Je konec února a na zahrádkách už se začínají objevovat první sněženky. Naše zahrádka je trochu z ruky, takže v zimě tam moc často nechodíme, ale předjarní sluníčko posledního únorového víkendu nás ven přece jen vylákalo. Po holomrazech byla zahrádka celá šedivá, zelené zůstaly snad jen jehličnany. A kadeřávek, to je něco jako kapusta, tvoří růžice velkých listů, které se dají sklízet celou zimu.
Jen na záhoně s květinami se už objevily sněženky a hned vedle nich začaly vystrkovat špičky tulipány.
Někomu se zimní příroda zdá smutná. Chybí v ní barvy. Já bych ji spíš přirovnala ke spícímu člověku. Taky s ním není žádná velká legrace, občas nevypadá zrovna krásně, třeba když spí v nějaké podivné poloze nebo když chrápe. Ale neřekneme, že je to smutné. Je to normální. Ráno se zase probudí a bude fungovat stejně, jako den předtím.
Příroda spí poněkud déle, několik měsíců, ale nakonec se zase probudí, rozkvete a přestane vypadat tak bezbarvě. Možná, že už teď to pod zemí žije. Ony ty sněženky a tulipány musely nejdřív růst pod zemí – vytvářet kořeny a totéž teď dělají všechny ty další rostliny, které zjara začnou růst. A to už vůbec nemluvím o těch mikroorganismech, kterých je prý pod zemí obrovské množství.
Už se na to jaro těším. Obhlížím semínka v obchodech a uvažuju, kdy už je budu moct začít dávat do země.
pondělí 27. února 2012
čtvrtek 12. ledna 2012
Čajovna - Jak se vyznat v čajovém lístku
Když přijdete do čajovny, dostanete čajový lístek, tedy nabídku toho, co v dané čajovně připravují. Druhů čaje je obrovské množství, některé najdete prakticky všude, jiné jsou vzácnější.
My jsme zvyklí na černý čaj, jsou to lístky čajovníku zpracované tak, že nálev z nich je hnědočervený a chuť výrazná, mírně natrpklá. Je to ten nejobvyklejší čaj, který kupujeme jako porcovaný v supermarketech. Jen v čajovně dostanete zcela jinou kvalitu za jinou cenu.
Zelený čaj je produkt ze stejné rostliny, ale je jen usušený a nálev z něj má světlou žlutavou barvu až do zelena. I jeho chuť je jemnější, za to má – prý – lepší účinky na zdraví. I zelený čaj se dá koupit porcovaný, někdy i ochucený citrónem, broskví a bůhví čím ještě. Nejsem právě příznivcem ochucených čajů, připadá mi, že čaj sám o sobě je dostatečně kvalitní nápoj a není třeba ho ještě "vylepšovat".
Existuje také mezistupeň mezi oběma druhy z názvem oolong.
Čaje v čajovém lístku jsou obvykle děleny podle toho, z jaké země pochází. Časté jsou čínské, japonské, indické, ale i z Vietnamu nebo z jiných světadílů.
Kromě pravého čaje bývají v čajovém lístku i nečaje, tedy nálevy z jiných bylin. Roibos se trochu podobá černému čaji, maté je jihoamerická rostlina, ovocné čaje známe všichni a chutnají dětem.
Časté bývají speciality jako je čaj yogi (silný čaj s výrazným kořením, mlékem nebo smetanou a slazený medem) nebo tuareg (s mátou a cukrem).
V létě se připravují ledové čaje, ale přes ledové čaje odborník nejsem, protože si v létě dávám horký zelený čaj. Přesto, že je horký, pomáhá tělu vyrovnat se s teplem. Pokud vám to připadá divné, pak si uvědomte, že kávu v létě taky pijeme horkou a nijak se nad tím nepozastavujeme. Přitom káva účinek horka spíš zvyšuje a také tělo odvodňuje, to v těch letních vedrech zrovna dobré není. Zelený čaj má vliv na termoregulační mechanismy těla, nevím, jak to dělá, ale pomáhá.
Zajímavý je salep, což je jakýsi teplý koktejl nebo řídký pudink s různými příchutěmi.
