Balkónová zahrádka

Tak mi na balkóně začala rašit pažitka. Zůstala tam v květináči od podzimu, spíš kvůli mojí nepořádnosti než že by to byl záměr. Během zimy jsem ji párkrát zalila a před pár dny jsem si všimla, že mezi tím starým uschlým se objevily zelené špičky. Už jsou přes deset centimetrů dlouhé. Mám z toho velkou radost. Příroda už se probouzí, zase nám začne zahrádka a letos toho chci i na balkóně vypěstovat víc než dřív. Sice máme zahrádku, ale je to skoro dva kilometry a běhat tam kvůli petrželi do polévky, to asi nebudeme, že. Navíc mi ty prázdné balkóny připadají jako nevyužitá příležitost. V době, kdy kvalita zeleniny v obchodech nen nic moc, by přece bylo fajn si něco vlastnoručně vypěstovat.
Nevím, nakolik se to vyplatí finančně, asi to nebude až takový zázrak.
Ale vypadalo by to krásně, kdyby balkóny přetékaly zelení a vodili bychom tam návštěvy, abych se jim pochlubili, jak se nám vyvedly papriky nebo kolik jahod se urodilo na převislém jahodníku.
Zvlášť bych to doporučila v rodinách s dětmi. Kdyby si mohly sami pěstovat a trhat hrášek nebo ředkvičky, určitě by pak měly k zelenině daleko lepší vztah. A to je vklad na celý život.
Balkón se zdá jako malá plocha a taky je. Pokud nezačnete uvažovat i o těch svislých stěnách. Ty mají plochu docela slušnou a navíc jsou příznivě natočené směrem ke slunci, takže by se tam těm rostlinám mohlo dařit dobře.
Letos jsem si dala takové jarní nebo předjarní předsevzetí, že toho na balkóně vypěstuju co nejvíc.
Osvědčily se mi bylinky. Můžou být ze semínek, ale stejně tak je možné koupit už vzrostlé bylinky v supermarketu, přesadit a přitom rozdělit trsy na víc částí. Takhle můžete vytvořit několik truhlíků s více druhy bylinek a podělit se třeba s kamarádkami. Mojí oblíbenou bylinkou je už ta zmíněná pažitka. Na vařené brambory, na chleba nebo do pomazánek je skvělá, občas ji chodím dokonce jen tak uždibovat. Pak uvažuju o majoránce. Česká kuchyně se bez majoránky prakticky neobejde, dá se taky dobře sušit a můžete mít vlastní majoránku celou zimu. Zelená petrželka, tu chci taky. Raději tu hladkou než tu kadeřavou. Kadeřavá petržel je hezčí, ale ta hladká má intenzivnější chuť. Bazalka, ta se hodí k rajčatům. Viděla jsem ji i sušenou, ale to už asi nemá to aroma. Čerstvá je lepší. Rozmarýn a tymián jsou tradiční české bylinky, ale málokdo je umí používat. Což je škoda, je to další zdravé obohacení naší kuchyně. Meduňka, to je spíš léčivka, čaj z ní má uklidňující účinky a doporučuje se třeba před spaním. Máta, ta je taky dobrá na čaj. Pak mě ještě napadá saturejka, ta léčí problémy s nadýmáním a doporučuje se k luštěninám a dalším potravinám, které nás „nafukují“. Nejoblíbenější bylinkou mého partnera je libeček, ten bych taky měla vyzkoušet. Hodí se prakticky všude, kde je žádoucí masová příchuť. Říkávalo se mu maggi chudých. Dávám ho do polévek, k zelenině, při vaření brambor. Máme ho sice i na zahrádce, ale to nevadí. Na zimu ho můžu usušit a část třeba i rozdat.
Rajčata. Existují speciální zakrslé balkónové odrůdy, ale ty moc nechci. Loni jsem jeden takový keřík měla, byl pořád malý, vyplodil několik drobných rajčátek a to bylo všechno. Přitom obyčejné rajče nemusí dorůstat do příliš velkých rozměrů. Na zahrádce je taky zaštipujeme, aby nebylo příliš vysoké nebo husté. Takže si takové pořídím i na balkón. Prý vyžaduje nádobu minimálně 30 hlubokou a 40 v průměru. To by neměl být problém. Rajčatům svědčí teplo (toho budou mít na našem jižním balkóně dost), ale nemají rády vlhko, proto se taky zalévají ke kořenům, ne na list. Na balkóně zapuštěném do domu a tedy se střechou by jim žádný déšť vadit neměl. Chci si koupit sazeničky různých odrůd. Chutnají mi i ta žlutá rajčata, která jsou v obchodech málokdy.
Papriky jsou teplomilné, dávají se spíš do skleníků, ale na našem jižním balkóně by se jim taky mohlo dařit dobře. Ty si taky koupím, nebudu je pěstovat ze semen.
Teď jsem si vzpomněla na to, že jsem někde viděla návod na pěstování brambor na balkóně. Asi to nebude nějaká bůhvíjaká úroda, ale zato by se tak daly získat brambory dost brzo. Na balkóně jsou chráněnnější před ranními mrazíky, takže se dají vypěstovat už v době, kdy jsou rané brambory v obchodech drahé.
Tohle všechno má ale ještě čas do dubna nebo do května. Zatím se musíme smířit, s nějakou odolnější zeleninou. A taky takovou, která nemá příliš hluboké kořeny. Třeba salát nebo ředkvičky, ty by dokonce mohly být pěstovány společně. Mojí oblíbenou zeleninou je špenát. Mám ho ráda zasyrova, dá se přidat do salátu nebo jako ozdoba k jídlu. Nebo taková slaná roláda se šunkou a špenátem, to bych si dala s chutí.
Určitě dám taky hrášek. Může se pnout po stěně a přemýšlím, jestli by mu vadilo kdyby visel dolu. Prostě mi místo nahoru rostl dolu. Čerstvý hrášek mám taky moc ráda. Prý ho mají v oblibě skoro všechny děti. Jen nevím, jestli je to kvůli chuti, nebo proto, že je baví vylupovat ty hezké zelené kuličky. Když jsem byla malá, měla ho na zahrádce moje babička a vzpomínám si, že jsme ho se sestrou opravdu milovaly.
V zahradnictvích se určitě objeví taky převislé jahody. Zkusila jsem je jen jednou a nepřežily u mě, ale to mohlo být klidně způsobeno tím, že jsem si je objednávala poštou a že jim to cestování od dodavatele neudělalo dobře. Taky bych mohla prostě jen vydlouhnout sazeničku měsíčních jahod na zahrádce. Máme jich tam dost, tak uvidím. Loni jsme naši plochu pro pěstování zahradních jahod dost rozšířili, takže letos doufám v docela velkou úrodu. Vedle toho se těch pár jahůdek z balkónu zdá jak nic.
Ještě je jedna věc, kterou bych ráda pěstovala a to jsou žampióny nebo jiné jedlé houby. Zkoušela jsem dát na zahrádku do pařezu hlívu ústřičnou, pár plodnic jsem sklidila, ale rozhodně méně, než jsem čekala. Nicméně hlíva je zřejmě v pařezu pořád, takže něco snad ještě vyroste.
Žampióny se dají koupit už naočkované v substrátu, ale viděla jsem je jen na internetu a nechce se mi je objednávat. Leda kdybych si toho objednala víc. Těch jedlých hub, které internetové obchody nabízejí, je víc, mohla bych vyzkoušet i nějakou novinku. Třeba šítake (sii-take), to je prý hotový zázrak pro naše zdraví. Kdyby ještě k tomu byla i dobrá, co víc by si člověk mohl přát?
No, plány mám velkorysé. Začnu tím, že koupím zeminu, prohlédnu svoje zásoby semínek a dám dohromady nějaké nádoby pro pěstování. Kupovat je nemusím, misky od masa nebo kelímky od jogurtu neudělají velkou parádu, ale za to jistě udělají dobrou službu.

