Jak na alkohol

Jako na to, abychom zvládli větší dávku alkoholu

V první řadě bychom měli znát svoje meze a s alkoholem to nepřehnat. To se vždycky nepovede, protože po dvou třech skleničkách už jsme mnohem lehkomyslnější a snáz se necháme zlákat k dalšímu pití.

Co můžeme udělat předem, aby ta následná kocovina byla o malinko lehčí?

Existují léky proti kocovině, pokud předpokládáte větší konzumaci alkoholu, je dobré se po nich předem poptat v lékárně. Dokonce i když vy sami toho moc nevypijete, možná váš partner nebo kamarád je druhý den uvítá.

Dobře se najíst. Mastná jídla, slanina, maso, to je dobrý základ. Jíst je dobré i mezi pitím.

Vitamíny a minerály, i v tabletách.

Být odpočinutý a dobře se vyspat, klidně třeba i těsně před mejdanem.

Co při samotném flámu?

Střídat alkoholické nápoje s nealkoholickými. Případně ředit. Místo vína vinný střik, becherovku radši s tonikem než samotnou apod. Jeden z problémů, který alkohol způsobuje, je dehydratace, takže pitím nealko nápojů řešíme i toto.

Nemíchat různé druhy alkoholu. Když piju víno, tak se ho držet a nemíchat ho s pivem nebo tvrdým alkoholem.

Pít pomalu. Neházet do sebe jednu skleničku za druhou. Čím rychleji pijeme, tím víc toho vypijeme a tím hůř nám pak bude. K tomu pomáhá, když něco děláte, třeba tanec, díky tomu vypijete méně.

Skleničku s pitím si dejte trochu dál od ruky, aby nebylo tak jednoduché a automatické po ní sáhnout. Pomůže vám to vypít méně.

Omezit cukr, zhoršuje účinky alkoholu (ale pomůže třeba ráno, po flámu).

Čím míň cigaret, tím lépe.

Co udělat po flámu ještě před usnutím?

Vypít hodně vody, může být i něco sladkého nebo multivitamín, i to tělu pomůže.

Co ráno?

Sprcha, studený obklad, procházka na čerstvém vzduchu, nejlépe ale funguje prostě se z toho vyspat.

Možná nějaký lék, ale měl by to být jen lék přímo na kocovinu. Účinky brufenu, acylpyrinu apod. se můžou nežádoucím způsobem sčítat s účinky alkoholu.

Česnečka.

Zázvorový čaj.

Něco sladkého, třeba med do čaje.

Studená kokakola, možná po lžičkách, pokud se vám obrací žaludek.

Když se vám chce zvracet, tak i to může pomoci.

A co nedělat?

Žádný aspirin ani brufen. Spojení s alkoholem je škodlivé.

Žádná káva ani silný čaj. Odvodňuje, takže zase odebírají tekutiny.

Žádný další alkohol.

Nechat své dítě bez mikulášské nadílky? To přece nejde. Jenže když dostane nadílku od babiček, tetiček, na besídce ve škole, tak už je těch sladkostí docela dost. Co s tím? Zkuste je nahradit něčím zdravějším tak, aby mikulášský balíček vypadl dostatečně velký, ale nebyl plný sladkostí. Co tam tedy dát, aby děti nebyly zklamané a abychom je zbytečně nepřecpávali sladkostmi?

Ovoce – mandarinky, jablíčko, banán, ořechy, je to zdravé a nestojí to tolik.

Rozinky nebo sušené ovoce. A takové věci jako jsou kakaové boby nebo sušená kustovnice jsou vyloženě zdravé věci. Jen se obtížněji schánějí, ale na internetu se koupit dají.

Oříšky. Ty bych ale nedávala dětem do čtyřech nebo pěti let, špatně se jim koušou, protože ještě nemají dobře vyvinuté stoličky. A zkuste rozkousat oříšky jen předními zuby.

Pitíčko v krabičce. Spíš dražší,  protože platí, že v tom levném moc kvality nenajdete.

Když čokoládu, tak kvalitní. Figurka Mikuláše nebo čerta zabalená v lesklém papíře vypadá efektně, ale ta čokoláda nejspíš nebude příliš kvalitní a vyjde to i dráž, než tabulková čokoláda. Můj synovec na to měl zajímavou rozlišovací pomůcku: když měla figurka vytvarovaný obličej, tak byla dobrá, když ne, tak nebyla dobrá. A samozřejmě i na zadní straně obalu najdeme informace o složení a obsahu kakaa.