K čaji si chce člověk občas něco zakousnout. Čajovny nebývají vybavené na velké vaření, ale občas vám nabídnou kuskus, sušenky, oříšky nebo kandovaný zázvor. Taková bábovka nebo domácí buchta taky přijde vhod, ale s tím se setkala jen vzácně. Přitom by to myslím nemuselo být náročné na přípravu. Bábovka se dá koupit i hotová v supermarketu, nakrájet a se ziskem prodat.
Samostatnou kapitolou je nabídka tabáků do vodních dýmek. O těch vím jen to, že existují, protože vodní dýmku nekouřím a nehodlám začít. I když mi – na rozdíl od cigaret – nesmrdí.
V některých čajovnách mají i další doplňkové zboží: vážené čaje, čajovou keramiku, vonné tyčky, čajové bonbóny, dokonce i CD nebo etno oblečení. To už obvykle nenajdete v čajovém lístku, ale stačí se rozhlédnout kolem sebe co tam mají vystaveného.
My jsme zvyklí na černý čaj, jsou to lístky čajovníku zpracované tak, že nálev z nich je hnědočervený a chuť výrazná, mírně natrpklá. Je to ten nejobvyklejší čaj, který kupujeme jako porcovaný v supermarketech. Jen v čajovně dostanete zcela jinou kvalitu za jinou cenu.
Zelený čaj je produkt ze stejné rostliny, ale je jen usušený a nálev z něj má světlou žlutavou barvu až do zelena. I jeho chuť je jemnější, za to má – prý – lepší účinky na zdraví. I zelený čaj se dá koupit porcovaný, někdy i ochucený citrónem, broskví a bůhví čím ještě. Nejsem právě příznivcem ochucených čajů, připadá mi, že čaj sám o sobě je dostatečně kvalitní nápoj a není třeba ho ještě "vylepšovat".
Existuje také mezistupeň mezi oběma druhy z názvem oolong.
Čaje v čajovém lístku jsou obvykle děleny podle toho, z jaké země pochází. Časté jsou čínské, japonské, indické, ale i z Vietnamu nebo z jiných světadílů.
Kromě pravého čaje bývají v čajovém lístku i nečaje, tedy nálevy z jiných bylin. Roibos se trochu podobá černému čaji, maté je jihoamerická rostlina, ovocné čaje známe všichni a chutnají dětem.
Časté bývají speciality jako je čaj yogi (silný čaj s výrazným kořením, mlékem nebo smetanou a slazený medem) nebo tuareg (s mátou a cukrem).
V létě se připravují ledové čaje, ale přes ledové čaje odborník nejsem, protože si v létě dávám horký zelený čaj. Přesto, že je horký, pomáhá tělu vyrovnat se s teplem. Pokud vám to připadá divné, pak si uvědomte, že kávu v létě taky pijeme horkou a nijak se nad tím nepozastavujeme. Přitom káva účinek horka spíš zvyšuje a také tělo odvodňuje, to v těch letních vedrech zrovna dobré není. Zelený čaj má vliv na termoregulační mechanismy těla, nevím, jak to dělá, ale pomáhá.
Zajímavý je salep, což je jakýsi teplý koktejl nebo řídký pudink s různými příchutěmi.
K čaji si chce člověk občas něco zakousnout. Čajovny nebývají vybavené na velké vaření, ale občas vám nabídnou kuskus, sušenky, oříšky nebo kandovaný zázvor. Taková bábovka nebo domácí buchta taky přijde vhod, ale s tím se setkala jen vzácně. Přitom by to myslím nemuselo být náročné na přípravu. Bábovka se dá koupit i hotová v supermarketu, nakrájet a se ziskem prodat.
Samostatnou kapitolou je nabídka tabáků do vodních dýmek. O těch vím jen to, že existují, protože vodní dýmku nekouřím a nehodlám začít. I když mi – na rozdíl od cigaret – nesmrdí.
V některých čajovnách mají i další doplňkové zboží: vážené čaje, čajovou keramiku, vonné tyčky, čajové bonbóny, dokonce i CD nebo etno oblečení. To už obvykle nenajdete v čajovém lístku, ale stačí se rozhlédnout kolem sebe co tam mají vystaveného.