První semínka mám v zemi

Před týdnem – když se trochu oteplilo – jsme vyrazili zkontrolovat zahrádku. Už obhlížíme semínka, vymýšlíme, kam co přijde, koupili jsme fóliák a vůbec už se nemůžeme dočkat.
Při kontrole semínek jsem zjistila, že jich máme nějak hodně a tak jsem nevydržela a některá jsem už nasela do země. Dost brzo. Dala jsem tam špenát, salát, mrkev a hrášek. Přece jen by měly mít nějakou odolnost a navíc mám toho osiva tolik, že ho stejně nespotřebuju. Takže jsem prohlásila, že je úplně jedno, jestli ztratí klíčivost v sáčku nebo zmrznou a nasypala jsem je do země.
Nemůžu se dočkat první jarní zeleniny. U nás na zahrádce to bývá chřest. Kdybychom měli skleník, mohli bychom mít i brzký salát, ale skleník nemáme a mít nebudeme, protože ho není kam umístit. Další zeleninou, na kterou se těším, je špenát. Pro nemusí vyrůst nijak moc, stačí aby měl pár listů na oždibování.
Na víkend už nám meteorologové slibují teplé počasí, dokonce by prý mohlo být ž dvacet stupňů. To už by mohla být první letošní grilovačka. Nebo aspoň opékání buřtíků nad ohýnkem. Nejsem sice žádný milovník uzenin, ale mám hrozně ráda, když si uděláme oheň a něco dobrého si na něm připravíme.