Perníčky. Zvlášť když budou pěkně nazdobené.

Drobná hračka – autíčko, plyšák, notýsek s tužkou – i to může být v mikulášském balíčku.

Adventní trhy

Se začátkem prosince a adventu se roztrhl pytel s různými adventními akcemi. I u nás v Kadani je tradiční akcí rozsvěcení vánočního stromku spolu s adventními trhy. Mám takové akce ráda, takže jsem se těšila. Obvykle tam chodím se sestrou, přítel tentokrát měl nějakou pracvoní záležitost a moji synové jsou dospělí a už mají svoje vlastní plány.

Kadaňské adventní trhy se konají na Mírovém náměstí, začínají od deseti hodin dopoledne a trvají až do páté hodiny odpoledne, kdy začíná slavnostní rozsvěcení vánočního stromečku.

Stánky jsou z velké části s jídlem a pitím, většinou známé věci – langoše, medovina, klobásy, koření, perník, sýry. Nakonec to odpovídá člověčímu naturelu – pokud jde o jídlo, býváme docela konzervativní. Sem tam vyzkoušíme něco nového, ale je to výjimečné a častěji sáhneme po něčem, co už známe. Vánoce jsou spíš o tradicích a zvycích než o tom vymýšlet stále něco nového.

Mojí oblíbenou zastávkou je stánek dobročinného sdružení Egeria, které získává prostředky na bohulibé účely tak, že prodává doma vyrobené dobroty. Výtěžek pak putuje na podporu nějakého konkrétního člověka. Letos to byl 2,5 letý postižený chlapec, který potřebuje speciální kočárek a zádržný systém do auta. Dala jsem si jablečný štrůdl, který miluju, a nepečené vosí hnízdo.

Nepsaným pravidlem je, že si vždycky se sestrou dáme horkou medovinu. Snažím se najít stánek s Dolskou medovinou, protože ji znám a její chuť mi vyhovuje. Poté, co jsem párkrát ochutnala medovinu buď příliš nebo naopak málo sladkou, tak už raději neexperimentuju a sáhnu po tom, co znám.

Další pochoutkou, kterou jsem ochutnala poprvé, byly smažené bramborové spirálky. Brambory mám ráda a ty dokřupava opečené nejvíc, takže jsem si pochutnala i na těch spirálkách. Jen si říkám, že to asi musí být docela výnosné, protože za padesát korun dostanete sice na pohled slušnou hromadu brambor, ale ve skutečnosti jich zas tolik není. Pořizovací cena brambor není až tak vysoká. Něco stojí samozřejmě i olej (a toho bylo na spirálkách dost) a zařízení stánku, ale i tak mi to připadá jako ekonomicky zajímavá záležitost. Ne snad, že bych se do toho chtěla sama pustit. Přece jen stát celý den u stánku, bez ohledu na počasí (dneska zrovna mrzlo, v létě zase může být příšerné vedro), to není to, po čem toužím.

Z nejedlých věcí tu byly hodně zastoupeny vánoční dekorace – jmelí a adventní věnce. A pak samozřejmě věci, které se hodí jako vánoční dárky: keramika, hračky, šperky.

Příjemné bylo „vytápění“ – poblíž pódia stály železné koše s živým ohněm, u kterých se člověk mohl ohřát. S potěšením jsme toho využili, ale doma jsem pak zjistila, že z toho stání v teplém kouři voním jako uzená klobása.  No, myslím, že tahle vůně mému chlapovi určitě vadit nebude.

Kromě stánků bylo na náměstí ještě pódium, kde celý den probíhají vystoupení. Viděla jsem jen to první, vystoupení dětí z umělecké školy. Jisté nedokonalosti bych dětem odpustila, nakonec teprve se učí a veřejné vystupování k tomu patří. Jen mi trochu vadilo, že zpívali koledy a vánoční písně, které ale k období adventu podle mě nepatří. I když nejsem věřící, tak mi ale přijde nelogické oslavovat narození Ježíška, když to bude až 24. prosince. Slavili byste narození dítěte měsíc předtím, než skutečně přijde na svět? Asi je to dáno hodně tím, že světská necírkevní tradice adventu prakticky neexistuje. Pokud ovšem nepovažujete za tradici uklízení, nakupování a pečení. 

