Léky na nachlazení z kuchyně

Nastydla jsem a to pořádně. Nemám moc ráda léky, myslím tím tedy ty léky z lékárny, různé prášky, kapky a podobně. Jeden znalec čínské medicíny mi před časem řekl, že řadu léků máme i ve vlastní kuchyni. To mě zaujalo, líbilo by se mi, kdybych mohla místo chemikálií produkovaných farmaceutickým průmyslem jen prostě vybírat z potravin to, co zrovna hodí k aktuálním zdravotním potížím.
Jenže znáte to. Když je člověk zdravý, neřeší léky.
Až nepříjemné nachlazení mě přimělo se k té myšlence znova vrátit a vyzkoušet různé prostředky z vlastní kuchyně. Spíš sahám samozřejmě po tom, co mi chutná. Když je člověk nemocný, moc se mu do jídla nechce, proč to ještě zhoršovat tím, že si budu připravovat něco, co nemám ráda?

Takže co už jsem stihla vyzkoušet:

Obyčejný čaj. Dělají ho i pacientům v nemocnici, takže asi musí být zdravý. I když ten nemocniční čaj je dost děsný.  Doma si člověk připraví čaj podle svého a dá si do něj med, citrón nebo prostě cokoliv, co má rád. Kromě obvyklého černého čaje můžeme pít i čaj zelený, ten má světlejší barvu a jemnější chuť, taky je u nás méně obvyklý, ale může být příjemnou změnou.

Bylinkové čaje. Lipový na pocení nebo šípkový s vysokým obsahem vitamínu C. V lékárně se dají koupit i směsi bylinek pro konkrétní neduh. Některé jsou i docela dobré, třeba právě ten šípkový. Navíc vitamín C ze šípků je určitě pro tělo lepší než ten, který je vyrobený synteticky. Aspoň si to myslím.

Citrón. Nevím, jestli má i jiné účinky než je vysoký obsah vitamínu C. Ale doporučuje se, v čaji mi chutná, tak proč ne?

Česnek. Prý nejméně dva stroužky denně a dobře rozkousat. Nevím, jak moc bych musela být nemocná, abych kousala samotný česnek. To si raději udělám topinku nebo si ho dám do pomazánky na chleba. Pak se ty dva stroužky sníst dají. Česnekové jídlo bych naservírovala i ostatním lidem, kteří s vámi žijí, jinak by před tou vaší voňavou léčbou mohli prchat pryč.

Cibule. Stejně jako česnek obsahuje „voňavé“ látky s léčivými účinky. Logicky by asi bylo lepší jíst ji syrovou. Případně z ní udělat cibulový sirup: nakrájet cibuli nadrobno, zasypat cukrem, ten vytáhne z cibule šťávu, která prý účinkuje dobře proti kašli. Chuťově to taky není žádný zázrak, ale jedna nebo dvě lžíce se požít dají.
Křen. Další pálivá věc, které prý pomáhá na nachlazení. Dává se jen v malém množství jako příloha k různým jídlům, nemusí se žvýkat samotný. Strouhaný křen s jablky je třeba k vařenému masu moc dobrý. Dá se koupit i hotová směs ve skleničce, v nouzi taky poslouží. Existuje i tzv. Japonský křen neboli wasabi. Nevím, jestli funguje podobně jako ten náš český. U nás se s čerstvým nesetkáte, prodává se spíš jako zelená wasabi pasta a je poměrně drahá.

Chilli -  jako práškové koření nebo chilli papričky. Nemusí toho být hodně, občas se mi povede třeba do polévky propašovat tak malé množství chilli, že polévka není ostrá, ale jen se tím zvýrazní chuť.

Zázvor je svými léčivými účinky známý. Taky má palčivou chuť.Dá se koupit čerstvý, ale i sušený v prášku nebo kandovaný. Připravuje se z něj čaj tak, že se kousek zázvoru nastrouhá najemno, zalije horkou vodou a nechá chvíli odstát. Může se kombinovat s černým čajem nebo osladit medem. Když se vám povede udělat si ten nálev až příliš ostrý, můžete ho právě tím černým čajem trochu naředit. Zázvor má také příznivé účinky na trávení, to je někdy taky užitečné. Kandovaný zázvor je zpočátku sladký, pak jeho chuť přejde do pepřova. Prý pomáhá při nevolnosti.

