Pokus o vlastní kváskový chleba

O kváskovém chlebu jsem toho slyšela hodně a zvědavému experimentátorovi, jako jsem já, to nedalo a musela jsem ho zkusit. Když jsem četla o kvásku, o tom, jak se musí uchovávat při určité teplotě, pravidelně dokrmovat moukou, tak mi ten postup připadal docela komplikovaný, nicméně zkusila jsem to. První kvásek se povedl. Chleba z něj byl dobrý, jen možná o něco hutnější, než na jaký jsme zvyklí z obchodu. Druhý kvásek se mi zkazil. Pozná se to velmi snadno: zkažený kvásek smrdí po acetonu. Ani laik si nesplete nakyslou vůni správného kvásku se zápachem toho zkaženého. Tím moje první pokusy skončily.

Po čase jsem narazila na velmi jednoduchý recept, který nevyžadoval ani složitou technologii kolem kvásku, ani dlouhatánské hnětení těsta, na blogu rozinkyamandle.cz. Touha po vlastním chlebě se opět probudila a já smíchala mouku s vodou, přidala kousek chlebové kůrky a čekala, až to zkvasí. Za den a půl už jsem měla pocit, že to stačí, umíchala jsem těsto a nechala přes noc kynout. Ráno jsem z těsta vymodelovala něco jako šišku a pak jsem udělala asi největší chybu: strčila jsem to do trouby bez dalšího kynutí. Chleba se upekl, ale byl hutný a tuhý. Kůrka byla k neukrojení a k neukousnutí. Přitom chuťově byl chleba v pořádku. Navlhčila jsem šišku vodou a uložila v igeliťáku na topení, takže kůrka alespoň trochu změkla, takže to už šlo ukrojit. Vlastní chleba přece člověk nevyhodí!

Zkusím to znovu. Ale tentokrát potlačím netrpělivost a nechám ho pořádně vykynout. A když se mi povede obyčejný chleba, začnu experimentovat s různými přísadami. Lněná a slunečnicová semínka, česnek, cibule, slanina, těch možností bude určitě hodně. Určitě by to šlo taky nasladko s rozinkami, mandlemi, medem nebo sušeným ovocem.