Vyvrcholením celé slavnosti je večerní rozsvícení vánočního stromu, který pak každou celou hodinu až do vánoc hraje jednu melodii. V tédobě je na náměstí nejvíc lidí za celý den, ve stáncích se pořád vesele prodává (rozumní stánkaři totiž mají osvětlení), zvlášť medovina a svařené víno se v tom studeném počasí musely prodávat skvěle.

 

Zahrádka na balkóně - vyhodnocení experimentu

Na jaře jsem se rozhodla, že proměním náš balkón v užitkovou zahrádku a vyzkouším si, co a jak se tam dá vypěstovat. Teď už je podzim a je na čase tento experiment vyhodnotit.


Balkón se otevírá na jih, takže je tam dost teplo, taky to vyžaduje hodně zalévání. Když jsem se rozhodovala, co budu pěstovat, neřídila jsem se ani tak tím, co jednotlivé druhy vyžadují, jako spíš vlastní chutí.

Rozhodně jsem chtěla mít rajčata. Ale ne ty malinkaté keříky, které se prodávají pod názvem balkónová rajčata. I když je na balkóně člověk limitován místem, stejně se tam to zahradní rajče v pohodě vejde. Jenom chce mít dost velkou nádobu. Obzvlášť mi chutnají takové ty malé žluté hruštičky, takže ty jsem také chtěla.

Celkově mi tam vyrostlo 47 rajčátek, některá docela malá, ale zato byla chuťově výborná. Asi to chtělo víc hnojit, přece jen v květináčích té výživy moc není.

Papriky, ty mám ráda, takže i ty jsem si pořídila. Měla jsem pálivé kozí rohy, feferonky – sama je sice moc nemusím, ale má je rád můj syn. A také tři keříky nepálivých, ale asi by potřebovaly větší květináč.

Úroda byla 17 pálivých paprik a kozích rohů a 12 paprik nepálivých. Myslím, že platí totéž, co o rajčatech – víc hnojit. I když nejsem zastáncem umělých hnojiv, nějakou výživu by to asi chtělo.

Okolo paprik a rajčat jsem napíchala zbytek sadbových cibulek. Prý chrání před plísněmi a co taky s nimi, když už jsme je na zahrádce vysázené měli. Vyrostlo mi šest malých cibulek. Jo a plíseň jsem neměla, i když jsem nepoužila žádný postřik. To ale nemusí být díky cibulkám, to může být i tím, že nejbližší zahrádka s rajčaty bude pár set metrů od našeho paneláku a na takovou vzdálenost se ty nemoce taky hůř šíří.
Bylinky jsem taky měla, ale využila jsem z nich nejvíc jen majoránku. Čertsvá majoránka je mnohem voňavější, než ta sušená, takže jsem ji používala dost často. Takže té chci mít příští rok víc rostlin. Rozmarýn, tymián nebo saturejka jsou bylinky, které používám jen výjimečně, ale zase krásně voní, takže bylinky asi budu mít znova.
V obchodě jsem viděla houbovou zahrádku – substrát pro pěstování žampiónů. Pro náš teplý balkón se moc nehodí, ale stejně jsem se nechala zlákat. Tak trochu jsem ignorovala návod k použití, který byl na obalu. Prostě jsem tu kostku země posadila do starého pekáče, aby mi voda netekla po celém balkóně, rozřízla igelit a začala vlhčit. Aby mi substrát nevysychal, tak jsem ho překryla volným igelitových „stanem“. Za týden začaly růst houby. Sklidili jsme 44 žampionů, některé byly docela velké. Chuťově se mi zdály lepší, než ty kupované. Zahrádka stála něco kolem 160 Kč, takže finančně to byla spíš ztráta. Možná, že kdybych se držela toho návodu, tak bych vypěstovala víc. Ale i tak to stálo za tu radost, kterou jsem z každé té houby měla. Odplozený substrát se pak dá použít jako velmi výživná zemina pro pokojové nebo balkonové rostliny.
Neúspěchem skončil pokus o pěstování hrášku a fazolí. Fazole se ani nepokusily vykvést a na hrášku se urodilo několik málo lusků.
Můj experiment s pěstováním na balkóně považuju za úspěšný. Sice jsem nedosáhla nějakých obrovských výnosů, ale vyzkoušela jsem si, že to jde a že mi to dělá radost.