Kuřecí nebo slepičí vývar. Takový lék si jistě s chutí dají i zdraví členové rodiny jako „prevenci“. Do polévky při vaření přidávám i něco z těch výše uvedených surovin – česnek, cibule, chilli, zázvor. Nevím, jestli to v uvařeném stavu má nějak výrazně léčivé účinky na nachlazení, ale uškodit to nemůže. Vývar je možné scedit a nabídnout nemocnému v hrnečku místo čaje. Bude to pro něj příjemná změna.

Kysané zelí. Obsahuje spoustu různých vitamínů a chutná mi. Nemusí se jíst vždycky jen vařené, může se dát v malém množství jako výrazná příloha k různým jídlům. Komu nechutná zelí, ten si může dát trochu láku ze zelí do skleničky, rychle vypít a zapít čajem.

Čajová škola v kadaňském klášteře

Za posledních dvacet let se u nás hodně rozvinula čajová kultura a spousta lidí zjistila, že kvalitní čaj je něco víc než jen vymáchat v horké vodě pytlíčky s hnědou drtí, které koupíme v supermarketu, a přebít chuť vzniklé tekutiny cukrem, medem, citrónem nebo rumem.

Vychutnat si čaj, to chce především kvalitní sypaný (takže žádné sáčky, trochu času a taky vědět, jak ten nápoj připravit, aby jeho chuť vynikla.

Právě přípravě čaje je věnovaná Čajová škola, kterou připravil majitel kadaňské čajovny Kašmír. Byly jí věnovány pondělní večery v listopadu a prosinci 2012. Není nutné absolvovat všechny večery, i když je to samozřejmě nejlepší, ale je možné přijít i na jednotlivé lekce. Ta první proběhla 4. listopadu v refektáři františkánského kláštera v Kadani. Bylo to hlavně povídání. Odkud čaj pochází, jaké druhy existují, jaké nádobí se používá a jaké zásady je třeba při přípravě dodržovat, abychom z čaje získali maximum.

Další lekce pak byli více o praxi, sami jsme si čaj připravovali, někdy i do vlastního nádobí, ochutnávali jsme a dozvídali se, proč a jak se který čaj připravuje. A že je těch druhů přípravy opravdu hodně. Stejně tak, jako je mnoho druhů čaje.

Mě osobně nejvíc chutnají puery (to jsou obzvlášť silné čaje), ale i zelené a oolongy (něco mezi černým a zeleným čajem). Naopak vůbec mi nechutnalo maté, ale jsou lidé, kteří na něj nedají dopustit.

Naučili jsme se také připravovat ledový čaj, skutečný ledový čaj, nikoliv tu ošizenou sladkou vodu, kterou pod tímto názvem prodávají v obchodech. Je to úplně jednoduché. Stačí připravit silný čaj, černý, zelený, je to jedno, a nemusí být ani špičkové kvality. Osladíme, můžeme přidat citrón a vychladíme. V čajovně na to mají takový trik: mají v lednici led, horký hodně silný čaj nalijí na něj, protřepou v šekru a díky tomu vám mohou během několika minut nabídnout čerstvě připravený ledový čaj.

Další způsob, jak připravit ledový čaj, je louhovat v chladné vodě několik hodin, klidně i přes noc. Stačí večer nasypat čaj do vody, dát do ledničky a ráno můžete pít.

Poslední večer byl těsně před vánoci a byl možná nejpříjemnější. Ochutnali jsme masalu, což je slazený indický čaj s kořením a mlékem a matchu, to je zelený práškový čaj, používaný pro japonském čajovém obřadu. Obojí bylo velmi dobré.

Jsem moc ráda, že jsem se takové akce mohla zúčastnit. I když čaj piju každodenně a často navštěvuju čajovny, stejně jsem toho hodně naučila a dozvěděla.

A koření

Navštívila jsem svoji kamarádku v jejím obchůdku s kořením a dalšími dobrotami. Kromě toho, že jsem si příjemně popovídali a popili dobrého vínka, které tam taky nabízí, jsem prozkoumala všechny regály a police, abych si něco koupila i domů. Rozhodně jsem měla z čeho vybírat. Nakonec jsem si vybrala několik druhů koření.