Voňavý domov

Každý chce, aby mu to doma hezky vonělo. Vůně si spojujeme s čistotou a s útulností domova, naopak nepříjemné připomínají zanedbanost a nečistotu. Zdroje nepříjemných čichových vjemů nemusíme dlouho hledat - jsou to některé potraviny (zelí, česnek, přepálený tuk), domácí zvířata, cigarety, nebo třeba pachy z frekventované ulice, kudy jezdí spousta aut.

Vůně se bohužel do našich domovů nedostávají tak snadno. Jen málokdo bydlí třeba na samotě v lese, kde stačí otevřít okno a pustit si do domu čerstvý vzduch. My, obyvatelé měst si musíme vypomáhat jinými prostředky.

V obchodech s orientálním zbožím prodávají vonné tyčinky, které se zapálí a zatímco doutnají a mění se v popel, naplňují vzduch exotickou vůní. Je třeba vyzkoušet, které z těchto vůní vám budu vyhovovat, některé jsou silné až moc a řadě lidí vadí. Astmatici a alergici si zřejmě potěšení z vonných tyčinek také raději odepřou.

Místo vonné tyčinky můžete použít voňavou svíčku. Některé jsou dost drahé, ale jsou k dostání i malé a levné svíčky. Plamen svíčky také vytváří zvláštní skoro tajemnou atmosféru.

Další způsob, jak provonět prostor, je aromalampy. Funguje to tak, že se do aromalapmy vloží čajová svíčka, která zahřívá malou nádržku s vodou a několika kapkami voňavého olejíčku, takže vůně se uvolňuje postupně do vzduchu. Taková aromalampa je zároveň také zajímavý bytový doplněk.

Chcete-li se obejít bez živého ohně, použijte rostlinnou vonnou směs zvanou pout-pourri. Jsou to sušené listy, plody nebo jiné části rostlin, které krásně voní a umísťují se do prodyšných nádob a pytlíčků tak, aby se vůně z nich šířila kolem. Rostlinnou směs si připravíte buď sami nasušením těch rostlin, jejichž vůni máte rádi, nebo se také směsi dají i koupit. Proč nevyužít třeba sušené pomerančové kůry, skořice, badyánu, fialek, růží nebo levandule? Slabou vůni zesílíte i pomocí některého vonného olejíčku. Samozřejmě, že je naaranžujete do nějaké pěkné nádoby, do košíčku, otevřené misky, nebo je nasypte do plátěného pytlíčku, obháčkovaného krajkou a zavěste do šatníku na některé ramínko. Hustý pytlík s uklidňujícími vůněmi můžete mít v ložnici blízko polštáře.

Směs příjemně vonících květin, bylinek a koření můžete zašít také do kuchyňské chňapky nebo do malého prostírání, na které si stavíte hrnek s čajem. Při styku s teplem se bylinky znovu a znovu rozvoní.

Chcete-li nějaký prostor provonět rychle, povařte bylinku nebo koření v horké vodě na sporáku nebo v mikrovlnce.

Zahrádka na konci února

Je konec února a na zahrádkách už se začínají objevovat první sněženky. Naše zahrádka je trochu z ruky, takže v zimě tam moc často nechodíme, ale předjarní sluníčko posledního únorového víkendu nás ven přece jen vylákalo. Po holomrazech byla zahrádka celá šedivá, zelené zůstaly snad jen jehličnany. A kadeřávek, to je něco jako kapusta, tvoří růžice velkých listů, které se dají sklízet celou zimu.
Jen na záhoně s květinami se už objevily sněženky a hned vedle nich začaly vystrkovat špičky tulipány.
Někomu se zimní příroda zdá smutná. Chybí v ní barvy. Já bych ji spíš přirovnala ke spícímu člověku. Taky s ním není žádná velká legrace, občas nevypadá zrovna krásně, třeba když spí v nějaké podivné poloze nebo když chrápe. Ale neřekneme, že je to smutné. Je to normální. Ráno se zase probudí a bude fungovat stejně, jako den předtím.
Příroda spí poněkud déle, několik měsíců, ale nakonec se zase probudí, rozkvete a přestane vypadat tak bezbarvě. Možná, že už teď to pod zemí žije. Ony ty sněženky a tulipány musely nejdřív růst pod zemí – vytvářet kořeny a totéž teď dělají všechny ty další rostliny, které zjara začnou růst. A to už vůbec nemluvím o těch mikroorganismech, kterých je prý pod zemí obrovské množství.
Už se na to jaro těším. Obhlížím semínka v obchodech a uvažuju, kdy už je budu moct začít dávat do země.