Čajovny
Miluju čajovny. Je v nich takové příjemná odpočinková atmosféra, člověk se může uvolnit, udělat si pohodlí a jako se uvolní tělo, tak totéž udělá i naše mysl. Stresy zůstávají venku a když v té čajovně zůstanu dost dlouho, tak je přestane bavit čekat na mě a odejdou. Aspoň tak si to představuju.
Lidé se dělí na čajaře a kafaře. Kafaři si v čajovně moc neužijí, káva má totiž docela silnou vůni, která by jemnou vůni čaje potlačila a tak ji většinou nepodávají. Káva je pro mě "pracovní" nápoj. Mám ho spojený se zaměstnáním, protože spousta lidí čaj v práci pije a spousta z nich právě pro její povzbudivé účinky. Ostatně i já jsme po tomto legální povzbuzovadle párkrát sáhla.
Čaj je jiný, zejména ten čajovnový. Je to něco zcela jiného, než sáček z čajovou drtí, který si vymácháme v horké vodě a dochutíme cukrem, citrónem, medem nebo dokonce rumem. Takový "čaj" si občas udělám taky. Čaj v čajovně, to je něco jiného. V první řadě to musí být kvalitní čaj, proto je taky mnohem dražší. Dá se pít neslazený, protože jen tak je možné vnímat jemnou chuť a vůni. K zážitku přispívá i fakt, že se vždycky servíruje v krásném nádobí, v zajímavých keramických konvičkách a v malých otevřených miskách, kde čaj nestačí příliš vychladnout a můžeme cítit jeho vůni.
V čajovně se nevaří, pokud už tam dostanete něco k jídlu, jsou to spíš jednoduchá jídla, jako je kuskus (připravuje se jednoduše zalitím horkou vodou) se zeleninou, pita (placka ochucená na sladko nebo na slano), oříšky nebo sušenky.
Specialitou je kandovaný zázvor. Nejdřív je sladký, pak přechází do pepřově palčivé chuti. Pro vyznavače české kuchyně je to neobvyklý zážitek. Doporučuju jíst ho po malých kouscích, opravdu je dost pálivý. Prý pomáhá i při nevolnosti, což by mohly zkusit nastávající maminky.
Některé čajovny mají k dispozici knížky a hry, aby se návštěvníci nenudili. Jako knihomol to velmi oceňuji. Příjemné místo, kde mi dovolí si číst. Zkuste to udělat v kavárně nebo dokonce v restauraci. Budou na vás možná koukat jako na exota. V čajovně je to normální.
Jednu věc jsem v čajovně ještě neokusila a okusit nemíním a to je vodní dýmka. Nevadí mi, když ji má někdo jiný, ale sama mám ke kouření takový odpor, že nejsem ochotná vzít tuto orientální vymoženost na milost. I když někdy velmi příjemně voní. Cigarety mi nevoní nikdy, ale s těmi se v čajovně nesetkáte. Což je mimochodem další velký klad.
Další příjemná věc je, že si v čajovně většinou můžete vybrat, jestli si sednete na nromální židli/křeslo ke stolu, nebo využijete vyvýšených stupínků s polštáři, kam se chodí bez bot a můžete si udělat pohodlí, třeba si i lehnout. Obzvlášť užitečné pro malé děti, které se na židli brzo začnou nudit. Pro děti je čajovna – aspoň podle mého názoru – vhodné prostředí. Nepodává se tam alkohol ani se tam nekouří. Stupínek s polštáři je dobrý na hraní a když děti ochutnají nějaký ten dobrý čaj – bez cukru, pochopí, že nemusí být každý nápoj sladký. Jen třeba dát pozorn na konvici s horkým čajem, aby ji na sebe to dítě nezvrhlo. Ale už jsem byla s dětmi v čajovně mnohokrát a vždycky stačilo upozornit, ty děti přece jen nejsou tak hloupé, aby to nepochopily. Nejmenší dítě, které jsme učili pít čaj, aby synovec ve věku 15 měsíců. Dostal i svoji mističku a když se pěkně posadil, nalili jsme mu do ní trochu (neslazeného) čaje. Jen mě napadá, že v některých rodinách se čaj dětem nedává. Aspoň ne ten pravý čaj. Ale i to má řešení: existují čaje jako je třeba roibos nebo ovocné čaje, které také obvykle na čajovém lístku bývají.
