Tesco prodává semínka

Při nákupu v Tescu v Novém Smíchově jsem s překvapením zjistila, že už prodávají semínka. Začátkem ledna. Nakonec to není až tak brzo. První semínka jdou do země už v únoru a my zahradníci jsme dost nedočkaví. Ani já jsem neodolala a čtyři pytlíčky jsem koupila.

Směs aksamitníků neboli afrikánů, kromě toho, že jsou hezké, tak jsou prý dobré i pro půdu. Cukrový hrášek, z toho se jedí celé lusky. Zatím jsem ho nepěstovala, ale má poměrně krátkou vegetační dobu, 60-65 dní, takže když je vyseju do nějaké nádoby, mohla bych se na na balkóně dočkat poměrně brzké sklizně. Roketa by se možná dala vypěstovat i v zimě na okně, možná jen bude světlá a vytažená. Červená ředkev, tu jsem taky ještě nepěstovala.

Ve skutečnosti mám semínek už spoustu, nedávno jsem je počítala a zjistila jsem, že mám asi tak 150 různých druhů semínek. Docela pěkná sbírka. Většinou koupené v obchodech, něco málo z internetu a něco také z vlastního sběru. Tím ale určitě nekončím. Pořád se pídím po neobvyklých semíncích a hledám i neobvyklé zdroje, protože většina toho, co se dá koupit v obchodech, jsou odrůdy stále stejně od několika málo dodavatelů.

Co lze ještě zasít v srpnu a začátkem září

Srpen a září je sice spíš dobou sklizně, dozrávají rajčata, okurky, sklízíme mrkev nebo cibuli, ale co pak s těmi prázdnými záhony? Existují rostliny, které mají natolik krátkou vegetační dobu, že se dají vysít ještě teď a do zimy je stihneme sklidit.

Níže uvedené rostliny můžete pěstovat i v nádobách, takže to můžete zkusit i tehdy, když nemáte nic víc než balkón nebo okenní parapet.

Salát – potřebuje cca 6-8 týdnů od výsevu do sklizně, ale nic nám nebrání začít ho trhat i když je ještě malý. Dobré je koupit směs různých salátů, vysít je nahusto a průběžně listy otrhávat.

Špenát – zvlášť pokud máte rádi syrový špenát, který se dá použít do salátu. Vyroste za jeden až dva měsíce, listy se otrhávají průběžně.

Ředkvička – pěstuje se kvůli červeným bulvičkám, ale jíst se dají i ty první děložní lístky. Jsou hladké, vypadají jako srdíčko. Ty další listy jsou tužší, nic moc k jídlu. Kdyby vám náhodou ředkvička vykvetla a vytvořila plody, zkuste ochutnat i ty. Vypadají jako legrační špičaté lusky a v zeleném stavu jsou chuťově podobné ředkvičkám, jen mi připadají trochu jemnější.

Šrucha zelná portulák – málo známá jednoletka, konzumovat můžete celé rostlinky už 2-3 týdny po výsevu. Stonky i lístky jsou dužnaté, chutí mi připomínají salát. Nehodí se k vaření, je lepší jíst ji syrovou.

Polníček – tvoří malé přízemní růžice, také se jí syrový.

Rukola – sklízí se otrháváním lístků. Nemusíte čekat, až dozraje. Jakmile vytvoří listy, dá se jíst.

Mibuna, mizuna – listová zelenina peprnější chuti, pochází z Asie a její semínka se dají koupit i u nás. Trhají se jednotlivé listy.

 

Pfaf.org – encyklopedie jedlých plevelů

Kdo mě zná, ví, že ochutnám kde co, včetně rostlin, které rostou kolem a označujeme je spíš jako plevel. Jenže ten plevel je často jedlý, obsahuje stejně nebo ještě víc výživných látek, vitaminů, minerálů, enzymů atd, jako zelenina, kterou pracně pěstujeme na záhonech. Navíc je zadarmo a obvykle roste bez přídavku umělých hnojiv a jiných chemikálií.

Těch jedlých druhů je velká spousta, problém je v tom, že je neznáme a taky je neumíme použít. Jedna z nejlepších stránek, věnovaná jedlým rostlinám, je pfaf.org. Bohužel je v angličtině, ale pokud umíte aspoň trochu anglicky, tak si tam potřebné informace najdete.