Čajovna - Jak se vyznat v čajovém lístku

Když přijdete do čajovny, dostanete čajový lístek, tedy nabídku toho, co v dané čajovně připravují. Druhů čaje je obrovské množství, některé najdete prakticky všude, jiné jsou vzácnější.
My jsme zvyklí na černý čaj, jsou to lístky čajovníku zpracované tak, že nálev z nich je hnědočervený a chuť výrazná, mírně natrpklá. Je to ten nejobvyklejší čaj, který kupujeme jako porcovaný v supermarketech. Jen v čajovně dostanete zcela jinou kvalitu za jinou cenu.
Zelený čaj je produkt ze stejné rostliny, ale je jen usušený a nálev z něj má světlou žlutavou barvu až do zelena. I jeho chuť je jemnější, za to má – prý – lepší účinky na zdraví. I zelený čaj se dá koupit porcovaný, někdy i ochucený citrónem, broskví a bůhví čím ještě. Nejsem právě příznivcem ochucených čajů, připadá mi, že čaj sám o sobě je dostatečně kvalitní nápoj a není třeba ho ještě "vylepšovat".
Existuje také mezistupeň mezi oběma druhy z názvem oolong.
Čaje v čajovém lístku jsou obvykle děleny podle toho, z jaké země pochází. Časté jsou čínské, japonské, indické, ale i z Vietnamu nebo z jiných světadílů.
Kromě pravého čaje bývají v čajovém lístku i nečaje, tedy nálevy z jiných bylin. Roibos se trochu podobá černému čaji, maté je jihoamerická rostlina, ovocné čaje známe všichni a chutnají dětem.
Časté bývají speciality jako je čaj yogi (silný čaj s výrazným kořením, mlékem nebo smetanou a slazený medem) nebo tuareg (s mátou a cukrem).
V létě se připravují ledové čaje, ale přes ledové čaje odborník nejsem, protože si v létě dávám horký zelený čaj. Přesto, že je horký, pomáhá tělu vyrovnat se s teplem.  Pokud vám to připadá divné, pak si uvědomte, že kávu v létě taky pijeme horkou a nijak se nad tím nepozastavujeme. Přitom káva účinek horka spíš zvyšuje a také tělo odvodňuje, to v těch letních vedrech zrovna dobré není. Zelený čaj má vliv na termoregulační mechanismy těla, nevím, jak to dělá, ale pomáhá.
Zajímavý je salep, což je jakýsi teplý koktejl nebo řídký pudink s různými příchutěmi.
K čaji si chce člověk občas něco zakousnout. Čajovny nebývají vybavené na velké vaření, ale občas vám nabídnou kuskus, sušenky, oříšky nebo kandovaný zázvor. Taková bábovka nebo domácí buchta taky přijde vhod, ale s tím se setkala jen vzácně. Přitom by to myslím nemuselo být náročné na přípravu. Bábovka se dá koupit i hotová v supermarketu, nakrájet a se ziskem prodat.
Samostatnou kapitolou je nabídka tabáků do vodních dýmek. O těch vím jen to, že existují, protože vodní dýmku nekouřím a nehodlám začít. I když mi – na rozdíl od cigaret –  nesmrdí.
V některých čajovnách mají i další doplňkové zboží: vážené čaje, čajovou keramiku, vonné tyčky, čajové bonbóny, dokonce i CD nebo etno oblečení. To už obvykle nenajdete v čajovém lístku, ale stačí se rozhlédnout kolem sebe co tam mají vystaveného.