Lidé se dělí na čajaře a kafaře. Kafaři si v čajovně moc neužijí, káva má totiž docela silnou vůni, která by jemnou vůni čaje potlačila a tak ji většinou nepodávají. Káva je pro mě "pracovní" nápoj. Mám ho spojený se zaměstnáním, protože spousta lidí čaj v práci pije a spousta z nich právě pro její povzbudivé účinky. Ostatně i já jsme po tomto legální povzbuzovadle párkrát sáhla.
Čaj je jiný, zejména ten čajovnový. Je to něco zcela jiného, než sáček z čajovou drtí, který si vymácháme v horké vodě a dochutíme cukrem, citrónem, medem nebo dokonce rumem. Takový "čaj" si občas udělám taky. Čaj v čajovně, to je něco jiného. V první řadě to musí být kvalitní čaj, proto je taky mnohem dražší. Dá se pít neslazený, protože jen tak je možné vnímat jemnou chuť a vůni. K zážitku přispívá i fakt, že se vždycky servíruje v krásném nádobí, v zajímavých keramických konvičkách a v malých otevřených miskách, kde čaj nestačí příliš vychladnout a můžeme cítit jeho vůni.
V čajovně se nevaří, pokud už tam dostanete něco k jídlu, jsou to spíš jednoduchá jídla, jako je kuskus (připravuje se jednoduše zalitím horkou vodou) se zeleninou, pita (placka ochucená na sladko nebo na slano), oříšky nebo sušenky.
Specialitou je kandovaný zázvor. Nejdřív je sladký, pak přechází do pepřově palčivé chuti. Pro vyznavače české kuchyně je to neobvyklý zážitek. Doporučuju jíst ho po malých kouscích, opravdu je dost pálivý. Prý pomáhá i při nevolnosti, což by mohly zkusit nastávající maminky.
Některé čajovny mají k dispozici knížky a hry, aby se návštěvníci nenudili. Jako knihomol to velmi oceňuji. Příjemné místo, kde mi dovolí si číst. Zkuste to udělat v kavárně nebo dokonce v restauraci. Budou na vás možná koukat jako na exota. V čajovně je to normální.
Jednu věc jsem v čajovně ještě neokusila a okusit nemíním a to je vodní dýmka. Nevadí mi, když ji má někdo jiný, ale sama mám ke kouření takový odpor, že nejsem ochotná vzít tuto orientální vymoženost na milost. I když někdy velmi příjemně voní. Cigarety mi nevoní nikdy, ale s těmi se v čajovně nesetkáte. Což je mimochodem další velký klad.
Další příjemná věc je, že si v čajovně většinou můžete vybrat, jestli si sednete na nromální židli/křeslo ke stolu, nebo využijete vyvýšených stupínků s polštáři, kam se chodí bez bot a můžete si udělat pohodlí, třeba si i lehnout. Obzvlášť užitečné pro malé děti, které se na židli brzo začnou nudit. Pro děti je čajovna – aspoň podle mého názoru – vhodné prostředí. Nepodává se tam alkohol ani se tam nekouří. Stupínek s polštáři je dobrý na hraní a když děti ochutnají nějaký ten dobrý čaj – bez cukru, pochopí, že nemusí být každý nápoj sladký. Jen třeba dát pozorn na konvici s horkým čajem, aby ji na sebe to dítě nezvrhlo. Ale už jsem byla s dětmi v čajovně mnohokrát a vždycky stačilo upozornit, ty děti přece jen nejsou tak hloupé, aby to nepochopily. Nejmenší dítě, které jsme učili pít čaj, aby synovec ve věku 15 měsíců. Dostal i svoji mističku a když se pěkně posadil, nalili jsme mu do ní trochu (neslazeného) čaje. Jen mě napadá, že v některých rodinách se čaj dětem nedává. Aspoň ne ten pravý čaj. Ale i to má řešení: existují čaje jako je třeba roibos nebo ovocné čaje, které také obvykle na čajovém lístku bývají.