Ochutnávka puerů v čajovně Kašmír v Kadani

Puer je speciální druh čaje, který se lisuje do bloků nebo plochých disků a na rozdíl od obvyklých čajů se u neoceňuje čerstvost, ale stáří. Čím starší, tím lepší chuť a je také možné připravit více nálevů.

Puer může být ze zeleného i černého čaje, zelený je tradiční, černý je záležitostí posledních cca 50 let.

Chuť bývá intenzivní a výrazná, zvlášť u toho černého je zemitá (od slova země, hlína) a nemusí vyhovovat každému.

Tento čaj má povzbudivé účinky. Na mě osobně působí stejně nebo i více než káva. Dokonce jsem slyšela, že pomáhá při hubnutí. Nevím, kolik je na tom pravdy, ale pokud jakýkoliv slazený nápoj nahradíte neslazeným puerem, mohlo by to fungovat.

Ochutnávku pro nás připravil člověk, který dováží čaje z Číny i dalších asijských zemí. Bohužel si už nepamatuju jeho jméno.

Nejdřív nám připravil osm druhů zelených puerů stejným způsobem, který se používá při degustaci čajů. Čaj se zalije vodou v malé nádobce a pak se slévá do misky. Poklička se otočí a na ni se nasypou použité čajové lístky, aby bylo možné posoudit jejich vůni a vzhled. I jako laici jsme poznali, jak velký rozdíl mezi čaji může být.

Stejným způsobem jsme ochutnali osm druhů černého pueru. Další dva druhy už byly připravovány do konviček, protože ty daleko lépe umožní uchovat a vychutnat chuť a vůni čaje.

Nakonec jsme ochutnali ještě zajímavou specialitu: kukichu s matchou. Kukicha je čaj z řapíků (nikoliv z listů) a matcha je práškový čaj, který se používá při japonském čajovém obřadu. Směs byla velmi zajímavá, při prvních nálevech převažovala chuť a jasně zelená barva matchy, pak začala převažovat kukicha. Velmi zajímavý čaj.

Ke kvalitnímu čaji patří i kvalitní nádobí, měli jsme možnost obdivovat krásné čínské konvičky. Nejvíc mě zaujala hnědá leštěná konvička, která uvnitř krásně voněla hlínou a s vůní zemitého puerhu se to tak krásně spojovalo. Je leštěná, nikoliv glazovaná a doporučuje se do ní dělat stále jen jeden druh čaje, protože ten pronikne do pórů v keramice. V Číně jsou prý velmi ceněné konvičky, ze kterých se roky či desítky let pil stále stejný druh čaje a konvička je jím „nasáklá“.

Originální článek o vánocích?