DÁTÁ ČAJ MASALA je indická směs koření do čaje, používá se tak, že se čaj s kořením nechá krátce povařit, pak se podává s mlékem a s cukrem nebo medem. Obsahuje kardamom, zázvor, skořici, hřebíček a pepř. Doporučuju ho dělat s indickým čajem ássam, který je silný a tak ho koření nepřebije. Mléko (případně smetana) se přidává proto, že čaj s kořením je dost ostrý a dráždivý. Má ale zahřívací účinky, takže je to ten pravý čaj do podzimních plískanic nebo zimních mrazů. Tento čaj připravují i v čajovnách pod názvem masala nebo yogi.

TANDOORI MASALA je indická směs hlavně k masu. Obsahuje mnoho druhů koření a používá se tak, že se směs koření vmíchá do bílého jogurtu, tím se maso namarinuje a pak se za občasného podlévání dusí nebo peče v troubě. Na konci už tam jogurt vůbec není patrný, ale zřejmě pomáhá tomu, aby bylo maso křehčí.

RATATOUILLE je směs koření původem s Francie, která se používá hlavně do zeleninových jídel, k bramborách a k těstovinám. Zatím jsem ho nevyzkoušela, ale kamarádka mi ho doporučila, že je velmi dobré. Ochutnala jsem ho samotné, je dobré, jen trochu ostré. Obsahuje – kromě soli – česnek, cibuli, bazalku, oregano, kmín, sladkou a pálivou papriku.

KOŘENÍ PATERA VŮNÍ pochází z Číny a Vietnamu, je určena na maso, i když obsahuje skořici a badyán, což je koření u nás obvykle spojované se sladkou kuchyní. Kromě toho je tam hřebíček, fenykl a sečuánský pepř. Zkusila jsem tuto směs použít při dušení kousků vepřového se žampióny a doma s tím byla velká spokojenost. Koření zbarvuje omáčku, takže byla o dost tmavší, než bez něj.

ÚSTŘICOVÁ OMÁČKA je ochucovací přípravek z Asie, těch ústřic tam není příliš velký obsah, ale chuťově je příjemná. Vyzkoušela jsem ji do zeleninové polévky a chutnalo mi to. Jen mladší syn z toho nebyl příliš nadšen, protože nemá rád ryby.

Týdenní plán večeří

Připravit každý den teplou večeři nebo oběd by byl daleko menší problém, kdyby člověk nemusel pokaždé přemýšlet nad tím, CO uvařit.
Jeden způsob, jak se tímto problémkem vyrovnat, je udělat si rámcový jídelníček a toho se držet. Pro každý den v týdnu si zvolíte nějaké téma, což omezí vaše rozhodování a paradoxně to pomůže rychleji vymyslet, co bude k večeři.
Jeden den může být bramborový, další zase třeba těstovinový, kuřecí, zeleninový, sladký, rybí, italský nebo smažený.
Když pro každý den/téma budete mít alespoň čtyři druhy jídla, tak máte jídelníček na celý měsíc a přitom jíte každý den něco jiného. Rozumné je si ta jídla napsat, proč by měl člověk vymýšlet stále totéž znova a znova?
Další nápad je sepsat si svoje oblíbená jídla na papír a ten dát na ledničku nebo zevnitř na dvířka od kuchyňské skříňky. Když nevíte, stačí se podívat na „tahák“ a něco si z něj vybrat. Jídla je také dobré nějak rozumně seřadit, nahoru dát ta zdravější a levnější, protože je pravděpodobné, že se na seznam budete dívat odshora a tak bez námahy upřednostníte to zdravé, případně levné.

Klub cestovatelů, etnická restaurace a čajovna v jednom

Při svém vyhledávání nových čajoven jsem měla jeden “restík”, věděla jsem o čajovně Karavana na nábřeží Vltavy jen kousek od Národního divadla, ale ještě jsem tam nebyla. Musela jsem to napravit. Nebyla jsem ovšem sama, měla jsem s sebou patnáctiměsíčního chlapečka , syna mojí kamarádky a taky jsme měli jen asi hodinu času, takže to moje zkoumání trochu omezovalo.