čtvrtek 5. ledna 2012
Jak ušetřit na vanilkovém cukru
Vanilkový cukr se kupuje v takových malých pytlíčkách, není to ale pravá vanilka, je ovoněný syntetickou náhražkou ethylvanilinem. Je to kvůli ceně, pravá vanilka totiž dokáže stát třeba 60 Kč za jeden voňavý lusk. Přitom ale pravá vanilka je jemnější a určitě i zdravější.
Když vezmu jeden lusk vanilky a vložím ho do nádoby s cukrem, po pár dnech bude cukr navoněný a lusk můžu použít víckrát. Můžete také vanilku rozemlít (možná by to šlo v mlýnku na kávu?) nebo rozdrtit a přidat do cukru. Do buchet, kávy, nebo pudinku, můžu ho použít všude možně. A jak to bude vypadat s cenou? Výsledná cena je někde mezi 80 a 90 korunami za kilo.
Na internetu jsem našla cenu 7 Kč za dvacetigramový sáček vanilkového cukru. To je 350 Kč na kilo! To je teda pěkná drahota. To už se pak ta pravá vanilka opravdu vyplatí.
Když vezmu jeden lusk vanilky a vložím ho do nádoby s cukrem, po pár dnech bude cukr navoněný a lusk můžu použít víckrát. Můžete také vanilku rozemlít (možná by to šlo v mlýnku na kávu?) nebo rozdrtit a přidat do cukru. Do buchet, kávy, nebo pudinku, můžu ho použít všude možně. A jak to bude vypadat s cenou? Výsledná cena je někde mezi 80 a 90 korunami za kilo.
Na internetu jsem našla cenu 7 Kč za dvacetigramový sáček vanilkového cukru. To je 350 Kč na kilo! To je teda pěkná drahota. To už se pak ta pravá vanilka opravdu vyplatí.
pondělí 19. prosince 2011
Švestkovka
Dnešní recept k vyzkoušení je poněkud netradiční, naučila jsem se ho v jižních Čechách a nevím, jestli se toto jídlo vaří i jinde. Je to sladký pokrm, něco jako sladká hustá polévka nebo tekutý zákusek, může se jíst teplá i studená.
Potřebujeme sušené švestky, dáme povařit, přidáme nastrouhaný nebo rozlámaný perník (obvykle koupím rumové perníčky v obchodě), ořechy nebo mandle podle chuti (můžou být strouhané nebo drcené, ale vcelku jsou nejlepší, protože se uvaří do poloměkka). Můžeme přidat i další sušené ovoce, důležité jsou rozinky, a téměř nakonec kompotované švestky i s nálevem. Vody dáváme podle potřeby, mělo by to být jako polévka, ale já ji obvykle udělám podstatně hustší, spíš jako omáčku. Je-li třeba osladit, použijte povidla nebo med. Koření, jako je třeba skořice, jsem nezkoušela, ale myslím, že by se tím taky nic nezkazilo.
Autorem poslední fáze receptu je můj syn: navrhuje zavřít hrnec se švestkovkou na 24 hodin do trezoru, aby ji nikdo nesnědl, a nechat ji uležet, protože pak je ještě lepší.
Švestkovku dělám už tak jeden až dva dny před vánoci, protože moji synové každý rok po štedrém dni odjíždějí, takže by si jí nijak neužili. Jako oslazení a zpříjemnění předvánočních příprav je to bezva.
neděle 18. prosince 2011
Vaječný koňak
3 žloutky, 12 dkg cukru, ¼ l smetany, 4 cm vanilky, 1/8 l lihu, 1/16 l koňaku.
Žloutky s cukrem se trou, až se zpění, zalévají se vařící smetanou neb mlékem a míchá se do vychladnutí. Pak se vše vlije do láhve, přidá se vanilka, líh a koňak. I bez koňaku je dosti silný. Směs se řádně protřepe, láhev se zazátkuje a dá aspoň na 14 dní do chladu.
Z kuchařky po babičce z r. 1932
pátek 9. prosince 2011
Nepečené rozinkové kuličky
Sekané a rumem nasáklé rozinky, strouhaná čokoláda, strouhané ořechy, cukr, lžička másla. Smícháme suroviny na tvarovatelnou hmotu, vytvoříme kuličky, obalíme v ořeších, případně v kokosu. Pokud to hned nesníte, nechte kuličky přes noc v ledničce, přece jen máslo by mělo být v chladu.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)