Nejlepší je začít od rostlin, které rostou ve vašem okolí a které znáte. Tedy znáte český název, to vám na anglických stránkách bude na nic. Ale pomůže vám latinský název a ten najdete třeba pomocí wikipedie. Wikipedie je internetová encyklopedie, kde najdete úplně všechno, i ty plevely. A taky jejich mezinárodně používané latinské názvy. Podle nich už tu svou rostlinku na pfaf.org najdete.

Otevře se vám stránka s textem a obrázky. Na úvod je tabulka, ve které mimo jiné najdete symbol jablka a srdíčka. Jablko znamená, jak moc může mít ta rostlina potenciální hospodářský význam, srdíčko je o vlivu na zdraví. Jablek a srdíček může být od jedné do pěti, čím více symbolů, tím lépe, i když je třeba to brát trochu s rezervou, to hodnocení je do jisté míry subjektivní.

Další informace jsou v textu, dočtete se tam třeba to, jaké části rostliny se používají, jestli za syrova nebo po tepelné úpravě, jaké jsou zdravotní účinky, jak se dá rostlina pěstovat.

Nejdůležitější jsou pro mě informace o tom, jestli lze vařit nebo ne a jak se dá případně upravit, tyto informace jsou pod nadpisem Edibel Uses. Edible parts říká, které části rostliny jsou jedlé (leaves – listy atd.). Dál bývá v textu slovo raw – syrový nebo cooked – tepelně upravený.

Jako příklad jsem zvolila česnáček. Je to vyšší bylina s drobnými bílými květy, v našich klimatických podmínkách roste docela hojně. Je jedlý a dokonce prý i léčivý. Jeho listy po rozemnutí voní po česneku, aroma se prý ale ztrácí při tepelné úpravě.

Co jsem se o česnáčku dozvěděla z pfaf.org?

Je jedlý, bez známých rizik. Používá se syrový i vařený a má spoustu léčivých účinků, aspoň tak soudím z té spousty anglických lékařských termínů, kterými ho na pfaf.org popisují. Dá se prý i sušit, to jsem ještě nezkoušela. Jeho výhoda je v tom, že lístky se objevují brzo na jaře, kdy ještě jiná zelenina na zahrádce neroste. Pěstování je strašně jednoduché, prostě se semena zasijí tam, kde ho chceme mít, nejlépe prý na jaře nebo na podzim. Další rok se může klidně i sám vysemenit.

Novinkou pro mě bylo, že ho v angličtině označují jako garlic mustard, což znamená česneková hořčice.

 

 

Další zajímavé weby (české), kde se dají najít informace o jedlých plevelech:

http://www.paukertova.cz/search.php?rsvelikost=sab&rstext=all-phpRS-all&rstema=30&stromhlmenu=7 – sjeďte trochu níž na stránku, abyste se dostali ke článkům o jedlých rostlinách

http://www.paukertova.cz/search.php?rsvelikost=sab&rstext=all-phpRS-all&rstema=36&stromhlmenu=7 – ze stejného webu, ale tentokrát je to o rostlinách jinak užitečných, k barvení, praní a podobně.

http://rostliny.naturfoto.cz/jedle-rostliny.html - seznam jedlých rostlin i s fotkami

http://www.novazem.info/jedle-rostliny-podrobny-prehled/ - hodně podrobný přehled jedlých rostlin, které se u nás dají v přírodě najít

http://planerostliny.com/ - autor už tam sice nic nedává, nicméně pořád je tam spousta zajímavých článků a hlavně zkušeností, rozhodně to stojí za návštěvu

http://fenix.savana.cz/doku.php/seznam_druhu - seznam několika desítek rostlin i se způsoby využití a s recepty

http://www.utrochslnc.sk/category/jedle-liecive-bylinky/jedle-bylinky - slovenská stránka

http://www.ze-me.org/index.php/sobestacnost/284-sobestacnost-brezen-1 - popis toho, jaké výživné látky a kolik můžeme v „plevelech" najít

http://diskuse.nachvojnici.cz/viewforum.php?f=30 – diskuze o planých rostlinách

 