Chodit s malými dětmi do čajovny mi připadá jako dobrý nápad. Nekouří se tam a skoro vždycky je tam prostor na to, kde mohou lézt nebo se povalovat, což je pro mě daleko příjemnější, než způsobné sezení na židli. V této čajovně mají velké a vysoké dvoustupňové pódium, což bylo pro chlapečka výzvou a pořád lezl nahoru a dolu. Takže zatímco já odpočívala, on se docela nadřel J

Jen je potřeba dohlédnout, aby na sebe dítě čaj nezvrhlo. V tomto věku už dokáže pochopit, co znamená, když řeknu, že je to horké, navíc si čaj odkládám tak, aby na něj chlapec nedosáhl. Čaj mu nikdy nedávám, protože často bývá dost povzbudivý a pro tak malé dítě se podle mě rozhodně nehodí. Mohl by dostat leda tak ovocný čaj, ale ten zase nemám ráda já.

Čaj jsem si nevybírala z lístku, ale rovnou jsem se zeptala muže u baru, co mají nejčerstvějšího. U čajů – hlavně u těch kvalitních – je čerstvost dost důležitá. Navíc si myslím, že když tam ten člověk pracuje, tak nejlépe ví, co mají nejlepšího. Pak jsem si ještě vzala čajově-jídelní lístek, protože jsem chtěla něco malého k zakousnutí a samozřejmě něco, co bych mohla dát i svému malému společníkovi.

Výběr jídel mě dost překvapil. Jednak svou pestrostí, jednak docela roumnými cenami. Vybrala jsem si sladkou rýži s rozinkami a kardamomem, ale bohužel ji neměli připravenou. Takže jsem nakonec zvolila obyčejnou pitu – placku, se kterou byl chlapeček naprosto spokojen. Pita je vlastně orientální chleba, často se podává nějak ochucená nebo jako příloha k jídlu, ale pokud je samotná, můžete ji dát i malému dítěti bez obav z neznámých ingrediencí.

Odcházela jsem s pocitem, že se sem určitě ještě musím vrátit a to hlavně na jídlo. Láká mě hlavně jejich nabídka ochutnávky malých porcí několika jídel za 119 Kč. A také bych ráda navštívila nějakou přednášku nebo představení orientálních tanečnic.

Takže návštěvu v této čajovně určitě doporučuju.

Polévka proti zimě a nachlazení

Tuhle polévku vařím obvykle v zimě, protože zahřeje a také prý pomáhá proti nachlazení. Do osolené vody dám vařit kuřecí kostry nebo mraženou směs na polévku.

Přidám česnek a cibuli, obojí prý pomáhá proti nachlazení. Asi spíš za syrova, ale to by chuti polévky neprospělo.

Dál používám chilli a práškový zázvor. Je to ostré koření, takže přidávám po troškách a ochutnávám, aby polévka byla jen lehce pikantní.

Polévková zelenina (mrkev, celer, petržel) a sušený libeček jsou další nepovinné, ale velmi vhodné přísady.

Vařím na malém plameni cca hodinu.

Pro nemocného, kterého bolí v krku a špatně se mu polyká nebo nemá chuť k jídlu, nalijeme samotný vývar do hrnečku. Pro zdravé hladovce přidáme na konci vaření zavářku (krupicové knedlíčky, těstoviny, rýže) a můžeme přidat i trochu mražené zeleniny. Mojí oblíbenou přísadou je mořská řasa, taková ta tmavě zelená, co se z ní dělá suši. Nastříhám ji nůžkami na kousky, dám do talíře (jen do svého, ostatní členové rodiny to odmítají) a zaliju hotovou polévkou.

Výhoda této léčivé polévky je v tom, že ji můžou zdraví i nemocní, nemá nežádoucí vedlejší účinky jako mívají chemické léky, můžete ji dát i dětem a dá se používat i preventivně.

Pokus o vlastní kváskový chleba

O kváskovém chlebu jsem toho slyšela hodně a zvědavému experimentátorovi, jako jsem já, to nedalo a musela jsem ho zkusit. Když jsem četla o kvásku, o tom, jak se musí uchovávat při určité teplotě, pravidelně dokrmovat moukou, tak mi ten postup připadal docela komplikovaný, nicméně zkusila jsem to. První kvásek se povedl. Chleba z něj byl dobrý, jen možná o něco hutnější, než na jaký jsme zvyklí z obchodu. Druhý kvásek se mi zkazil. Pozná se to velmi snadno: zkažený kvásek smrdí po acetonu. Ani laik si nesplete nakyslou vůni správného kvásku se zápachem toho zkaženého. Tím moje první pokusy skončily.

