ve vaší společnosti a že je necháte dělat tak „dospělou“ činnost.

Další možnost je péct s kamarádkami. Čas to sice asi moc neušetří, ale zato ho to dost zkvalitní. Když se sejdete v kuchyni, při práci si můžete popovídat, otevřít si k tomu třeba i lahvinku vína a místo nudného pečení se z toho stane příjemný večer.

Když to nevyjde s kamarádkami nebo se s nimi neshodnete a chcete si píci po svém, pak ještě pořád můžete najít šikovnou dívku třeba v sousedství, která vám za nějaký ten peníz při pečení pomůže. Budete to mít rychleji, podle svého a přitom vás to vyjde levněji, než cukroví kupované.

Největší problém, který totiž – podle mého názoru – je při pečení cukroví i dalších pracnějších kuchařských činnostech,  je nuda. Ruce jsou zaměstnané, ale hlava ne. Když jste v kuchyni samy, nemáte si ani s kým popovídat. Proto má spousta žen v kuchyni televizi nebo aspoň rádio. Alternativou je počítač, na kterém si pustíte hudbu, film nebo video.

Na poslední chvíli se dá dělat cukroví nepečené, které je navíc dost rychlé, protože nemusíte hlídat troubu. Různé ty čokoládové nebo kokosové kuličky, vosí hnízda a podobně.

Abych měla cukroví pestřejší a barevnější, přidávám do něj i kupované sušenky a bonbóny. Když koupím kilovou krabici želé bonbónů a nasypu je mezi cukroví, můžu si být jistá, že zmizí nejrychleji. Přitom neobsahují cukr a stojí cca 70 Kč za kilogram.

Sušené ovoce, třeba i namočené v rozpuštěné čokoládě, to je taky řešení.  Ořechy jsou zdravé, k vánocům patří, ale asi málokoho napadne nasypat je (vyloupané!) na mísu společně s cukrovím. Když jsou ve skořápce na míse s ovoce, tak si jich nikdo skoro nevšimne, ale z tácu s cukrovím mizí docela rychle.

Občas přisypu k cukroví i kupované sušenky, ty, které máme rádi. Obvykle jsou levnější, než kupované cukroví,navíc je znám a kupuju jen ty, které nám chutnají. Je to takové řešení na poslední chvíli.

Aby na stole nebylo jen samé sladké, kupuju taky slané pečivo. Brambůrky nebo křupky naštěstí můžeme koupit bez toho, že bychom dostali nálepku „špatné hospodyně“, která na vánoce nepeče. Naopak, obvykle s nimi uděláme rodině radost. A vyrovnáme tak to velké množství sladkého něčím slaným.