Začíná sezóna barevných talířů

Nevím, jak u vás doma, ale u nás je s jarem jídlo na talíři pestřejší a barevnější. S tím, jak se objevuje jarní zelenina, jí dávám do jídla víc a lépe to vypadá. Do guláše nebo pečeného vepřového se sice těžko propašuje nějaká zelenina navíc, ale vedle toho je spousta jídel, kde to problém není.
Oblíbené jsou u nás těstoviny, ale ne s kečupem. Dělám na ně různé směsi se žampióny, rajčaty, bylinkami a tam se zelenina dá uplatnit velmi snadno. Některé tvrdší druhy zeleniny raději nastrouhám na jemno. Málokdo miluje třeba mrkev na kostičky, jako bývá v mražených směsích. Ale když se nastrouhá, je to lepší. Rajčata, žampióny a papriky se snažím dělat jen krátce, vlastně je jen prohřát, aby se nerozblemcaly.
Často také udělám talíř s kousky různé syrové zeleniny (ředkvičky, kedlubna, okurka, paprika, rajče ...) a dám to při večeři na stůl. Moji chlapi už jsou na to zvyklí a přikusují si k normální večeři ještě i trochu toho zdravého. A když je to navíc úplně čerstvá zelenina ze zahrádky, to je teprve pochutnání.
Kdesi jsem četla, že by si člověk měl před jídlem dát zeleninový salát. Se salátem se mi moc patlat nechce, navíc ty různé zálivky bývají tučné, solené, kořeněné a překrývají chuť zeleniny. Takže u nás ji prostě přikusujeme k teplému jídlu.
Platí také, že příklady táhnou, takže by to mohlo zapůsobit i na děti, které jinak tu zeleninu moc nemusí, ale když jí budou jíst ostatní lidé u stolu, tak si třeba taky dají.

Anatomie polévky

Z čeho se skládá polévka?
Rozhodně tam musí být voda.
Pak určitě nějaká zelenina. I když je to masový vývar, se zeleninou je mnohem chutnější.
Zavářka – rýže, těstoviny, knedlíčky nebo jakákoliv jiná obilovina.
Maso – není nutné, ale máme ho rádi.
Něco na ochucení, určitě sůl, možná nějaké koření. Nejsem velkým příznivcem masoxu, maggi nebo jiných polévkových koření. Často obsahují glutaman, který není nijak prospěšný pro zdraví, naopak některým lidem může vadit a pro malé děti se už vůbec nehodí. Snažím se kupovat kořenící směsi bez glutamanu. Z bylinek je dobrý třeba libeček, ne nadarmo se mu říká maggi chudých.
Jednou jsem v asijské restauraci dostala polévku, která mi připomínala stavebnici. Zelenina a těstoviny byly rozloženy v misce a teprve pak na ně nalili vývar. Napadlo mě, že takhle by se dala připravit polévka rychle i tehdy, když potřebujeme jen jednu porci třeba do práce.
Potřebujeme zeleninu a nějakou zavářku, obojí můžeme mít v malých porcích v mrazáku. Mrazit se dají luštěniny, rýže nebo kroupy. Ráno vezmeme nějakou uzavírací nádobu a dáme do ní zeleninu, obiloviny, luštěniny, cokoliv, co máme v malých porcích v mrazničce. Přisypeme nějaké koření, které se nemusí vařit, to nejspíš seženeme někde v prodejně zdravé výživy. Uzavřeme a vezmeme s sebou. Během pár hodin se vám ty suroviny rozmrazí, pak stačí zalít vařící vodou z varné konvice a máte rychlou polévku podle své chuti a rozhodně je zdravější, než ty balíčkované instantní polévky, které se kupují v obchodech.