Po čase jsem narazila na velmi jednoduchý recept, který nevyžadoval ani složitou technologii kolem kvásku, ani dlouhatánské hnětení těsta, na blogu rozinkyamandle.cz. Touha po vlastním chlebě se opět probudila a já smíchala mouku s vodou, přidala kousek chlebové kůrky a čekala, až to zkvasí. Za den a půl už jsem měla pocit, že to stačí, umíchala jsem těsto a nechala přes noc kynout. Ráno jsem z těsta vymodelovala něco jako šišku a pak jsem udělala asi největší chybu: strčila jsem to do trouby bez dalšího kynutí. Chleba se upekl, ale byl hutný a tuhý. Kůrka byla k neukrojení a k neukousnutí. Přitom chuťově byl chleba v pořádku. Navlhčila jsem šišku vodou a uložila v igeliťáku na topení, takže kůrka alespoň trochu změkla, takže to už šlo ukrojit. Vlastní chleba přece člověk nevyhodí!

Zkusím to znovu. Ale tentokrát potlačím netrpělivost a nechám ho pořádně vykynout. A když se mi povede obyčejný chleba, začnu experimentovat s různými přísadami. Lněná a slunečnicová semínka, česnek, cibule, slanina, těch možností bude určitě hodně. Určitě by to šlo taky nasladko s rozinkami, mandlemi, medem nebo sušeným ovocem.

 

Ženšenové experimentování

Že je  ženšen prospěšný pro lidské tělo, to je všeobecně známé. Využívají toho i firmy, které vyrábějí různé léčivé čaje a jiné zdraví posilující prostředky, takže ho do svých produktů přidávají. Má to jen jeden malinký háček: jak je kvalitní a kolik ho v tom produktu je.

K tomuto zamyšlení mě přivedl web adaptogeny.cz. Autorem webu je vystudovaný biolog a největší pozornost věnuje právě ženšenu. Obzvlášť mě zaujalo to, že je schopen uznat a připustit vlastní chybu nebo neznalost, což je pro mě předpokladem, že za tím, co tvrdí, si skutečně stojí.

Sehnala jsem si ženšen, šestiletý, byl dost drahý, v balení za 500 Kč bylo asi 25 plátků sušeného ženšenového kořene.  Doporučené použití je povařit kořen ve vodě do změknutí, pak vodu vypít a kořen sníst. Vařím to dvacet minut, dávám jeden plátek (to je asi 2 gramy) na jednoho člověka. Pak odstavím z ohně a z odvaru udělám obyčejný černý čaj. Naliju do skleniček, do každé přidám ten plátek a takhle to vypijeme a sníme. Ten čaj by šel i osladit, ale my ho máme rádi hořký.

Bohužel jsem si pro testování vybrala špatnou dobu – volné dny mezi vánocemi a silvestrem, kdy člověk vypadne ze svého obvyklého rytmu a navíc jsem byla nachlazená, takže bylo těžké porovnávat svůj fyzický stav s běžným každodenním provozem. Ale s ženšenem pokračujeme dál a cítím, že určitý efekt to má. Samozřejmě se z vás po vypití jednoho šálku nestane superman a pokud čekáte tak rychlé a výrazně povzbudivé účinky, jako třeba u kávy, budete zklamaní. Účinek ženšenu je povlovnější, zato trvalejší. 

Další možnost je naložit ženšen do vodky. I to jsem vyzkoušeli. Do litrové lahve vodky jsem nalámala pět plátků ženšenu a nechala stát při pokojové teplotě. Vodka se začala barvit do hněda, po několika dnech barvou připomínala čaj nebo rum. Bohužel jsem neochutnala, protože to byl dárek pro tatínka. Ten si ty účinky natolik pochvaloval, že jsem se rozhodla naložit si jednu lahev i pro sebe. Nejsem sice nějaký velký milovník vodky a jiných silných alkoholů, ale tohle chci vyzkoušet. S džusem to snad zvládnu vypít. Zajímá mě, jestli v alkoholu má ten ženšen silnější účinek, než ve vodě.