Čajovny

Miluju čajovny. Je v nich takové příjemná odpočinková atmosféra, člověk se může uvolnit, udělat si pohodlí a jako se uvolní tělo, tak totéž udělá i naše mysl. Stresy zůstávají venku a když v té čajovně zůstanu dost dlouho, tak je přestane bavit čekat na mě a odejdou. Aspoň tak si to představuju.
Lidé se dělí na čajaře a kafaře. Kafaři si v čajovně moc neužijí, káva má totiž docela silnou vůni, která by jemnou vůni čaje potlačila a tak ji většinou nepodávají. Káva je pro mě "pracovní" nápoj. Mám ho spojený se zaměstnáním, protože spousta lidí čaj v práci pije a spousta z nich právě pro její povzbudivé účinky. Ostatně i já jsme po tomto legální povzbuzovadle párkrát sáhla.
Čaj je jiný, zejména ten čajovnový. Je to něco zcela jiného, než sáček z čajovou drtí, který si vymácháme v horké vodě a dochutíme cukrem, citrónem, medem nebo dokonce rumem. Takový "čaj" si občas udělám taky. Čaj v čajovně, to je něco jiného. V první řadě to musí být kvalitní čaj, proto je taky mnohem dražší. Dá se pít neslazený, protože jen tak je možné vnímat jemnou chuť a vůni. K zážitku přispívá i fakt, že se vždycky servíruje v krásném nádobí, v zajímavých keramických konvičkách a v malých otevřených miskách, kde čaj nestačí příliš vychladnout a můžeme cítit jeho vůni.
V čajovně se nevaří, pokud už tam dostanete něco k jídlu, jsou to spíš jednoduchá jídla, jako je kuskus (připravuje se jednoduše zalitím horkou vodou) se zeleninou, pita (placka ochucená na sladko nebo na slano), oříšky nebo sušenky.
Specialitou je kandovaný zázvor. Nejdřív je sladký, pak přechází do pepřově palčivé chuti. Pro vyznavače české kuchyně je to neobvyklý zážitek. Doporučuju jíst ho po malých kouscích, opravdu je dost pálivý. Prý pomáhá i při nevolnosti, což by mohly zkusit nastávající maminky.
Některé čajovny mají k dispozici knížky a hry, aby se návštěvníci nenudili. Jako knihomol to velmi oceňuji. Příjemné místo, kde mi dovolí si číst. Zkuste to udělat v kavárně nebo dokonce v restauraci. Budou na vás možná koukat jako na exota. V čajovně je to normální.
Jednu věc jsem v čajovně ještě neokusila a okusit nemíním a to je vodní dýmka. Nevadí mi, když ji má někdo jiný, ale sama mám ke kouření takový odpor, že nejsem ochotná vzít tuto orientální vymoženost na milost. I když někdy velmi příjemně voní. Cigarety mi nevoní nikdy, ale s těmi se v čajovně nesetkáte. Což je mimochodem další velký klad.
Další příjemná věc je, že si v čajovně většinou můžete vybrat, jestli si sednete na nromální židli/křeslo ke stolu, nebo využijete vyvýšených stupínků s polštáři, kam se chodí bez bot a můžete si udělat pohodlí, třeba si i lehnout. Obzvlášť užitečné pro malé děti, které se na židli brzo začnou nudit. Pro děti je čajovna – aspoň podle mého názoru – vhodné prostředí. Nepodává se tam alkohol ani se tam nekouří. Stupínek s polštáři je dobrý na hraní a když děti ochutnají nějaký ten dobrý čaj – bez cukru, pochopí, že nemusí být každý nápoj sladký. Jen třeba dát pozorn na konvici s horkým čajem, aby ji na sebe to dítě nezvrhlo. Ale už jsem byla s dětmi v čajovně mnohokrát a vždycky stačilo upozornit, ty děti přece jen nejsou tak hloupé, aby to nepochopily. Nejmenší dítě, které jsme učili pít čaj, aby synovec ve věku 15 měsíců. Dostal i svoji mističku a když se pěkně posadil, nalili jsme mu do ní trochu (neslazeného) čaje. Jen mě napadá, že v některých rodinách se čaj dětem nedává. Aspoň ne ten pravý čaj. Ale i to má řešení: existují čaje jako je třeba roibos nebo ovocné čaje, které také obvykle na čajovém lístku bývají.   

Jak ušetřit na vanilkovém cukru

Vanilkový cukr se kupuje v takových malých pytlíčkách, není to ale pravá vanilka, je ovoněný syntetickou náhražkou ethylvanilinem. Je to kvůli ceně, pravá vanilka totiž dokáže stát třeba 60 Kč za jeden voňavý lusk. Přitom ale pravá vanilka je jemnější a určitě i zdravější.
Když vezmu jeden lusk vanilky a vložím ho do nádoby s cukrem, po pár dnech bude cukr navoněný a lusk můžu použít víckrát. Můžete také vanilku rozemlít (možná by to šlo v mlýnku na kávu?) nebo rozdrtit a přidat do cukru. Do buchet, kávy, nebo pudinku, můžu ho použít všude možně. A jak to bude vypadat s cenou? Výsledná cena je někde mezi 80 a 90 korunami za kilo.
Na internetu jsem našla cenu 7 Kč za dvacetigramový sáček vanilkového cukru. To je 350 Kč na kilo! To je teda pěkná drahota. To už se pak ta pravá vanilka opravdu vyplatí.