Polykultura aneb užitečný chaos na zahrádce

Polykultura znamená, že se na jedné ploše nepěstují rostliny jednoho druhu, ale míchají se různé druhy. Monokultury známe z polí –pole řepkové, pole slunečnic, pole brambor. Něco podobného si pak v menším měřítku děláme na zahrádkách. Má to svoje výhody i nevýhody. Výhoda je v tom, že to hezky vypadá, je to upravené, máme taky jednoduchý přehled o tom, co kde máme. Nevýhoda je zase ta, že je mezi rostlinami nekrytá půda, která se musí udržovat bez plevelů a hlavně když vám to napadnou škůdci, snadno se dostanou z jedné rostliny na druhou a můžou vám tu zeleninu pěkně zdecimovat.
Polykultura znamená víc druhů rostlin. Dost známé je to, že některé druhy mají rádi společnost jiných druhů, jiné dvojice rostlin se zase zrovna moc nemusí. Třeba cibule a mrkev se dají pěstovat společně, střídat jeden řádek cibule a jeden řádek mrkve.
Na internetu jsem viděla i zahradní polykulturu dovedenou skoro k dokonalosti: na jednom místě se pěstují třeba i desítky druhů a odrůd. Vznikne z toho chaos podobný tomu, jak to roste v přírodě a vy si z toho postupně vybíráte to, co už je dost velké nebo na co zrovna máte chuť. Musíte samozřejmě všechny ty rostliny znát. Úplně prý odpadá pletí, protože půda je zcela pokrytá jedlými rostlinami a plevel má málo šancí, když už se nějakému povede vyrůst, tak ho vytrhnete při sklízení zeleniny. Škůdci to mají o dost těžší, protože vyhledávat v té změti vůní právě tu svoji oblíbenou rostlinu není tak jednoduché, jako když jim je naservírujete do řádků obklopených holou zemí.
Rozhodla jsem se něco podobného vyzkoušet na zahrádce. Už jsem byla dost nervózní z toho, že na začátku dubna nemáme v zemi žádná semínka, tak jsem vzala ty různé pytlíčky se semeny salátu, špenátu, ředkvičky a dalších zelenin, smíchala jsem je dohromady a nasypala do záhonu. Bohužel jsem je ještě nemohla zalít, nemáme puštěnou vodu, ale snad porostou i tak. Moje ideální představa je, že se tím úplně zakryje plocha záhonu a my si vždycky utrhneme to, na co budeme mít chuť, prázdná místa se buď vyplní sazeničkami, nebo je zarostou ty rostliny, které jsou kolem.
Věnovala jsem tomu experimentu asi tak pět metrů čtverečních, uvidíme, co z toho bude. Napadá mě, že by tam měl být i vyšší výnos, když bude porostlá celá plocha.
Tento experiment začal  14. Dubna 2013, jsem zvědavá, jak bude můj záhon vypadat za měsíc nebo dva.

Co všechno se dá jíst

Zima se dost protáhla, pod sněhem nic neroste a tak byl problém připravit třeba tradiční velikonoční nádivku s kopřivami. Prostě ještě nebyly, pokud ano, tak byly tak mrňavé, že byste strávili hodiny tím, než byste jich našli dostatek.
Pro mě to až tak velký problém není, kopřivy nahrazuji špenátem. Není to úplně ono, ale jde to.
Kopřiva je vůbec neprávem zavrhovaná rostlina, i když se jí v posledních letech dostává jistého zadostiučinění. Používá se jako čistící čaj na pití nebo třeba i na vlasy. Sem tam se někdo odváží ji i jíst. Pálivost se dá snadno odstranit tím, že kopřivu spaříme. Pak s ní můžeme nakládat podobně jako se špenátem. Stejně tak ji můžeme nasbírat při jarních vycházkách a nandat do mrazáku, aby byla k dispozici. Možná by stálo za to vzít si na sběr laciné gumové rukavice z drogerie, abychom nebyli popálení od kopřiv.
Kromě kopřiv se dá těch jedlých planých rostlin najít mnohem víc.
Bršlice kozí noha je děsný plevel, ale teď zjara vyráží mladé výhonky s výraznou chutí, které je také možné přidat do polévky, nádivky, salátu nebo do pomazánky.
Pampelišky jsou hořké, ale s úspěchem jsem je dávala do vajíčkového salátu s pikantní hořčičnou zálivkou.
Malinké lísty sedmikrásek se dají použít podobně – zatepla i zastudena. Jednou jsem zkoušela dělat i sedmikráskový med podobně jako se dělá pampeliškový. Chuťově nebyl špatný, ale dal dost práce. Už jen nasbírat dostatek těch mrňavých sedmikráskových kvítků.
Všechny tyto rostliny jsme zvyklí považovat za plevel, ale možná by bylo lepší vidět v nich zdravou nehnojenou zeleninu zadarmo. Nejspíš jich nesníme tolik, aby nás to zasytilo, navíc na ty chutě nejsme příliš zvyklí, ale i malý přídavek obohatí náš jídelníček o nové chutě a taky o výživné látky a vitamíny, které často za drahé peníze kupujeme v lékárnách.
K tomuto příspěvku mě inspirovala stránka, na které najdete popis několika desítek planých rostlin (rostoucích v Čechách), které se dají jíst: http://fenix.savana.cz/doku.php/seznam_druhu