Originální článek o vánocích?Na všech blozích se teď objevují články o adventu, vánocích, pečení, úklidu a nakupování dárků. Až z toho mám divný pocit, že jsem pozadu, když netvořím podobné články. Jenže o čem psát? Nabídnout stopadesátý recept na linecké? Psát o vánočních tradicích, které jsou tak známé? Nápady na vánoční dárky? To už spíš. Jenže já bych spíš sama nějaké tipy uvítala. Obdivuju ženy, které mají už dva nebo tři týdny před vánoci nakoupeno a zabaleno. Vánoce mají své kouzlo mimo jiné proto, že jsou stále stejné. Že se na nich mění jen málo. je to tradice a zvyk, který nás pojí s minulostí. Alespoň u nás to tak je. Používáme desítky le staré ozdoby, které jsme mívali na stromečku ještě jako děti (a některé pamatují ještě mojí babičku nebo prababičku). Porcelán a příbory jsou po partnerově babičce, taky už jsou hodně staré, i když stále v bezvadném stavu. Vytahujeme je jen na vánoce, takže je to opravdu výjimečné, ale pokaždé se nám uleví, když porcelán bezpečně uložíme zpátky bez toho, aby se něco rozbilo. Další tradicí, kterou bych jen nerada měnila, jsou vánoční a předvánoční návštěvy. Moje nejbližší rodina bydlí v jednom městě, takže se vídáme často, přesto je to o svátcích jiné. Také pohodovější.Napadá mě jeden vánoční zvyk, bez kterého bych se klidně obešla a to je vánoční úklid. Nikdy mě to zvlášť nebavilo, navíc v zimě, když člověk přijde z práce a venku už je šero, tak se tím spíš do ničeho nechce. Naštěstí můj partner netrvá na přehnaném úklidu, to bych totiž mohla začít uklízet i jeho věci a to by ho určitě nenadchlo. Takže úklid ano, ale nic přehnaného. Ani se zdobením to nepřeháníme. Když byly děti malé, vyráběli jsme ozdoby a zdobili, ale dnes už tolik ne. tím spíš, že jsou to kluci a ti si na dekorace zrovna moc nepotrpí.Jídlo! To je to pravé, co u nás tvoří vánoční atmosféru. Jak jinak, mám doma tři velké chlapy. Tak jak úklid mě nijak zvlášť nebaví, tak vaření naopak. Vaření je pro mě příjemná činnost s bezva výsledkem. Ráda vymýšlím i nové věci, i když na ty vánoce se držím osvědčené klasiky. Kapr, salát, rybí polévka, k obědu černý kuba. Těším se i na ty volné dny potom. Budeme doma, nebudeme nikam spěchat a užijeme si jeden druhého. V posledních měsících si vážím toho, když jsou moje děti s námi, protože už jsou dospělé, jeden studuje v Praze, druhý dojíždí do práce a těch dnů, kdy se všichni sejdeme u večeře, těch už je dost málo. Občas vidím třeba na internetu pokusy o to, jak dodat vánocům originální a moderní šmrnc. Třeba umělý vánoční stromeček růžový (místo zelené). Nebo losos místo kapra. Proč ne, když se to někomu líbí. Naše rodina je o vánocích spíš konzervativní, i když se jinak považujeme za moderní lidi.

Ochutnávka puerů v čajovně Kašmír v Kadani

Puer je speciální druh čaje, který se lisuje do bloků nebo plochých disků a na rozdíl od obvyklých čajů se u neoceňuje čerstvost, ale stáří. Čím starší, tím lepší chuť a je také možné připravit více nálevů.

Puer může být ze zeleného i černého čaje, zelený je tradiční, černý je záležitostí posledních cca 50 let.

Chuť bývá intenzivní a výrazná, zvlášť u toho černého je zemitá (od slova země, hlína) a nemusí vyhovovat každému.

Tento čaj má povzbudivé účinky. Na mě osobně působí stejně nebo i více než káva. Dokonce jsem slyšela, že pomáhá při hubnutí. Nevím, kolik je na tom pravdy, ale pokud jakýkoliv slazený nápoj nahradíte neslazeným puerem, mohlo by to fungovat.

Ochutnávku pro nás připravil člověk, který dováží čaje z Číny i dalších asijských zemí. Bohužel si už nepamatuju jeho jméno.

Nejdřív nám připravil osm druhů zelených puerů stejným způsobem, který se používá při degustaci čajů. Čaj se zalije vodou v malé nádobce a pak se slévá do misky. Poklička se otočí a na ni se nasypou použité čajové lístky, aby bylo možné posoudit jejich vůni a vzhled. I jako laici jsme poznali, jak velký rozdíl mezi čaji může být.

Stejným způsobem jsme ochutnali osm druhů černého pueru. Další dva druhy už byly připravovány do konviček, protože ty daleko lépe umožní uchovat a vychutnat chuť a vůni čaje.

Nakonec jsme ochutnali ještě zajímavou specialitu: kukichu s matchou. Kukicha je čaj z řapíků (nikoliv z listů) a matcha je práškový čaj, který se používá při japonském čajovém obřadu. Směs byla velmi zajímavá, při prvních nálevech převažovala chuť a jasně zelená barva matchy, pak začala převažovat kukicha. Velmi zajímavý čaj.

Ke kvalitnímu čaji patří i kvalitní nádobí, měli jsme možnost obdivovat krásné čínské konvičky. Nejvíc mě zaujala hnědá leštěná konvička, která uvnitř krásně voněla hlínou a s vůní zemitého puerhu se to tak krásně spojovalo.