Adventní trhy

Se začátkem prosince a adventu se roztrhl pytel s různými adventními akcemi. I u nás v Kadani je tradiční akcí rozsvěcení vánočního stromku spolu s adventními trhy. Mám takové akce ráda, takže jsem se těšila. Obvykle tam chodím se sestrou, přítel tentokrát měl nějakou pracvoní záležitost a moji synové jsou dospělí a už mají svoje vlastní plány.

Kadaňské adventní trhy se konají na Mírovém náměstí, začínají od deseti hodin dopoledne a trvají až do páté hodiny odpoledne, kdy začíná slavnostní rozsvěcení vánočního stromečku.

Stánky jsou z velké části s jídlem a pitím, většinou známé věci – langoše, medovina, klobásy, koření, perník, sýry. Nakonec to odpovídá člověčímu naturelu – pokud jde o jídlo, býváme docela konzervativní. Sem tam vyzkoušíme něco nového, ale je to výjimečné a častěji sáhneme po něčem, co už známe. Vánoce jsou spíš o tradicích a zvycích než o tom vymýšlet stále něco nového.

Mojí oblíbenou zastávkou je stánek dobročinného sdružení Egeria, které získává prostředky na bohulibé účely tak, že prodává doma vyrobené dobroty. Výtěžek pak putuje na podporu nějakého konkrétního člověka. Letos to byl 2,5 letý postižený chlapec, který potřebuje speciální kočárek a zádržný systém do auta. Dala jsem si jablečný štrůdl, který miluju, a nepečené vosí hnízdo.

Nepsaným pravidlem je, že si vždycky se sestrou dáme horkou medovinu. Snažím se najít stánek s Dolskou medovinou, protože ji znám a její chuť mi vyhovuje. Poté, co jsem párkrát ochutnala medovinu buď příliš nebo naopak málo sladkou, tak už raději neexperimentuju a sáhnu po tom, co znám.

Další pochoutkou, kterou jsem ochutnala poprvé, byly smažené bramborové spirálky. Brambory mám ráda a ty dokřupava opečené nejvíc, takže jsem si pochutnala i na těch spirálkách. Jen si říkám, že to asi musí být docela výnosné, protože za padesát korun dostanete sice na pohled slušnou hromadu brambor, ale ve skutečnosti jich zas tolik není. Pořizovací cena brambor není až tak vysoká. Něco stojí samozřejmě i olej (a toho bylo na spirálkách dost) a zařízení stánku, ale i tak mi to připadá jako ekonomicky zajímavá záležitost. Ne snad, že bych se do toho chtěla sama pustit. Přece jen stát celý den u stánku, bez ohledu na počasí (dneska zrovna mrzlo, v létě zase může být příšerné vedro), to není to, po čem toužím.

Z nejedlých věcí tu byly hodně zastoupeny vánoční dekorace – jmelí a adventní věnce. A pak samozřejmě věci, které se hodí jako vánoční dárky: keramika, hračky, šperky.

Příjemné bylo „vytápění“ – poblíž pódia stály železné koše s živým ohněm, u kterých se člověk mohl ohřát. S potěšením jsme toho využili, ale doma jsem pak zjistila, že z toho stání v teplém kouři voním jako uzená klobása.  No, myslím, že tahle vůně mému chlapovi určitě vadit nebude.

Kromě stánků bylo na náměstí ještě pódium, kde celý den probíhají vystoupení. Viděla jsem jen to první, vystoupení dětí z umělecké školy. Jisté nedokonalosti bych dětem odpustila, nakonec teprve se učí a veřejné vystupování k tomu patří. Jen mi trochu vadilo, že zpívali koledy a vánoční písně, které ale k období adventu podle mě nepatří. I když nejsem věřící, tak mi ale přijde nelogické oslavovat narození Ježíška, když to bude až 24. prosince. Slavili byste narození dítěte měsíc předtím, než skutečně přijde na svět? Asi je to dáno hodně tím, že světská necírkevní tradice adventu prakticky neexistuje. Pokud ovšem nepovažujete za tradici uklízení, nakupování a pečení. 

Vyvrcholením celé slavnosti je večerní rozsvícení vánočního stromu, který pak každou celou hodinu až do vánoc hraje jednu melodii. V tédobě je na náměstí nejvíc lidí za celý den, ve stáncích se pořád vesele prodává (rozumní stánkaři totiž mají osvětlení), zvlášť medovina a svařené víno se v tom studeném počasí musely prodávat skvěle.